Večer bratří Senftů
Autorské čtení a hudba.
Autorské čtení a hudba.
Jedna vesnice, dva rodiče, tři bratři – Lukáš, Jan a Matěj Senftovi. Básníci a písničkář, kteří mají společné kořeny v krajině Posázaví. Ve svých verších zachycují pocity a dojmy z rodného kraje, jeho tvar i podzemní proudy. S jejich texty se už mohli čtenáři setkat na stránkách literárních časopisů, v případě Lukáše Senfta i s články publicistickými. Písničkář Jan Senft je zase znám pod pseudonymem Člověk krve. Všichni tři se pak podílejí na organizaci literárně-hudebního festivalu Návrší v rodné Stříbrné Skalici.
A na Islandu, jak na vás příroda neustále působí – tím silněji, že vám jde o kejhák –, tak s ní navážete intenzivní kontakt.
Tato generace ale artikuluje prostý a zároveň nevyvratitelný požadavek: požadují život. Tahle „ufňukaná“ generace nyní přiměla fňukat generaci svých rodičů, protože jim chtějí vzít zabijácké hračky.
Vodní říše ale nabízí uzdravení. Mezi její schopnosti patří znovuzrození – je třeba vstoupit do zatopené propasti, odevzdat vše staré, nechat rozplynout jistoty a nefunkční, obnošená pravidla, aby svět mohl povstat čerstvý a nový.
Mohli bychom si dlouhé měsíce vyměňovat dopisy o různých údajích a číslech. Nicméně inkriminovanou pasáž jsem ve své polemice zmínil především jako příklad toho, že v Ouředníkově knize povětšinou chybí zdroje.
V jedné vesnici / na vesnici beze jména / se lidé bojí smrti / až zapomněli i svá jména