wi-fi

Během čekání na spojení se serverem
bříškem palce sjet až na konec seznamu
je to paměť míst úhledně seřazená:
kavárny
galerie
kina
hotspoty
hospody
hotely
hola prdel
klokan
fara
cvokhouse

Všechny ty adresy si tě pamatují
ten nepatrný odkaz tebe zapsaný
nesmazatelně do virtuálního prostoru
ale pamatuješ ty?
Na tu pozdní zprávu z penzionu
snad z konce světa
na sdílený odkaz videa s kočkou a štěnětem
na ten u oběda čtený pracovní e-mail?
Vzpomeneš si na ta slova
na stránce kterou nelze načíst
v tu chvíli tak důležitých
že nezaznamenáš
to víření prachu
to klapnutí dveří
ten hrozný spěch?

***

Těžce se dýchá když se dereš do strmého kopce
kolem louka sežehnutá sluncem ostře
zapřeným do svahů.
Před tebou vybledlé dětské triko
rychlejší než ty
víš že ho už nedoženeš.

Zastavíš se na hranici lesa.

Strach
nevidíš to triko
a vzpomeneš si na pradědu
jak ho to vtáhlo dovnitř
a už to nikdy nebyl on
aspoň to říkali
byl tím celý pohlcený
ten zvláštní pohled
prorostlý větvemi a kořeny.

Triko prosvítí hustý křovinatý porost
a už s sebou táhne dva veliké klacky
celý se u toho námahou ohýbá
protože dole rozdělávají oheň
a on tak moc chce pomoct
i když to od něj nikdo neočekává
sbíhá svah proletí kolem tebe
aby přistál mezi ostatními z lepších rodin
s lepšími předpoklady na život
s nárokem na větší porci špekáčků a všeho.

Přikládáš a máš pocit že v tom zadýmeném přítmí
zahlédneš povědomý pohlcený pohled
větve a pak ještě něco těžce popsatelného
odteď vkořeněného
hluboko.

Město na severu

Za velkými vitrážovými okny právě kotví trajekt.
Jsi zatím nejdál od bezpečí vašeho
panelákového jedna + jedna
načichlý deštěm a přístavem.

Ve skle se odráží tvář osvětlená displejem
prokrvená signálem
za zvuku příchozích zpráv
z útrob lodi
vyrážejí
hledači domovů
jak obří
světélkující
úhoř
kloužou
ulicemi.

Sevře se to v tobě zvláštním steskem.

Pozoruješ to dlouhé tělo s takovým zájmem
že ho nepřeruší ani hlas oznamující
že je potřeba

obléct se
odeslat pozdrav
domů
vyhledat cestu
vyrazit

Básně z rukopisu

Hotel Třinec

Všichni tě opustili.

Čekání na recepci přeruší
slaná vůně pohlednic přístavních měst
vyplavených ze šuplíku pracovního stolu.

Tenká noc přiléhá
jak silonky pohozené před apartmánem
důvěrně známý obraz už tolik neláká
necítíš tlak intimností.
Prohráváš souboj s vysvlečeným hadím tělem
kterým se snažíš proplést
chtěl bys také zahodit kůži
obnaženými svaly obejmout pokoj
chodbu ulici sídliště město
jméno.

Ráno nad tím mávneš rukou
odrazíš se od břehu výspy
propluješ pozůstatky divokého večírku
ve vedlejších kajutách
příhodně prázdných.

Ze sbírky Dušinec, Perplex 2014