Zbyněk Havlíček: 50 let od smrti básníka
Výstava a čtení k výročí.
Letos uplynulo 50 let od předčasné smrti Zbyňka Havlíčka, surrealistického básníka, psychoanalytika a syna Jaroslava Havlíčka. Komponovaný program k jeho poctě bude probíhat v autorově rodné Jilemnici od 17. září do 15. října.
17. září, 19:00, Galerie V Kotelně: Zahájení výstavy Území která kontroluji
Výstava bude v jedné částí odrážet surrealistická východiska Zbyňka Havlíčka a představí básníkovu tvorbu a jeho život, který se z velké části odehrával v léčebnách duševně nemocných, kde pracoval jako klinický psycholog a psychoterapeut. Druhá část výstavy proto bude věnována aktuálním pracím klientů novopackého Denní stacionáře Život bez bariér, který přiblíží duševní život lidí s mentálním znevýhodněním.
Na vernisáži vystoupí pěvecký sbor Peckórum (Sbor Pecka) a kapela Žiwa (accoustic session). Obě tělesa se dlouhodobě věnují zhudebňování a interpretaci básní Zbyňka Havlíčka. V rámci pásma z Havlíčkovy tvorby zazní kromě básní i úryvky z autorových dopisů a jiných textů v podání Roman Vyšanský a Kateřina Fleknová.
26. září, 17:30, Galerie V Kotelně: Vojtěch Mečíř: Jaroslav a Zbyněk Havlíčkovi. Otec, syn a maloměsto
Přednáška o vztahu spisovatele Jaroslava Havlíčka a jeho syna Zbyňka, který v mnoha směrech otevírá nové obzory při přemýšlení o tvorbě obou autorů. Jaroslav Havlíček nemusí být jen ten rozmarný „kritik maloměsťáctví“, jehož Štěpka pobíhá po dávné Jilemnici. Zbyněk Havlíček by v Jilemnici neměl zůstat zapomenutý.
15. října, 17:30, Galerie V Kotelně: Jaromír Typlt: Je to stín či přízrak je to zoufalec či básník
Spisovatel a performer Jaromír Typlt se poezií Zbyňka Havlíčka zabýval mj. v rámci své diplomové práce o české surrealistické poezii nebo ve svých esejích, zároveň s tím ji ale interpretoval i scénicky během tematických literárních večerů. A tak i jilemnická přednáška bude mít formu komentovaného čtení z vybraných básní.
Bezprostředně se tu ale připravovalo jiné popření lyriky, jímž se měla už zanedlouho zviditelnit a překročit sama hranice surrealismu.
…ale co dělá poezii poezií? Cit a prožitek. Jazyk básně nelze pouze racionálně vykonstruovat, člověk-básník musí být v básni plně přítomen, jinak podle Ai Qinga nelze tvořit poezii.
Můj nejcennější nástroj je propadání do hlubinné koncentrace, ve které, dá-li Bůh, se otvírá intuice.