Vidět a vědět
Večer v rámci 21. Dne poezie.
Ač 500 let od okamžiku, kdy ve Francii naposled vydechl, je Leonardo di ser Piero, známý spíše pod pseudonymem Leonardo da Vinci, právem považován téměř za našeho současníka. Promluví o něm básnířka Běla Janoštíková v Nostickém paláci – paláci, který je 343 let stár a jehož zdi by mohly vyprávět (a díky Běle Janoštíkové budou). Robert Wudy přečte na úvod svou báseň Benátský chodec.
Svou poezii představí také Marie Šťastná a Bronislava Volková.
Muž jako smrtihlav, / co sed na mucholep, / nahoře v kapli už / nohama třepetal,
Má poezie reflektuje myšlenku jakési nové alchymie, průsečíku, pomyslného jádra lidského vědění v prvních desetiletích třetího milénia a zároveň chce oslavit, že nejde jen o vědu, ale ve stejné míře i o umění, které je opačnou metodou usilující o přiblížení se stejnému cíli.
A tak jako bůh se potápějí Benátky… / Vůně prastarých omítek s vůní / před chvílí vypraných košil a blůz / – pár neviditelných vlaštovek, co dělají domov / – pronikají se v Calle Zoccolo.