Mezi zralými zrny uplynulého léta tu a tam zaskřípe kámen, kus skla z rozstříleného domu nebo černý pahýl ohořelého stromu. Není možné se vyhnout těžkým tématům, která do letních měsíců roku 2022 neodvratně patří. Šest měsíců od zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Energetická krize, která dále štěpí českou společnost. Požár v Českém Švýcarsku a další projevy klimatické změny, zde, v našem druhdy poklidném mírném pásmu… A při tom všem se píše také o lásce, o přírodě, o věcech všedních a tolik vzácných v časech velkých krizí.
Chtěli jsme zaznamenat, co se v létě dělo na pracovních stolech českých autorek a autorů, ať už pracovali na vlastních textech, na cizích – a nebo zcela civilně zápasili s některými z výše uvedených událostí. Není lepší způsob záznamu než skutečně jít, naklonit se a nahlédnout do rukopisů či deníků.
Pádlo letního Ravtu symbolicky třímá v ruce básník a mluvčí Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje, Lukáš Marvan. Mohli jste ho vidět v televizi, v té chvíli věcně a prakticky komentujícího katastrofu ohně. Teď jsme ho požádali, aby své bezprostřední svědectví zkusil vyslovit i jinak – patrně není, nemůže být ještě docela zpracované, tím je pro nás však cennější. Jestliže se z něčeho můžeme poučit, je to žitá zkušenost.
Shrnutí letní práce i s jejími nesnadnými souvislostmi najdete ve čtyřech malých rozhovorech, které nám poskytli Jitka Hanušová, Natálie Nera, Josef Straka a Jiří Šimčík. Otázky zůstávají stejné, odpovědi vám nabídnou různý přepis skutečnosti, podle životní i autorské situace mluvčích.
V Ravtu má vždy zásadní místo původní autorská či překladatelská práce. Básněmi přispěli Ondřej Hložek – číst můžete úryvek z delší skladby „Čas O“, a Radek Kolínský, jehož texty uvádíme v Ravtu poprvé.
Dílo básnířky Natalie Crick, kterou jste nedávno mohli potkat i živě na britsko-českém večeru v pražské kavárně Liberál, zpřístupňuje českému čtenáři Natálie Nera. Lenka Kuhar Daňhelová v unikátním bloku komentovaného svědectví dává ochutnat práce polských básníků Krzysztofa Kuczkowského, Krystyny Dąbrowské a Joanny Oparek. Zaujatý komentář překladatelky-básnířky nabízí osobní i literární souvislosti a velkou radost z objevování. Tolik to teď potřebujeme!
Lány hledání. Obracená hlína pod nohama. Nesnadná sklizeň letošního léta se přesýpá po vratkém mostě k podzimu. Kéž je slunečnější, než se v těchto dnech zdá. Přejeme vám dobré čtení.
-
Jitka Bret Srbová
(1976, Praha), je básnířka, textařka, literární publicistka. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně ...Profil
Souvisí
-
-
Vít Janota se narodil v Praze v roce 1970. Praha je častým místem jeho procházek i jeho básní. Rozumí si také s deštěm, vnímá čas i v tichých a nehybných věcech. Často mapuje ustavující pohyb člověka městem, ale je to město či architektura, co především v textech ožívá nebo vystupuje. Jeho vypravěč je také spíše svědkem či kameramanem událostí než jejich hybatelem. Velmi často v jeho básnických sbírkách (např. „Miniová pole“, Dauphin 2008, nebo „Noc a déšť“, Dauphin, 2013) potkáváme také noc. A o noci si také zkoušíme něco říci přes sítě spojující Prahu a Hořovice. Fotografie: Soňa Pokorná.
-