fantóm pravdy
pro grzegorze kwiatkowského

žiji v sobě, naježené zvíře
se špatnými zvyky, neomalené,
chrochtající, řvoucí, rýpající se
v blátě, v pelíšku vyplašené,
v houštině nemyšlených myšlenek.
neboť tak to je: jestli se staneš básníkem
nebo vrahem, to je těžké říci,
ale obojí je možné, něco
mezi tím nebo z druhé strany, každý
na sobě nese ta znamení.
a přece tedy není vůbec jedno,
komu ukážeš půl své tváře,
komu druhou půlku a komu
stín svého stínu,
fantom celé pravdy.

dávno
co si myslím, je přísně prozaické.
to málo, co ještě lze slyšet,
především voda v radiátorech,
je jenom interpunkce ticha
na obrazovce černé jako noc:
výpustky, pomlčky.
bezvětě, nevratně skandují hodiny.
už dávno kolem nejezdí autobus.
sýčci jak černé skříňky sebe samých.
ticho na sebe bere důvěrné rysy:
uléhám k tobě, nenapsaný.
poslední báseň je už dávno.

Překlad Radek Malý