Výsledný efekt je však ještě překvapivější. Díky změněné perspektivě vnímání času získáváme odstup. Otázky po tom, kolik okamžiků se vejde do jediné chvíle nebo jak dlouhá je věčnost, se vynořují a zase mizí, neboť přestávají dávat smysl. Spolu s autorkou se ocitáme v bezčasí „pozorující nepřítomnosti“, bez pocitů, bez emocí, bez účasti a prakticky bez zaujetí.
(1980) vystudovala žurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, od roku 2002 pracuje v médiích. Začínala v Lidových novinách, přes vydavatelství Lagardere, českou mutaci Newsweeku a web aktuálně.cz doputovala až do Českého rozhlasu, kde poslední čtyři roky edituje vltavský pořad Vizitka. Kromě kultury všeho druhu, psaní a moderování má ráda běh na dlouhé tratě, čas strávený kreslením a chatařením v západních Čechách, procházky po lesích a kopcích a Brno. Zpívala v Doubravánku, s počítačem a kytarou zkouší skládat písničky a vede si deník; hraný, kreslený, psaný. Ostatně i básně, které v roce 2023 vychází v její první sbírce Je ráno, dělám si čaj, mají základ v pozorování dějů všedního dne.