Nové číslo Ravtu jsme koncipovali v době koronavirové, v bezpečí témat svrchovaně literárních, výsostně uměleckých. Je příznačné, že jako jeho téma byl zvolen zrovna kýč. Určitě bychom vymysleli hned tady, na síťovém „fleku“, aspoň pět příkladů toho, jak se kýč zhmotňuje v době všemi prožívané krize, zdaleka ne jen v podobě textové, ale zejména situační. Je kýčem, když si předseda naší vlády nasadí roušku ušitou v barvách státní vlajky, jíž zakrývá respirátor, po kterém marně touží většina lékařů v českých nemocnicích, kteří se přímo potýkají s virovou nákazou, nebo je to naprostá bezohlednost k lidem a neuctivé nakládání se státním symbolem? Byl vrcholně kýčovitý jeho nedávný kajícně-cituplně-omluvný státnický projev, tak nepodobný jeho dosavadnímu veřejnému promlouvání, nebo to byl chladnokrevně promyšlený výživný humus pro zasazení následujících nepříznivých opatření? Je kýčovité používat podobné příklady a přívlastky pro kýč? Je kýčem psát „koronavirové básně“, jsou texty psané „v izolaci“, které produkují čeští spisovatelé uzamčení ve svých domovech, kýčovité právě kvůli okolnostem, v nichž vznikly? Je krizová situace více nakloněna tomu, kýč tolerovat?
V anketě, kterou jsme se pokusili oslovit širší literární obec, se ptáme, čím dnes literární kýč je, jak jej vymezit a jaké jsou jeho aktuální podoby a způsoby přijetí. Chci velmi poděkovat všem, kdo si v „této situaci“ našli čas na anketní otázky odpovědět, přestože je pravděpodobně zaměstnávaly zcela jiné záležitosti.
Po delší době jsme uvítali na stránkách Ravtu Pavla Janouška, který svými polemikami stál u jeho zrodu: nyní se zamýšlí nad kýčem a změnami v jeho vnímání. Vztahu mezi kýčem a citlivostí se věnuje Ondřej Macl.
Protože koronavirové události není možné ignorovat, pakliže přímo ovlivňují naše životy a zřejmě i smýšlení a postoje, tiskneme také dvě související glosy či zamyšlení mimo hlavní téma tohoto čísla: texty Adama Borziče a Martina Charváta.
Děkuji všem přispěvatelům a přeji jim i čtenářům Ravtu snesitelné časy doma, jež docela určitě přinesou jinak nepoznatelné zkušenosti.
-
Olga Stehlíková
(1977) vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora ...Profil
Souvisí
-
Oslovili jsme české dramatiky několika generací a různého zaměření i tvůrce spřízněné s divadlem různých forem…
-
Cítím blízkost ke směrům, kterým říkáme psychodynamické. To znamená, že se zabývají vnitřními silami a hybateli duše, které se pohybují na úrovni vědomí – nevědomí.