Město

Město je klidný, je jiný než dřív
našlapuj tiše, našlapuj bděle
třeba mě uslyšíš

Jak někde v dálce snažím se říct
i přes ty kopce, že zase k sobě
máme o kousek blíž

Já půjdu k tobě
ty půjdeš ke mně
nad náma nebe
pod náma země
budeme bdít, když se připozdívá

Rackové dál lítají nad jezem
nám březen říkal, ať za kamna zalezem
duben, ať chvíli tam
pobudem

Ale jen ať si sedí se zavřeným oknem
my utečem ven, kde na dešti zmoknem
co asi květen má
za lubem?
Vykvetl jak vždycky dřív!

Dušičko malá
co bys chtěla?
Abys celou
noc při mně byla
Já půjdu k tobě
ty půjdeš ke mně
nad náma nebe
a pod náma země
budeme bdít
teď když se připozdívá

Za dveřmi

Zavírám dveře duše svý
za dveře nikdo nevkročí
za dveřmi nic se nemusí
v tichu se všechno rozpustí

Slova, co vedla proti nám
změním je v řeku, odplujou
a tváře zlobou zkřivené
cestu si ke mně nenajdou

Až strom prorazí
tmou, ke které vzhlížel
aby první jeho list
změnil se v kmen
přeroste i hlavu mou
a každá svízel bude proti němu malá
pak se stane jeho stín
mým úkrytem

Zavírám dveře duše svý
za dveře nikdo nevkročí
za dveřmi nic se nemusí
v tichu se všechno rozpustí

Slova, co vedla proti nám
snadno se v hlásky rozpadnou
pak jako mušky zmámené
sotva k mým uším dolétnou

Až strom prorazí
tmou, ke které vzhlížel
Až se slunce zabydlí
v korunách
Až zakoření hlouběji
že každá svízel bude proti tomu mělká
Bude mysl má
spokojená

Svatojánská

Když byla svatojánská noc
ryby plakaly v koutě
Když byla svatojánská noc
naposled obejmout tě
Když byla svatojánská noc
ve věži svítilo se
Na rohu štěkal pes a měsíc na podnose

Když byla svatojánská noc
nebylo hlásku slyšet
když byla svatojánská noc
praskalo v kloubech tiše
Když byla svatojánská noc
jen ještě nadechnout se
Ubohý měsíc raději bezradně na věž nabodnul se

Oó, mraky stékaly k zemi
Oó, někdo tmou pošlapoval
Oó, a měsíc omámený
Oó, radši se před vším schoval

Když byla svatojánská noc
ryby plakaly v koutě
Když byla svatojánská noc
naposled obejmout tě
Když byla svatojánská noc
všechno byl jenom sen
v němž jsme se minuli jak měsíc se sluncem

Když byla svatojánská noc
jen se mi zdálo
že ještě nemám dost
že je to málo
že víc mě tiskni k sobě
alespoň dvojnásobně
anebo trojnásobně
a klidně stonásobně
jenom mě tiskni k sobě!

Oó, mraky stékaly k zemi
Oó, někdo tmou pošlapoval
Oó, a měsíc omámený
Oó, radši se před vším schoval

Karlín

V Karlíně napadl podzim
hřeje mě jenom trocha slunce
ještě to se mnou nevzdává!
Zatím jsme jenom v první půlce
zatím se píseň schovává

U srdce strašně mě pálí
je vězněm vlastních fantazií
lehnout si jen tak do trávy!
Rána se možná nedožiji
když v hlavě pořád vrtá mi

Jak má to být, jak je to správně
jak má to být, jak je to správně
jak je to správně, jak má to všechno být?

Jak má to být, jak je to správně
jak má to být, jak je to správně
jak je to správně, jak má to všechno být?

Slibuju, že dnes půjdu v Pánu
vzdávám se všeho, co bylo v plánu
má malá duše volá o pomoc

Slibuju, že dnes půjdu v Pánu
vzdávám se všeho, co bylo v plánu
má malá duše volá o pomoc

Ztrácím se ve vlastních přáních
netuším, která z nich jsou moje
a ty mi mizíš za kopcem!
A já jen toužím utéct z boje
těsně před koncem
těsně před koncem
těsně před koncem –
strachy před koncem

Ještě to se mnou nevzdávej
ještě to se mnou vydrž chvíli
má malá duše volá o pomoc!

Do lesa

Když se bojíš, jdi do lesa
volej a vyřvávej
Když se bojíš, jdi do lesa
volej a vyřvávej

Nemusíš u toho vydat ani hlásku
a nemusíš u toho dělat vůbec nic
stačí se posadit do měkkého mechu
a dechu nabrat z plných plic

Oó…

Když se bojíš, jdi do lesa
to ve tmě číhá jenom další kousek tebe
když se bojíš, jdi do lesa
to místo, které pálí, místo, které zebe
ale mráz to není
ale mráz to není!

Oó…

Když se bojíš, jdi do lesa
volej a vyřvávej
Když se bojíš, jdi do lesa
volej a vyřvávej
A nemusíš u toho nocí běhat s vlky
a nemusíš u toho rudý oči mít
a nemusíš se v černém lese ztrácet
a nemusíš ledovou řekou přebrodit

Oó…

A nemusíš u toho nocí běhat s vlky
a nemusíš u toho rudý oči mít
a nemusíš se v černém lese ztrácet
a nemusíš ledovou řekou přebrodit
A nemusíš u toho vydat ani hlásku
a nemusíš u toho dělat vůbec nic
stačí se posadit do měkkého mechu
a dechu nabrat z plných plic

Oó…

Klidně se mě ptej

Klidně se mě ptej
dokud můžu ještě na svých nohou stát
dokud mysl má je jasná
dokud nemusíme dny si počítat
oheň spokojeně praská
přízraky nevídám

Klidně se mě ptej
dokud příběhy jsou v jasných konturách
dokud jenom občas zapomínám
odkud myšlenky se noří a dál kam
v tom všem tě ale poznávám
přestože v čase se rozpadám
jedna nit dny mé protíná

Dokud den je den
dokud noc je noc
dokud strach mě nezamyká
dokud den je den
dokud noc je noc

Dokud den je den
dokud noc je noc
srdce neutichá
dokud den je den
dokud noc je noc

Klidně se mě ptej
možná odpovědi nebudu hned znát
a nebo nebudu si jistá
budem spolu až do rána rozmlouvat
o tom, co se na nás chystá
co se na nás chystá

ale klidně se mě ptej
vždyť bouřkový mraky jenom z dálky
připomínaj nám
že naším směrem nepřiplouvaj
na nás nepadaj
na nás nepadaj
na nás

Dokud den je den
dokud noc je noc
dokud strach mě nezamyká
dokud den je den
dokud noc je noc

Dokud den je den
dokud noc je noc
srdce neutichá
dokud den je den
dokud noc je noc

Soused

Někdy mám pocit, že jsem dítě nevděčný
to když nevidím, že mohl mi dát míň
že mohl mi dát mnohem míň
mnohem míň

Když venku prší, nevejdu se pod deštník
vždyť ani žádný nenosím, vždyť ani žádný nevlastním
A co s tím? Další malej splín?

A chci se schovat v něčí náruči
ptám se, kdy sama se to naučím?
Kolik představ, tolik výmluv mám
Kolik představ, tolik výmluv mám

Že souseda to ruší, že nejsem čelem k vám
že jenom málo toho umím, že moc málo toho znám
že něco zásadního chybí mi, že jsem jen malá
mezi velkými

Že málo světla, málo místa
ne dost pěkná, ne dost jistá
že jiní mají lepší, zvukomalebnější
který sluší, víc a nebo míň bych měla
jiná možná líp by zněla
moc a nebo málo myslím si
a všechny další nesmysly, blablablablablabla!

Někdy je prostě jenom těžký vstát
někdy je prostě jenom těžký se neschovat
před tím vším nad míru ne ne ne ne ne
spravedlivým
Zůstávat se vším živým ve smíru
a vidět světlý stránky všech vesmírů
nebát se chvíle vhledu, v níž zbytky starých jedů
se můžou rozptýlit
Nebát se chvíle vhledu, v níž zbytky starých jedů
se můžou rozptýlit
Nebát se chvíle vhledu, v níž zbytky starých jedů
se můžou rozptýlit
na chvíli
v níž budu se moct omluvit

Že ještě někdy bývám dítě nezbedný
v duši neklidný
co všechno dobře ví, ale nic víc
než sebe nevidí
Ale nic víc
než sebe nevidí
Ale nic víc
než sebe nevidí

Altaj

Řekla jsem půjdu a šla jsem a jdu
a jako většina z nás neznám cíl
míjím křižovatky, začátky a konce ulicí
a taky vesnici za vesnicí
Lampy se rozsvěcí a zhasínají
a všechno řízeno shůry
šlape se mnou po cestě, přes potoky, přes výmoly
přes mrtvé motýly a můry

Na cestě několik dní
prý, že to bolí
nevědět po čem se stýská
– po čemkoliv

Ráno se rozednívá
a večer smráká
je to jako jinde
někdy mrholí se, někdy prší
prší, prší, jen se leje
někdy je to na na na…
nádech a výdech a jít zas dál
nahoře v trávě bude se dobře spát

Před bouřkou chrání mě stromy
a kdyby vítr vál
ať odnese mě třeba napořád
I s tím vším, co mám

Na cestě několik dní
prý, že to bolí
nevědět po čem se stýská
– po čemkoliv

Ráno se rozednívá
a večer smráká
je to jako jinde
někdy mrholí se, někdy prší
prší, prší, jen se leje
někdy je to na na na…
nádech a výdech a jít zas dál
nahoře v trávě bude se dobře spát

Před bouřkou chrání mě stromy
a kdyby vítr vál
ať odnese mě třeba napořád

Mám všechno, co mám mít
Mám všechno, co mám mít
Mám všechno, co mám mít

Dvě ruce, dvě nohy, jedno srdce a oči
a hlava, co točí se z hloubky pode mnou
skočit a zkusit, zda mraky jsou pevné
a tělo mé tělem svým obejmout dovedou

www.barazmekova.cz