Literárním programům tento měsíc dominují dva festivaly – 11. ročník mezinárodního literárního festivalu Protimluvfest 2017, který se bude konat ve dnech 18.–20. října v Ostravě a 49. ročník jednodenní oslavy básnictví Halasův Kunštát 2017 (21. října) – a jedna konference s názvem Šedesátá léta 20. století a vznik českého undergroundu, která se uskuteční 17. října v pražské Knihovně Václava Havla. Má doporučení se však budou týkat akcí komornějších, ovšem o nic méně významným; první je skvěle načasovaná k parlamentním volbám, druhá je hlubokým uznáním tvorby a společenských aktivit jisté kanadské spisovatelky a třetí vám nabídne jakési duchovní překlenutí našeho pozemského bytí. Co si vyberete, bude jen a jen na vás.

Praha, 11. října: Erik Tabery: Opuštěná společnost

Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery už má na svém kontě dvě úspěšné knihy, které zahýbaly českou společností: Vládneme, nerušit (Respekt Publishing, 2008) a Hledá se prezident (R-Presse, 2008). Nyní přichází s knihou třetí nazvanou Opuštěná společnost (Paseka, 2017), ve které si klade dvě zásadní otázky: Je Česko zemí humanismu, evropanství, svobody, otevřené diskuse a občanské společnosti? Proč zrovna dnes tolik lidí tyto ideje odmítá či zpochybňuje? Kromě tázání také na základě svých novinářských zkušeností vysvětluje, v čem spočívá úspěch domácích i světových populistů, proč lidé věří konspiračním teoriím, popisuje vliv sociálních sítí nejen na politiku a poukazuje na probíhající střet generací. Výraznou část svého textu věnuje také dvěma konkrétním osobnostem české politiky – Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi coby dvěma fenoménům; zatímco Zeman ztělesňuje fenomén 20. století, Babiš je typickým představitelem 21. století. V úvodu knihy Tabery píše:

„Nelze si neklást otázky, neopakuje se tu historie a neupomíná nás na chvíle, kdy stále rychleji rostoucí nacionalismus rozběhl hned dvě světové války? Nepřipomíná i u nás atmosféra druhou polovinu čtyřicátých let, kdy jsme dobrovolně, a dokonce s písní na rtech zamířili do nedemokratických vod? A pokud ano, jak je možné, že nevidíme rizika vlastních kroků, které nás mohou přivést do mnohem vážnějších problémů, než jsou ty, kterým momentálně čelíme? Podobných otázek přibývá, ale neměli bychom je vnímat jako důvod k panice, vidět v nich nevyhnutelnost osudu.“

A v rozhovorech pak svou knihu charakterizuje těmito slovy:

„Tato kniha je nejen úvahou nad současností, ale tak trochu i rozmluvou s minulostí o budoucnosti. Přijde mi podstatné naslouchat radám našich předků, které oni sice nemohou vyslovit, protože už nejsou mezi námi, ale jejich myšlenky nebo činy máme dobře zaznamenané,“

Paralely k dnešku tak hledá v historii Československa a inspirací mu jsou úvahy Ferdinanda Peroutky, Václava Černého, Václava Havla nebo T. G. Masaryka. O tom všem a mnohém dalším se dozvíte na setkání s Erikem Taberym a jeho novou knihou, které pro vás připravili v Domě čtení, v Ruské ulici 192. A pozor – začíná se už v 18 hodin!

Praha, 18. října: Cena Franze Kafky pro Margaret Atwoodovou

Kanadská spisovatelka a aktivistka Margaret Atwoodová přijede do Prahy, kde na Staroměstské radnici převezme mezinárodní Cenu Franze Kafky. Bronzovou soškou Franze Kafky od Jaroslava Róny porota každoročně oceňuje za umělecky výjimečnou literární tvorbu současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na jejich původ, národnost a kulturu.

„Je to pro mě veliká pocta. Franz Kafka má pro mě zvláštní význam, protože jako vysokoškolačka jsem napsala první vážnou literární kritiku o jeho práci,“

sdělila k udělení ceny Atwoodová.
V případě Ceny Franze Kafky se bude jednat o její druhé významné ocenění během října. Spisovatelka také 15. října dostane letošní Mírovou cenu německých knihkupců. Sedmasedmdesátiletá Atwoodová podle německých knihkupců patří mezi nejvýznamnější vypravěčky naší doby.
Atwoodová, jejíž knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků, je autorkou románů, povídek, esejů, divadelních her, filmových scénářů i knížek pro děti. Zabývá se společenskopolitickými otázkami i ekologií, zasazuje se například o ochranu ptáků. Debutovala v roce 1969 románem Žena k nakousnutí, v roce 2000 získala za román Slepý vrah prestižní Man Bookerovu cenu. Loni obdržela PEN/Pinterovu cenu, která se v Británii uděluje za odvahu prosazovat svobodu slova. Do češtiny byly přeloženy její beletristické knihy, například Muzeum zkamenělin, Přežívá nejsmutnější, Slepý vrah, Loupení jehňátek či povídkové soubory Modrovousovo vejce a Stan. Zřejmě nejznámějším dílem je román z blízké budoucnosti Příběh služebnice, který byl zfilmován i převeden do seriálové podoby. Na setkání s touto spisovatelkou světového jména, která začínala psát v době, kdy kanadskou literaturu téměř nikdo nebral vážně, se můžete těšit v Knihovně Václava Havla, v Ostrovní ulici 13. Debatu s autorkou povede Michael Žantovský a bude simultánně tlumočena. Začíná se v 19 hodin!

Brno, 29. října: Setkání se Sylvií Richterovou

Jste-li z Brna a okolí, pak byste si neměli nechat ujít večer s touto spisovatelkou, bohemistkou a literární publicistkou, která žije střídavě v Praze a v Římě. Je autorkou experimentálních próz, románů, básnických sbírek i literárních esejí. Knihy napsané před rokem 1989 vycházely v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. V roce 1987 se zúčastnila schůzky českých a slovenských spisovatelů z disidentského okruhu na Hrádečku u Václava Havla. Kulturní a duchovní propojování rozdělené Evropy je společným jmenovatelem její univerzitní i autorské práce, v různých rovinách je vyjadřuje celé její dílo. Píše česky, esejistiku také italsky. Je také příležitostnou přispěvatelkou Tvaru; v rozhovoru, který nám poskytla, a který jsme otiskli v čísle 7/2015, se zamýšlela nad současným světem:

„Současná situace je zlomová a procházíme takovou menší apokalypsou. Už nebude možné sedět před událostmi jak před televizní obrazovkou. Základem je práce na sobě. Vědomí duchovní skutečnosti proměňuje hodnoty, způsob vidění i chápání. Duchovní evoluce není automatická, člověk je svobodný, nemusí. Může utíkat do slepoty a přesvědčovat sebe nebo nějaké ‚my‘, že je na ‚správné straně‘. Tržní logika, materialismus, egoismus, narcismus a podobné dnes zdánlivě úspěšné formy a způsoby sice vypadají samozřejmě, rozumně a výhodně, ale vyprazdňují ducha a oslabují lidství. Kromě toho všeho si stále uvědomuji, že to co potřebujeme vědět, abychom katastrofám mohli čelit, bylo už napsáno. Nejde ani tak o to číst znamení – ta jsou přece očividná. Akorát že není velká chuť brát je vážně, protože na rozdíl od velkých krizí minulosti se přece máme až moc dobře. Ze všech stran je člověk přesvědčován, že o nic jiného ani nejde než se mít dobře a líp a líp. Když mluvíme o antroposofii, je třeba říct, že Rudolf Steiner vytvořil dílo, které zakládá na duchovních principech pedagogiku, lékařství, biodynamické zemědělství, architekturu, psychologickou terapii a eurytmický pohyb. V poslední době se stále víc lidí věnuje těmto novým formám – a ony mají všechny jednoho společného jmenovatele: pracovat s nimi není profese, nýbrž umění. Slovo ‚duchovní‘ si možná lidé vykládají jako něco církevního nebo metafyzického, ve skutečnosti jde o kvalitu poznání, vztahů, citů atd. Všechno, co nás ohrožuje, je z rodu dehumanizace a jejích následků. Umění je základním aspektem lidství a srdcem společnosti. Když není živé, společenský organismus se polarizuje: mrazivý systém na jedné straně, živočišnost na druhé.“

Setkání s touto moudrou dámou pro vás připravili v brněnské kavárně Ponava, v Lužánecké ulici 3. A opět pozor – i tady se začíná už v 18 hodin!