Tři jubilea – každé jiné: před 60 lety se poprvé konala celostátní přehlídka uměleckého přednesu a divadel poezie Wolkrův Prostějov; před 100 lety se narodil český básník, hudebník a karikaturista Josef Kainar; před 150 lety se narodil slezský básník Petr Bezruč. A protože takováto kulatá výročí nelze jen tak pominout, konají se v místech s nimi svázaných různé vzpomínkové akce. Pojďme nejprve do Prahy.

Praha, 12. a 19. června: Ale nejdřív se musíte narodit!

Dva zcela identické pořady z Kainarovy poezie představí Mirek Kovářík, doprovázený kytaristy Jiřím Pertlem a Václavem Prejzkem. První se koná 12. června v pražském Divadle K. Hackera (Klapkova 26) – začíná se v 19.30, a druhý 19. června v Malostranské besedě – tady se začíná už v 19.00! Netřeba jistě připomínat, že dílo J. Kainara tvoří vedle amerických beatniků, V. Hraběte, V. Holana a J. Zahradníčka stěžejní část repertoáru M. Kováříka; řada Kainarových básní je recitátorsky i posluchačsky vděčná, stačí „zanotovat“ první verše a publikum se přidá – jako u písničkových hitů. Ukázka z Kainarovy poezie, kterou vybírám, je přesně tohoto druhu, a na obou zmíněných večerech zazní. Však jsou podle jejího úvodního (a závěrečného) verše také pojmenovány!

Josef Kainar
JAK ULOVIT ŠTIKU DLOUHOU JAKO
STEHNO ANTICKÉ BOHYNĚ

Nejdřív se musíte narodit
A řvát až do ruda
Vyřvat se jednou provždy
Seřvěte je všechny Drahé příbuzné
I pana primáře
I nahodile přítomné zástupce vlasti –
Později už nebude k tomu příležitost
Řvát budou oni na vás –
Také hleďte zdatně ublinkávat
Nechť podělávky jak ty růžičky
Zdobí vám cestu životem
Který vám poskytli Oni
Vy zdravé dítě Koblížku syrový
Vy příští lovče
          od zátok tajemných jako
Podpaždí obšírných učitelek

Trestům se vyhýbejte Ale
          zuby si čistěte pořádně:
Při lovu štiky dlouhé jak stehno
          antické bohyně
Budete jich mít možná zapotřebí
Lízejte pilně měď
Tlapkejte bosýma nohama bláto
Až z něj vyšlápnete větu
Škapun kršá pfué –
Větu základních poznatků při lovu
          sladkovodních ryb

A při všem počínání
Mějte na hlavě klobouk
          Dobrý je klobouk v krámě koupený
Lepší ukradený Ale nejlepší vůbec
Je klobouk po utopeném
          Střecha co možná široká

A dýchejte a neustávejte v tom
          ani na chvilku
Každý dech je dobrý
Ta hustilka boží ráda vynechává
Též polykejte špendlíky – Ovšem podotýkám
Vždy tupou hlavičkou napřed
          Neb tato filozofie
Přivede vás k soustředěnému vnímání
A zároveň
Pomůže vám přes pubertu Hochu
Plnou potních vyrážek a myšlenek na Vesmír
Takže se s úspěchem můžete oženit
Za zvuků varhan a opilých příbuzných
S malou a poměrně skladnou dívenkou
Velikosti pět nového číslování
(Větší není moc vhodná pro naše poměry
          A poměrně těžko
Jde ke dnu)

Nemilujte nikdy na těžko
Láska je muškaření:
Taková Pleasant Tail (z hedvábí nespředeného)
Tři čtyři jepky a (snad) July Dun –
A jste král svého povodí
A vaše láska dobře utažená nejlíp uzlem jam
Nahozená spirálně a nasucho vám vydrží
Dvě až tři sezóny
          (Krabičku nutno občas vytřít lihem)

To až budete mít dokonale spočítány
Své nohy i dluhy i hvězdy nad výčepem
Volební právo vás zahrne melancholickými
Lístečky
Z podzimních stromů Demokracie
Budete mužný jako venkovský kohout
Který za vodou přivolává
Polední bouři v červenci Červenou zelenou
A blesky kokrhající:
Právě v tomto čase

Když dáte duši na třpytku

Ucítíte náraz Někdy nepatrný
Jindy jako pád měděné bysty do močálu
Pak dvakrát ale dvakrát zaseknout
Abyste opatrně Ale určitě
Vyvedl k břehu štiku
Dlouhou jak stehno antické bohyně

Ovšem nejdřív se musíte narodit

13.–17. června: Wolkrův Prostějov

Jste-li z Prostějova a okolí či patří-li soutěžní recitační přehlídky k vašemu oblíbenému žánru, pak nevynechte letošní jubilejní, v pořadí již 60. ročník Wolkrova Prostějova (WP). Poprvé se tato přehlídka konala v roce 1957 a u jejího zrodu stáli Jarmila Liebscherová, Ludmila Pelikánová, Richard Pogoda a Cyril Zbořil – tedy osobnosti, jejichž jména vyvolávají u prostějovských pamětníků té doby konkrétní vzpomínky.

Mám-li vybrat několik tipů z letošního bohatého programu (celý najdete ZDE), pak jistě stojí za zmínku dramatizace textů M. Cvětajevové v podání Studia Šrámkova domu v Sobotce, tři monology ze současného Dublinu pod názvem Terminus (Divadlo v Celetné), představení na motivy Erbenovy Kytice (Ústaf – Voiceband.cz, Brno) či host festivalu, kterým je v zastoupení překladatelů M. Longinové a S. Rubáše Puškinův Evžen Oněgin. Součástí WP bude také několik seminářů, z nichž jako nejzajímavější se mi jeví ten s názvem Wolker teď a tady, který je zaměřen na hledání možností interpretace textů Jiřího Wolkra. Vtírají se samozřejmě otázky: Co nám mohou říct texty Jiřího Wolkra dnes? Co my můžeme říct texty Jiřího Wolkra dnes? A jak? Inu, připomeňme si jeho verše alespoň v krátké ukázce:

Jiří Wolker
Svatý Kopeček
(úryvek)

Žlutavý kostel vlá na hoře zelené,
to je korouhev této krajiny tiché a svěcené,
to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky
                                                                                a výletníky,
osada, dodávající dělníky továrně Kosmos a továrně
                                                                                a hřebíky,
Panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se
babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese,
zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti
v borových pasekách a lískovém houští dobře zasety,
a já jsem procesí dychtivé božího slova,
přicházím z daleké Prahy a rodného Prostějova,
dospělý chlapec, student a socialista,
věřící v sebe, železné vynálezy a dobrého Ježíše Krista,
dubnové stromy, silnice bílá, a přec smutného něco tu je,
jdu navštívit babičku chorou a dědečka, který ji ošetřuje.

Opava, 17. června: Branský literární festival

Dalším jubileem je 150. výročí narození slezského básníka Petra Bezruče. Pravda, jeho oslavy zřejmě naplno „vypuknou“ až v září (nar. 15. 9. 1867), leč v Brance (odtud „branský festival) u Opavy se do nich pustili už s několikaměsíčním předstihem. A proč právě tam? Protože v tamní škole Bezruč napsal v roce 1930 Stužkonosku modrou, jednu ze svých nejznámějších básní. Úryvek z ní na festivalu samozřejmě zazní a to v podání recitátora a herce Tomáše Koliandra. Stranou nezůstanou ani žáci branské školy – ti zarecitují čtyři básně ze Slezských písní. Ze současných básníků vzdají Bezručovi hold svým čtením např. Roman Polách, Ondřej Hložek či Pavel Kolmačka. Celý program začíná v altánu před ZŠ v Brance u Opavy už v 16.00!

A stejně jako u Jiřího Wolkra vtírá se tatáž otázka: Co nám mohou říct básně Petra Bezruče dnes? Záměrně jsem vybrala jednu méně frekventovanou, než je třeba Maryčka Magdonova, a budu v duchu hádat, jak se s ní coby eurounijní občané vypořádáte.

Petr Bezruč
Polská Ostrava

Jsem Polská Ostrava, však lidu moravského.
Bez dýmu žila jsem let dlouhých na tisíce,
van ostrý letěl v důl s hřebene kopce mého
a čistá, průhledná šuměla Ostravice.
V mé sešli hlubiny, lampy světlé za pasem,
žil černých našli směs, co nitrem mým se vinou,
dým nebe zahalil, kam věky hleděla jsem
a pece vysoké se zdvihly nad Lucinou.

„Když kraj se proměnil, zvuk změňme jména Tvého,“
dí Tvoji konšelé ze západu k posledku.
JSEM POLSKÁ OSTRAVA, NÁRODA MORAVSKÉHO!
Přibylec lhostejný jen mění jména předků!

Přibylec nadutý národa jazyk psuje:
on švarné Lucině sází háček na hlavu,
on nezná Karviné, on Karvín ji jmenuje
a gminu Dombrovu on křestí na Doubravu.

Učenec kožený, jemuž je život cizí,
ve středu sedí knih, tak jako pauk u dachu,
na mapě zakreslí, kde moravský lid zmizí,
falešné hranice a nadává nám Lachů.

Moravský národe, nedej mi jména bráti!
Řeč sladká těšínská znět bude sladkým hlasem,
až vtáhneš v radnici, až TY tam budeš státi,
mé jméno vrátíš mi, co věky nosila jsem.