Termín entrelacement (doslova: proplétání nitek) zavedl počátkem 20. století Ferdinand Lot a charakterizoval jím narativní techniku typickou pro prozaický artušovský román 13. století; později termín entrelacement zásadně rozpracoval Eugène Vinaver. Podstata oné techniky spočívá v tom, že se jednotlivé narativní segmenty propojují pomocí ustálených přechodových formulí, jimiž vypravěč vstupuje do děje. Přednášející shrne výsledky nejnovějšího bádání o této problematice; zejména francouzská medievistika se snaží ukotvit výzkum techniky entrelacement ve strukturalismu. Jádrem přednášky bude rozbor středověkého velšského textu „Rhonabwyho sen“, který se považuje za parodizaci dobových rétorických postupů, včetně techniky entrelacement. Přednášející předvede, jakými prostředky dociluje anonymní autor onoho textu parodického efektu.