4_
Martin Poch

Stárnutí populace

Beletrie – Poezie
revue Ravt 16/2020

STÁRNUTÍ POPULACE

Řehákovi

 

Život je pestrý.

Typický zdravě uvažující člen mladé rodiny a současně vlastník bytové jednotky v novostavbě na semiperiferii má jedno neskromné, ale pochopitelné přání: Aby si výhled z oken obývacího pokoje zachoval onu panenskou svěžest lesa vydechujícího plody kůry, mechu a hub – lesa, ve kterém se ozývá sova a sladce oddechuje vznešený divoch bezdomovec. Přirozeně touží po tom, aby klimatizace vdechovala pyl prýštící z životadárného pramene, který napájí tuhý kořen z křemene. Aby divoký porost nezarůstal, ale zůstal psím útulkem pro lucidní stavy denního snění. Aby se na přilehlém prostranství nikdy nezačaly stavět viladomy, nebo hůř – sklady. Aby děti nemusely cestou do školy obcházet nekonečně dlouhé ploty, aby se rodiče mohli po hlavě vrhnout do azurových hlubin zatopeného lomu, který lemují palmy, aby se přesýpací hodiny zastavily ve vodorovné poloze, aby hladina zůstala neporušená jako folie prospektu.

Barvy protékají mezi prsty.

Během několika málo měsíců minulého roku vyrostla na sousedním pozemku stavba, která nám definitivně zatemnila výhled na západ slunce a přiblížila holou skutečnost. Našimi novými sousedy jsou nyní nájemci domova pro seniory, který nejen že vyplnil obzor hmotou a dimenzí, ale navíc do našeho okolí vnesl čilý ruch a pestré fasety života a smrti. Sestřičky na balkoně zalévají květináče s plody džungle kouřem. I my s večerní cigaretou v ruce sledujeme, jak se postupně rozsvěcují kóje, jak se do nohou dávají mravenci, a dům sípe smíchem, zatímco se synchronně spouštějí a zatahují venkovní žaluzie, v nichž občas uvíznou ruce. Nebo jak přijíždí dodávka Koroner, ze které vystupují ty nejtišší postavy, jaké jste nepotkali ani při hlubinném potápění.

Vrak lodi je klidný jako hladina.

Také naše stavba pomalu a jistě zastarává. Jakmile vypršely reklamační lhůty, tu se jak houby po dešti objevily skryté vady. Děti naposledy nastupují cestu hromadné dopravy, některé domácnosti se již stačily rozvést, některé si otevřely účet v zastavárně. Stěny, které jsme si kdysi nechali vymalovat v růžových barvách, žloutnou – barvy zašly řadou soumraků v cigaretových výdeších digestoře a temnosvitu pouličních jilmů. Užíváme si poslední teplé dny a ony zemité kvality půdy typické pro podzim života. Rentgenový snímek nad postelí je živým dokladem, že jsme nežili zcela zbytečně, že jsme opravdu žili. Díváme se do budoucnosti kaleidoskopem rozbitého displeje, jizvou, která pomalu zarůstá, ale ještě dýchá. Šedý zákal nezastře příbuznost oka s kukátkem. Markýza dosud neoschla od nedávného lijáku. Kabely ve zdi kornatí. S vypadlou klikou si hraje plyšový pes.

Volné byty k pronajmutí.

Když na objekt padne mlha, vánoční výzdoba připomíná navigační světla, domy strmé útesy, kupky listí bójky, zahradník po mrtvici špičku ledovce. Žádná katastrofa ale nehrozí. Naopak, pomalu se blíží loňské Vánoce!

 

z rukopisu sbírky Poltergeist

Chviličku.
Načítá se.
  • Martin Poch

    (1984, Ostrov) je básník. Vystudoval estetiku a komparatistiku na FF UK v Praze. Básně začal zveřejňovat na internetových literárních serverech Písmák a Totem (nejčastěji pod přezdívkou Swedish_Nigg), později v časopisech ...
    Profil

Souvisí

  • Nechápejte mě špatně. Netvrdím, že básník nemá co říct, že by se měl držet při zemi, nebo naopak létat v oblacích, že jeho doménou je iracionalita a že diletantství je dostatečná deviza. Chci říct, že i když poezie není univerzitou života, přesto by měla generovat pravdu.

    Esejistika – Úvaha
    revue Ravt 20/2019
  • 2018_och-a

    Stařec se shýbá k hladině, jako by se chtěl napít dírou vysekanou v ledu. Stopař si ke kotníkům přivázal psí spřežení. Rybář poslouchá zpěv dutého walkmana. Les mlčky obkličuje pole petroleje.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 4/2019
  • náš život je jako lepší vlajka,
    vlající nad restaurantem Conte se srpkem měsíce v pozadí,
    brzy bude zas plný tvého převráceného smíchu,
    jestli se někdy budeme opravdu štvát,
    dám ti malý kousek plátna, abys mi obalil srdce

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 14/2020