Soutěž s názvem „Nejkrásnější české knihy roku“ napovídá, že klíčové hledisko výběru vítězů se musí točit kolem krásy knih. Je to pro vás jasné, co je to „krásná kniha“?
Krásná je pro mne ta knížka, která je autentická. Která má všechny roviny v souladu se svým obsahem. Je to zpravidla ta, kde se všichni – autoři, redakce, obchodní oddělení, kreativa i výroba zamysleli a shodli na tom, co a komu má kniha přinést.

Kromě vysloveně literárních kategorií má soutěž i kategorie, které se týkají vzdělávání – tedy učebnic, nebo katalogů, to znamená velmi praktických knih. Mění se výrazně způsob vašeho nahlížení na to, co je v knižním designu dobré, podle toho, zda je to určeno k, řekněme, volnočasovému vnímání, studiu nebo propagaci?
Myslím, že vnímat tyhle rozdíly je jedna ze základních schopností designéra. Všímám si ale, že k pozitivním změnám vnímání možností knižního designu dochází na českém knižním trhu – mám pocit, že se obchodníci naučili v tabulkách vyčíst, že investice do dobrého designu a tisku se vyplatí. Návštěva běžného českého knihkupectví tak už nebývá takovým vizuálním utrpením jako před pár lety.

Jakým způsobem jste v porotě pracovali, stanovili jste si nějaké společné cíle a metody, nebo jste naopak těžili z různosti zkušenosti, vkusu, názoru?
To druhé, letos se Muzeu literatury povedlo poskládat porotu velmi pestře a přitom jsme si spolu skvěle sedli lidsky – mám pocit že jsem získal nové přátele. Diskutovali jsme mnohdy dlouho, nahlas, a zcela otevřeně, ale nakonec jsme vždy došli k demokratickému konsenzu, aniž by se někdo cítil poškozen.

Která kategorie vás letos nejvíc bavila? Která byla naopak z vašeho pohledu slabá nebo vás třeba i rozčilovala?
Nejvíc mne bavily studentské knihy a ta část odborné literatury, která se nevěnuje vizuální kultuře a je tak trochu Popelkou vedle těch obřích, barvami sršících bichlí. Přál bych si mnohem větší konkurenci v kategorii učebnic, chtěl bych vidět krásné učebnice běžných předmětů pro základní a střední školy.

Řekl byste, že je kniha jako předmět natolik osvědčena staletími, že nové mohou být maximálně technické možnosti, ale jinak už se prostě ukázalo praxí, co je a není dobré?
Tato otázka mne nikdy nenapadla, musím souhlasit, to je dobrý postřeh.

Design jste studoval, živí vás a učíte ho řadu let. Zajímají vaše studenty ještě knihy a nebo se všichni chtějí věnovat například online formátům, animaci apod.?
Knihy je baví mnohem víc tvořit než číst. To je, uznávám, trochu generalizující prohlášení – ale je pravdou, že kniha je pro designéry (nejen studenty) lákavá ve své dokončenosti a neměnnosti. Digitální formáty pomíjejí podstatně rychleji a i z toho důvodu potřebují jiné mentální nastavení při jejich tvorbě – tvůrce uspokojují i unavují jinak. Knihy a tiskoviny obecně čím dál tím víc vnímáme jako objekty touhy, nikoli zdroje informací, ty hledáme na internetu.

Kterou knihu z dětství máte dodnes rád – jako kombinaci formy i obsahu?
Alois Mikulka: Kouzelná dvířka.

Děkuji moc za rozhovor.