Cyklus Café Fra, v němž překladatelky poezie vybírají básně ve vlastním překladu, poznámkují je, hovoří o podmanivosti a těžkostech překladatelské práce, o slovnících, slovech a učitelích a studentech překládání a také o tom, zda a jak tahle práce proměňuje místo, kde nejraději pracují, a vztahy, na nichž jim záleží. Píšete vlastní básně? Psala jste?

Milý pořadateli, chcete po mně popis pracovního stolu: abych Vám do překladatelského pořadu přispěla co nejvhodněji, máte mít můj překlad popisu pracovního stolu: „Seděl jsem za svým krásným psacím stolem. Ty ho neznáš. Jak bys také mohl. Je to totiž spořádaně měšťansky smýšlející stůl, který má vychovávat. Tam totiž, kde má píšící obvykle kolena, má on dva hrůzostrašné dřevěné rohy. A teď dávej pozor. Když si člověk sedne klidně a opatrně píše něco spořádaně měšťanského, pak je mu dobře. Ale běda, jakmile se vzruší a tělo se jen trochu zachvěje, to má ty špice hned v kolenou – a jak to bolí! Mohl bych Ti ukázat svoje modřiny. A co se tím ovšem člověku říká? Nepiš nic vzrušujícího a nechvěj se přitom po těle.“ (Franz Kafka, z dopisu Oskaru Pollakovi 24. VIII. 1902) A věřte mi, že já takový psací stůl nemám!

Online událost je možné sledovat na tomto odkazu.