bookstagram
Jitka N. Srbová

Anketa o českém bookstagramu

Ptá se Jitka N. Srbová
Rozhovory – Anketa
revue Ravt 5/2021

1. Patříte k těm, kteří mají na českém bookstagramu tisíce sledujících. Máte vliv na čtenářský vkus svých vrstevníků a určitě ovlivňujete i další generace. Kdo ovlivnil vás, jak vás napadlo začít psát o knihách na Instagram?
2. Změnil vás bookstagram jako čtenáře?
3. Český knižní trh se těžce potýká s pandemií covid-19. Autoři i nakladatelé by potřebovali najít nové cesty ke čtenářům, navázat kontakt, který se přerušil tím, že festivaly, veletrhy ani autorská čtení a besedy se nesmějí konat. Co byste jim poradili?

 

Jana Benešová, @janebenesova
1. Doporučování toho, co čtu, na Instagramu, šlo ruku v ruce s tím, že jsem roky psala o knihách na blogu, že mě baví sociální sítě a že ráda fotím. S touhle kombinací to zkrátka nešlo minout. Právě na Instagramu taky často hledám inspiraci na nové čtení — ať už u dalších bookstagramerů a bookstagramerek, nebo u svých známých. Mám už svou ověřenou skupinku lidí složenou zejména ze svých kolegyň a kamarádek, na jejichž literární vkus se můžu spolehnout. Kromě toho si díky Instagramu držím základní přehled o tom, co se vydává v zahraničí a chytám si tu inspiraci pro svoje fotky.

2. Snad jen tak, že se ke mně díky němu dostane pár titulů, které bych jinak minula a že mám motivaci číst, když vidím, jak čtou lidé, které sleduji. Snažím se si z bookstagramu odnést jen to dobré, nemám tedy pocit, že by mi bookstagram nějak „kazil” moje čtenářství, zároveň nemám dojem, že by mě nějak výrazně ovlivňoval.

3. Z téhle pozice bookstagramerky se necítím být fundovanou osobou, která by měla radit, jak naložit s byznysem nebo marketingem — je to poměrně ožehavé téma, navíc každé nakladatelství i autor či autorka se potýkají s trochu jinými problémy a v téhle situaci asi neexistuje ideální rada pro každého. Cestou, která se nabízí okamžitě, je být online — pokusit se co nejvíc formátů převést do online světa, oslovit lidi, kterým na knižním trhu záleží, aby pomohli — ať už nápady nebo propagací — a pokusit se společnými silami, autoři, autorky, nakladatelství i knihkupectví, najít takové způsoby komunikace se čtenáři a čtenářkami, které dokáží z větší míry nahradit podobné akce. Stoprocentně je pochopitelně nahradit nelze a určitě se najdou takové, například křty nebo autogramiády, které do online prostoru se správnou atmosférou lze převést těžko, ale věřím, že jsou možnosti, jak udržet během téhle doby kontakt se svými čtenáři a čtenářkami.

 

Kristýna H., @kristy.had
1. Dřív jsem si jen chtěla udělat pěknou fotku se zajímavou knihou, kterou čtu. Bez toho, aniž bych přemýšlela nad tím, jaký to může mít vliv. Na základě fotky s knihou Hana mě oslovil Jakub @bookscalling, jestli bych nechtěla přijít na jeho Book club s autorkou Alenou Mornštajnovou. A to byl milník, který u mě odstartoval větší důraz na knižní obsah na Instagramu. Následovala další a další setkání s různými autory a lidmi z knižní branže, až jsem nakonec začala pracovat v nakladatelství a spojila tak práci a zábavu do jednoho.

2. Určitě. A doufám, že k lepšímu. Mnohem důkladněji si vybírám to, co čtu. Život je krátký a není čas zabývat se knihami, které si myslím, že MOŽNÁ budou dobré. Za to může určitě i větší přehled, který mám díky práci — dřív mi například bylo vlastně jedno, z jakého nakladatelství kniha pochází, dnes je to jedna z věcí, které mě zajímají jako první.

3. Aby vydrželi, věřím, že zase bude lépe a budeme se moci potkávat na festivalech, besedách atd. Letos možná ještě ne, ale snad příští rok bude Svět knihy a další menší festivaly. Do té doby je skvělé, že jsou zde možností online besed. Určitě je to složitější pro autory, kteří nejsou známí, nebo začínají. Tam záleží na nakladatelství, kde knihu vydávají a jaký prostor dostanou v oblasti marketingové propagace. Sami ale mohou oslovovat uživatele na Instagramu, kteří právě jejich žánr čtou a mají rádi a knihu jim k propagaci nabídnout. Lidé budou stále číst a kupovat knihy, tomu věřím. Pandemie nepandemie.

 

Patrik Kříž, @bookbypatrik
1. K recenzování knih na Instagramu jsem se dostal díky jiné sociální síti, a to YouTube. Asi před čtyřmi roky, co jsem tzv. booktube začal sledovat, byla knižní videa docela populární, ale jelikož nebylo natáčení nic pro mě, založil jsem si po nějaké době vlastní instagramový profil, samozřejmě čistě jen o literatuře. Záhy jsem zjistil, že je na Instagramu docela velká komunita čtenářů, která každou chvíli rostla. Byl to pro mě skvělý pocit, protože jsem v té době nebyl obklopen tolika lidmi, kteří by stejně jako já měli čtení tolik v oblibě.

2. Když se ohlédnu zpět do doby před bookstagramem, tak ano. Před pár lety jsem nečetl tolik, neměl jsem takový přehled o nových titulech, našem knižním trhu atd. Možná mě v pár obdobích změnil i po trochu negativnější stránce, protože jsem byl jednu dobu neskutečně zahlcen výtisky, které jsem nestíhal číst. Teď už se tomuto přehlcení snažím úspěšně vyhýbat, nechci být v časovém tlaku, kvůli kterému jsem si četbu tolik neužíval, což mě s odstupem času velmi mrzí.

3. Knihy, stejně jako spousta dalších věcí, se teď dají propagovat skoro jen v online světě. Snažím se být právě na Instagramu ještě více aktivní, když je v této situaci docela těžké, aby si knihy našly ke čtenářům cestu.

Jsem navíc zakladatelem projektu Za české autory, který propaguje naši domácí literaturu. Slouží jako hashtag (#zaceskeautory), kam čtenáři přidávají svá doporučení. Teď renovuji instagramový profil, kde budu české spisovatele představovat, a navíc budu projekt pravděpodobně teď v březnu rozšiřovat i na jiné platformy. Myslím si, že tímto způsobem by čtenáři mohli objevit nové knižní tipy, kterých není nikdy dost.

 

Hana Kyliánková, @hankathebookworm
1. Zrovna můj bookstagram tisícovkami sledujících rozhodně neoplývá, patřím k těm, kteří nejsou na sociálních sítích aktivní každý den a snažím se vyjadřovat jen ve chvílích, kdy mám co říct. Aktivita je přitom jeden ze základních kamenů úspěchu, proto má čísla asi nikdy nedosáhnou astronomických výšin.

Diskutovat o knihách mě bavilo snad vždycky, bohužel jsem ve své „bublině“ neměla zas tolik lidí, kteří by mou vášeň sdíleli nebo prostě jen četli něco docela jiného než já. Možnost komunikovat tak pro mě byla hlavní motivací, nejdříve k založení blogu, později jsem ze stejného důvodu přesedlala na Instagram. Tato platforma nabízí daleko širší záběr, nejen, že můžu o knihách diskutovat s ostatními čtenáři, ale ráda sleduji také samotné autory či nakladatele, díky tomu mi např. neuniknou nově vycházející tituly.

2. Rozhodně, ačkoliv nelze zcela jednoznačně říct, zda za to mohl pouze bookstagram, vývojem bych jako čtenář pravděpodobně prošla i bez něj. Když se podívám na své čtenářské začátky, neubráním se úsměvu. Četla jsem detektivky a thrillery, na jejichž názvy si dnes už ani nevzpomenu, vychvalovala je do nebes a pohoršovala se nad tím, když je někdo označoval za brakovou literaturu. Dneska bych sice nesáhla po označení brak, protože to prostě nemám ráda a zastávám názor, že každá kniha má svého čtenáře a neměli bychom se povyšovat nad to, co kdo čte, určitě se ale můj čtenářský vkus posunul trochu „náročnějším směrem“. Na tomto místě se asi hodí zmínit jméno Jakuba Pavlovského (bookscalling), který měl na mé čtení jeden zrozhodujících vlivů. Přetavil totiž mou online zálibu v knihách vněkteré z offline aktivit, které mi pomohly na cestě k poznání literatury ze zcela jiného úhlu. Založil čtenářský klub, jehož se účastním už více než tři roky. Jeho podstatou je přečíst každý měsíc jednu současnou českou knihu, nad kterou pak debatujeme se samotným autorem. Dále pravidelně pořádal tematicky zaměřené Literární salóny, díky nimž jsem objevila kouzlo komiksu, poezie, literárních časopisů, dozvěděla se něco o činnosti redaktorů, nakladatelů atd. Patří mu tedy velký dík na mé cestě k seberozvoji a vzdělávání v oblasti literatury.

3. Předně bych všem „z branže“ doporučila, aby se pokusili nenahlížet na bookstagram jako na něco méněcenného, co bere pozornost kvalitnějším médiím typu literárních magazínů, webů apod. Naopak může interakci mezi čtenáři a autory či nakladateli velmi efektivně podpořit, zejména v této době. Já např. vyhledávám profily, které mě v určité oblasti vzdělají. Vězte, že standardní čtenář netuší, co je to tiráž a proč by ho měla zajímat, jaký je rozdíl mezi redaktorem a odpovědným redaktorem nebo kdo má na starosti obálky a přesně to jsou směry, jimiž by se odborníci měli vydat a podat tak jakousi osvětu pro lidi nevzdělané v oblasti literatury. Kromě toho může Instagram sloužit jako platforma pro nejrůznější meetupy jako jsou online autorská čtení, debaty nad rozličnými tématy a v neposlední řadě se samozřejmě jedná i o levnou formu reklamy. Už dlouhou dobu se domnívám, že by ta propast mezi odborníky a bookstagramery měla být smazána, neboť navzájem si mohou být spíše oporou a předsudek, že knižní Instagram je plný pozérů používajících knihu jako „módní doplněk“ už snad ani nemusím komentovat. Podobně, jako je třeba hledat kvalitní neinstagramová média a zdroje, je potřeba hledat i kvalitní bookstagramy, které mají co nabídnout.

 

@penny_and_books
1. S blogováním o knihách jsem začala před 5 lety, skončila jsem první ročník na vysoké a byla jsem venku s mou kamarádkou, která mě právě přivedla na nápad o knihách psát, jelikož jsem hodně četla od cca 10 let. Nepřišlo mi to jako špatný nápad, tak jsem si založila blog, Instagram pro mě byl tehdy jen jako doplněk, o knihách tam moc lidí nemluvilo. Na Instagram jsem se začala zaměřovat více zhruba po roce blogování. Bookstagram se u nás začal formovat ve velkém až cca před 2 lety a nyní je profilů opravdu mnoho. Když jsem začala s mluvenými stories, tak jsem byla jedna z mála. Mělo to své výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Tím, že nás bylo pomálu, tak si myslím, že bylo snazší se prosadit. Dnes profily splývají, a jedinou možností, jak dát o sobě vědět, je dělat něco jinak, originálně, aby si vás lidé zapamatovali. Co se týče konkrétně toho, kdo ke čtení přivedl mě — když jsem byla dítě, samozřejmě žádné sítě nebyly, ale jsem moc ráda, že mě má rodina vždy ke čtení vedla. Doma jsme knih měli opravdu hodně, a už když mi bylo asi 8, začala jsem chodit do knihovny, jelikož mě lákaly novinky. Od zhruba 10 let jsem do knihovny chodila každé pondělí a domů si nosila 10 knih, už tehdy to byl můj největší koníček.

2. Myslím si, že bookstagram čtenáře změní vždy. Možná si toho člověk nevšimne, ale je to tak. I když člověk třeba přímo nedá na doporučení konkrétního blogera, tak ho třeba o koupi knihy přesvědčí neustále vyskakující reklama. Sama vím, že kdybych neměla bookstagram, tak čtu trošku jiné knihy. Ráno se mrknu a vidím knihu s krásnou obálkou hned u třech mých knižních kamarádek, a je mi jasné, že si ji také koupím, abych ji zkusila – zvědavost mi nedá. Rozhodně si nemyslím, že tohle ovlivnění čtenáře je něco špatného, každý ví, co a proč chce číst, a pokud mu k tomu bookstagram dopomůže, tak ať. Pro mě je to místo, kde sdílím své dojmy z knih, diskutuji o nich a čerpám novou inspiraci a energii. A to je pro mě to hlavní.

 

Denisa Steinerová, @jsem.denisa
1. Možná to zní jako šílené klišé, ale ve čtení mě jednoznačně ovlivnila moje mamka. Odmala si se mnou četla knížky, a pro mě bylo později zcela přirozené, že když jsem se naučila číst, četla jsem si je sama. Rozhodně to byla také mamka, kdo ovlivnil můj čtenářský vkus. Minimálně když jsem byla malá, procházela vždy naši starou knihovnu a vybírala knížky, které už pro mě byly vhodné. Nebudu ale lhát, že bych celý život bez přestávky četla. Tato „čtenářská krize“ se dostavila v mých třinácti letech a trvala až do sedmnácti. Právě v sedmnácti letech jsem na dlouhou dobu onemocněla, a jediné, na co mi zbývala energie, bylo ležení, koukání na filmy a čtení knih. Přečetla jsem během těch několika měsíců vše, co nabízela naše domácí knihovna, a když jsem hledala po internetu doporučení na další knihy, které bych si mohla koupit, narazila jsem na knižní YouTube a Instagram. Konkrétně tedy na Radši knihu a Molly v knize. Svět bookstagramu mě naprosto uchvátil a netrvalo mi popravdě ani tak dlouho, než jsem si založila vlastní účet a přidala první příspěvek. Upřímně? Byl naprosto příšerný. První pokusy se mi teď zpětně zdají tak tristní, že se divím, že mě tehdy vůbec někdo sledoval. Byla jsem ale vytrvalá, i kvůli nemoci jsem byla stále doma a měla tak na sociální sítě čas. Trvalo dlouho, než jsem si našla vlastní styl a než jsem začala být se svojí tvorbou spokojená. A letos v červnu to budou už tři roky, co doporučuji na Instagramu knihy a varuji před těmi špatnými. Popravdě nevím, jestli bych si troufla tvrdit, že mám vliv na čtenářský vkus ostatních. Každopádně pokaždé, když mi někdo napíše, že si přečetl knihu na mé doporučení a že se mu líbila, mám ohromnou radost. I kvůli takovým a podobným zprávám od mých sledujících mě to stále tak moc baví.

2. Rozhodně. A jak! Dřív jsem četla v podstatě to, co jsme měli doma, nebo na co jsem narazila v Městské knihovně. Bylo mi to víceméně jedno, zkrátka jsem chtěla číst, tak jsem četla to, co zrovna bylo po ruce. Nyní pečlivě sleduji všechny novinky, které mají u různých nakladatelství vycházet, celkem jsem si vytříbila čtenářský vkus a dokážu velmi dobře odhadnout, která kniha by se mi mohla líbit. I proto se mi nestává moc často, že bych se u čtení nudila, nebo že by se mi nějaká knížka vyloženě nelíbila. Čtu teď převážně novinky, což jsem dříve nedělala.

3. Rozhodně využívat online prostředí, jak jen to jde. Pokud se nějaký příspěvek stane opravdu virálním, sociální sítě nabízejí až nemyslitelný dosah. Různé livestreamy, online rozhovory s autory, slevové akce na online nákupy, čtenářské výzvy, interaktivní hry či společné čtení jedné knihy může uživatele sociálních sítí, obzvláště pak v dnešní době, kdy jsme všichni bez společenských kontaktů, bavit. Právě k propagaci podobných akcí mohou skvěle sloužit i bookstagrameři, kteří, když spojí své síly dohromady, mohou oslovit spoustu lidí.

 

Kamila Víšková, @hlavaplnaknih
1. Instagram jsem si před lety založila jako další komunikační kanál pro čtenáře svého blogu. Když jsem začala blogovat, pustila jsem se do toho naplno a četla jsem různé články o tom, jak mít větší čtenost. A jednou ze stále se opakujících rad bylo založit si ke svému blogu sociální sítě. Proto jsem si založila Facebook a Instagram. Teď po letech mohu říct, že na blogu ani Facebooku aktivní nejsem a z Instagramu se stal primární kanál mé komunikace. Mezitím přibyl ještě YouTube, ale Instagram používám nejraději a mám na něm i nejvíce sledujících.

2. Zpočátku jsem se nechávala bookstagramem trochu ovlivnit. Chtěla jsem číst stejné knihy jako ostatní. Naštěstí v době, kdy jsem začínala, knižní Instagram moc lidí nedělalo, a těch, kteří četli stejný žánr jako já, bylo ještě méně. Postupem času jsem pochopila, že důležité je hlavně to, aby mne čtení i nadále bavilo. I tak se ale snažím sledované novinky číst co nejdříve, abych svým sledujícím mohla ihned sdělit svůj názor. To se ale týká jen knih, které opravdu chci číst. Baví mne, že mám kolem sebe komunitu lidí, kteří se se mnou o knihách baví a knihy na mé doporučení čtou.

Díky bookstagramu jsem poznala i spoustu zajímavých osobností z knižního světa, vznikla i spousta přátelství a kontaktů.

Mám radost, že i po letech je Instagram oblíbený a komunita kolem bookstagramu se stále rozrůstá. Čím dál více lidí čerpá tipy na knihy právě na Instagramu a těší mne, že není výsadou pouze nejmladší generace. Lidé nám bookstagramerům věří mnohem více než klasické reklamě. Zkusí si podle našich tipů přečíst pár knih, zjistí, že díky nám přišli na spoustu skvělých titulů a i do budoucna u nás knižní tipy čerpají.

3. Důležité je podle mne i to, jak nakladatelé byli ve spojení se svými čtenáři před vypuknutím pandemie. Pokud s nimi nekomunikovali a neměli kolem sebe své fanoušky, začíná se teď hůře. Na druhou stranu nakladatelé, kteří i před pandemií dělali dobře sociální sítě a udržovali s čtenáři kontakt, mají na co navazovat a jsou více autentičtí. Čtenáři ocení obsah navíc, zajímá je zákulisí vydávání knih, rádi se účastní online besed. Ale bez dobrých knih a dobrého obsahu se to stejně neobejde. Proto radím – buďte autentičtí, komunikujte, vymýšlejte nové cesty a formáty. Ve výsledku je ale stejně nejdůležitější to, jak kvalitní knihy vydáváte.

 

Poznámka red.: Všichni respondenti jsou aktivní na českém bookstagramu — podle přezdívky se „zavináčem“ si je můžete na IG najít. V některých případech respektujeme přání a uvádíme je pouze pod jejich instagramovým  profilem.

Chviličku.
Načítá se.
  • Jitka N. Srbová

    (1976, Praha), vlastním jménem Jitka Bret Srbová. Básnířka, redaktorka, literární publicistka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. V letech 2006–2011 byla šéfredaktorkou literárního on-line almanachu Wagon, v současnosti je editorkou ...
    Profil

Souvisí

  • Jakub_Pavlovsky
    bookstagram
    Rozhovor s Jakubem Pavlovským

    Nezaložil jsem si knižní profil proto, abych spolupracoval s nesmyslnými firmami

    Ptá se Jitka N. Srbová

    Jakub Pavlovský neboli @bookscalling (nar. 1993, Stará Ľubovňa, Slovensko) je vystudovaný novinář, knihovník v Národní knihovně a sběratel knih, šéfredaktor kulturního magazínu Lógr & editor h7o.cz. Na Instagramu má více než 14 tisíc sledujících knihomolek a knihomolů. O „bookstagramu“, lásce ke knihám, obrazech a slovech a všem možném dalším si povídáme v novém lockdownu, tentokrát v březnu roku 2021. Jaro ještě nezačalo. Ideální čas na sítě a čtení.
    Foto: Baru Votavová

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 5/2021
  • Tomas_Cada
    učitelé píšou
    Rozhovor s Tomášem Čadou

    Cestu k učení jsem si musel hledat

    Ptá se Jitka N. Srbová

    Tomáš Čada (nar. 1985, Jihlava) je učitel, básník, moderátor a organizátor kulturních programů, trojnásobný otec. Také odborník na vaření mléčných omáček bez mléka (sic!). Vydal básnické sbírky Spodní patra (Perplex, 2013) a Vše o lásce (JT’s nakladatelství, 2019). O údělu učitele si píšeme z Města H. do Prahy a zpět, je únor roku 2021, druhý rok pandemie, všude panuje covid a chaos. Jen jedno je zatím jisté: sněženky to přežijí.

    Foto: Tomáš Novák

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 3/2021
  • učitelé píšou
    Jitka N. Srbová

    Anketa o dvojí roli spisovatele a učitele v době pandemie

    Ptá se Jitka N. Srbová

    Prožíváme již druhý rok, který významně zkomplikoval vaši práci — literární i pedagogickou. Literární festivaly, tvůrčí rezidence, knižní veletrhy i besedy byly a jsou zrušeny, výuka probíhá až na výjimky na dálku, některé předměty se neučí vůbec. Co je pro vás na současné situaci nejsložitější a co vás naopak drží nad vodou?

    Rozhovory – Anketa
    revue Ravt 3/2021