Noctiluca scintillans
navrch huj a vespod fuj
krása je vidět jenom v noci
skrývá se v našich bosých krocích
omývá nás oceán
je-li to sen, proč písek voní
a slova znějí jako tóny?
noctiluca scintillans
nějaká řasa nebo brouci
světlo a pohyb ve tmě tmoucí
z iluze se probouzím
probuzen spím a láska není
jen pravda snáře, lživé bdění
Co ty si o mně vůbec myslíš
co ty si o mně vůbec myslíš
když věnuješ mi pohled svislý
a kolmo na něj mlčení?
neznáš mě? byla spousta času
já jsem tě poznal: tvou zlou krásu
a máme stejné příjmení
doufal jsem, jako vždycky doufám
troufal jsem si – i teď si troufám
záludnost mě jen popouzí
co ty si o mně vůbec myslíš
a proč ty slané slzy zkysly
když samotný se probouzím?
řekl jsem si, že nezahynu
jestli chceš, ano, cítím vinu
marně jsem slabost ukrýval
co ty si o mně vůbec myslíš?
přetvářka, zrada, něžný příslib
který mě pohřbil zaživa
Kafkárna
samota kreslí
pavouka v mé tváři
dnešní noc ze mě
udělala hmyz
údery vesly
o hladinu stáří
v hodině přeměn
zákaz analýz
Dobrou (ať jste kdekoli)
když řeknu
že to byla marnost
pominu tím
s prominutím
děti
světýlka moje
okusuju tužku
ticho okusuje mě
ještě dám v esemesce
dobrou noc
a znova
světýlka zhasnout
mně už není dáno spát
Krmení
nedokážu se spojit s tím, kým jsem byl
nemůžu přijmout to, čím jsem
neumím si představit
čím budu
šmouha ksichtu
na špinavém skle
pánbůh akvarijních rybiček
v zelené vodě
chvěje se má hlava
třeštící z tvé jednoduché řeči
Z mnoha cest
se světem
s nímž si nerozumím
který mě nemá rád
(a já nemám rád jeho)
smiřují mě:
děti
staré blues
Shakespeare
a čtyři desky od Modern Jazz Quartetu
je nutné najít další světadíl
asi se nebát nebýt neomylný
říct, že jsem v prdeli
to není přesné
jenom se vracím
z mnoha různých cest
PF 2022
stromeček svítí
rychle vadne
udělal jsem
co jsem dokázal
a teď jsem unaven
čeká mě další rok
nemocného vzdorování
tomu, kdo odešel
ale pořád na mě mluví
příliv a odliv
dětských hlasů
sem tam
vlhký čenich psa
ale když rozhostí se ticho worry-endu
potkávám se znovu se svou chybou
stromeček hasne
světlo opadává
bolí mě hlava
beru prášek básně
-
Michal Bystrov
(1979 v Praze-Vršovicích), absolvoval VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka, bohemistiku na FF UK nedostudoval. V novinářské profesi se zabývá zejména kulturou a hudební publicistikou. Mezi lety 1999 a 2013 publikoval ...Profil
Souvisí
-
Nejvíc jsem se naučil od Leonarda Cohena – ne písničkáře, nýbrž básníka. Z jeho psané poezie jsem pochopil, že můžu dát vedle sebe slova jako „God“ a „piss“. A pokud své sdělení vyfutruju smyslem, nic se mi nemůže stát. To byl asi největší objev, který jsem v literatuře učinil.
-
Jiřího Černého není třeba dlouze představovat. Asi nejznámější a nejrespektovanější český hudební publicista napsal sedm knih a stál u zrodu řady kultovních elpíček včetně Krylovy desky Bratříčku, zavírej vrátka. Fanoušci dobré muziky ho znají z jeho Antidiskoték, s nimiž už několik desítek let obráží republiku. V Českém rozhlase dlouho uváděl svůj pravidelný pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře. Následující rozhovor jsme spolu vedli na jaře roku 2011, kdy mu bylo pětasedmdesát. Vojta Lindaur – další z těch, kdo přerostli svou profesi – nás, hudební novináře, tehdy obeslal, abychom Jirkovi pogratulovali příspěvkem do sborníku Po stopách Velkého Mokasína. O pět let později jsem v anketě k Jirkovým osmdesátým narozeninám s radostí přidal další vyznání:
„Jiří Černý pro mě představuje garanta korektního vztahu mezi umělcem a novinářem. Umělci si často myslí, že novináři jsou tu od toho, aby jim dělali PR, a média skoro vždy nějakým způsobem zneužijí toho, že jim umělec dává svoji důvěru. Když ale píše recenzi Jiří Černý, mohou se muzikanti spolehnout, že je bude posuzovat podle jejich práce. Pokud s nimi rozmlouvá, ptá se jich na to, čím žijí – ne, s kým žijí. Vždycky je na jejich straně a nikdy jim nepochlebuje. Nechce se na nich vyřádit, zajímají ho. V době, kdy se cení už jen informace, dbá donkichotsky na formu a estetiku. Jeho psaní má chuť, vůni, vtip a šmrnc. Samozřejmě, že je znalec. Já si však cením jeho stylu. Jako člověk na úrovni také vyznává dost přísnou etiku.“
Naše devět let staré interview mělo původně podobu zvukového záznamu. V psané verzi ho nyní uveřejňuji poprvé. A posílám ho Jiřímu jako pozdrav s přáním, ať se brzy vykřeše z úrazu, který nedávno utrpěl. Rehabilitační léčba se prý daří – tak držím palce!
(foto: Martin Myslivec) -
Karel Hynek píše, je toho v něm tolik / půl roku nezavadil o pořádnou roli /
a navíc Lori někdo měl, a to ví jistě / škoda, že v jejím tajném písmu / není žádný systém -
Každopádně není slovo,
tvrdí paní korektorka.
To má, chudák, z toho horka.
Jak bych to měl asi říct?
Na každej pád je fakt hic.