Říkala: kolínko
Krystýnčino pyžámko se / vleze / do pyžámka Aničky
*
Slon je velký, uši má
přes půl těla
je to gigant
těžko se mu vyrovnat
*
Puding:
z dětského
pudeme pink
jinak také
pindík
*
Jožínek drží
barbínu za nohu
a z vlasů PIŮ! PIŮ!
Pavlínka mu za to
jezdí po nábytku
letadýlkem…
*
Honzák Blbák zas schválně naboural
koloběžkou do pískoviště
Klárinka Mašků se v šatičkách
vznesla
aby mu na koleně
ošetřila krev
Říkala: kolínko
*
Krystýnčino pyžámko se
vleze
do pyžámka Aničky
Anička se přitom zase
vleze
do pyžámka Krystýnky
*
Nemám žádné “hračky”
a jsem jenom rádo
dovedu si aspoň užít
to málo, co mám
*
Kdy že jsem poprvé
vystavělo celé lego?
Promiňte, už si nepamatuji
musím běžet
Chviličku.
Načítá se.
-
Tomáš Gabriel
(1983) je spisovatel a kritik, zaměřující se na současnou českou poezii. Vydal básnické sbírky Tak černý kůň tak pozdě v noci (Literární salon, 2012), Obvyklé hrdinství (Host, 2016), Prequel (Dusot, 2018), Broňka ...Profil
Souvisí
-
Přestože jsem kouzlu Gabrielovy sbírky nepropadl, dokážu ocenit odvahu, s níž se autor do svého pokusu pustil.
-
Pavel Janoušek mne ve svém článku „Jsem starý a hloupý srandista, co si už nenechá poradit“ vyvolal jménem, jako druha postiženého stejným příkořím: zákazem nevážnosti, čímž obě polemiky nepřímo spojil a donutil mne tím k reakci.
-
Jednou z domněle odvážných, dnes již samozřejmých tezí oné doby bylo, že pokud by se podařilo krizi kritiky překonat, mělo by to blahodárný dopad nejen na schopnost čtenářů k literatuře přistupovat a číst ji, ale zprostředkovaně i na zlepšení schopnosti celého národa kriticky myslet, volit si úctyhodné představitele atd. Dnes již víme, že tato závislost skutečně platí.
-
Skrze mě znějí dlouho němé hlasy, / Hlasy generací otroků, co neberou konce, / Hlasy těch, co jdou za peníze, hlasy zrůd, / Hlasy nemocných a zoufajících a zlodějů a trpaslíků, / Hlasy koloběhu latence a růstu, / A hlasy vláken, která spojují hvězdy, a mateřských lůn a šťáv otců…
