Olga Stehlíková

Překladatelé v covidu

Ptá se Olga Stehlíková

V anketě zaměřené na covidový rok v práci překladatelů jsme oslovili 19 profesionálů:

Rozhovory – Anketa
revue Ravt 10/2021
  1. Jak se covidový rok podepsal na vaší překladatelské práci (z hlediska objemů, přijímání/odmítání zakázek, podmínek pro práci, finanční odměny za práci, smluvních podmínek, přetížení, vyhoření, nevytížení…), nastaly následkem pandemie změny, které ovlivnily vaši práci? Jsou to případně změny trvalé? 
  2. Na jakých textech jste během oné doby pracovali/y?

3. Bylo o vás a vaši práci během pandemie v ČR/jinde ministerstvem/státními institucemi/ nakladateli/ profesními spolky/ literárními sdruženími náležitě postaráno, dostalo se vám podpory? 

 

David Vichnar, anglista, překladatel a kritik

  1. Covidový rok se na mé překladatelské práci podepsal negativně hlavně v tom, že mi odebral překládání “pro obživu” / na přilepšenou, tedy práci na titulcích k filmům pro FebioFest a Karlovarský festival. Stejně tak notně ubylo práce na anglických titulcích pro digitalizované verze české klasiky pro Národní filmový archiv. Zatímco FebioFest a nyní i Karlovarský festival ohlásily návrat k “normálu” a lze doufat, že tedy spolupráce poběží nadále. Dle poučky o všem zlém to ale znamenalo více času pro překládání knižní, o kterém níže.
  2. Covidový rok mi přinesl novou práci na překladech pro online časopisy a magazíny věnované politickému dění (právě hlavně kolem pandemie), hlavně pro Deník referendum a A2larm. Také jsem byl rád za práci na překladech české poezie do angličtiny pro Modern Poetry in Translation(Borzič, Slowik, Stehlíková) a pro online platformu pro evropskou poezii Versopolis(MaclStehlíková). V rámci překládání pro Pražský mikrofestival jsem také zeditoval a vydal bilingvní antologii textů právě z covidového roku (za podpory grantu hl. m. Prahy). Během covidového roku jsem pracoval na redakci již hotového překladu E. H. Gombrichova Smyslu pro řád (vyjde snad již letos v Argu) a přeložil knihu Stevena Marcuse Jiní Viktoriáni (pro nakladatelství Academia v edičním plánu na rok 2022). Také jsem se pustil do překladu knihy Bahno společnosti Arthura Koestlera (tamtéž, patrně na rok 2023). Hlavně jsem však měl čas pro překládání zatím “do šuplíku”, a to monumentálního 888stránkového románu The Combinations pražského literáta Louise Armanda. Jde o dílo myslím zcela výjimečné jak stylem, jazykem, tak šíří zápřahu i erudicí, co se českého a středoevropského rybníčku týká – nabízí jedinečnou reflexi českých a šířeji středoevropských reálii 20. století, a to od velice zúčastněného, nicméně vnějšího pozorovatele, jakých se zejm. v poslední době moc neobjevilo. Na románu pracuji s kolegou Tomášem Veselým a jsme zhruba v polovině dlouhé cesty.

3. Bohužel nemohu úplně soudit. Jelikož jsem hlavní profesí akademik, covidový rok jsem strávil se studenty ve virtuálních seminářích přes obrazovku počítače. O institucionální podporu na překlad Kombinací plánujeme s kolegou zažádat, až se přiblíží jeho dokončení a vyrýsuje možnost vydání, tedy doufejme letos na podzim. Třebaže se musel konat čistě jen online, dostal Pražský mikrofestivalpodporu jak ze strany MKČR, tak i z grantu hl. m. Prahy, pročež jsme mohli renovovat webové stránky, celou událost živě vysílat na vlastním kanále YouTube, a posléze vydat již zmíněnou antologii textů.

Nakladatelé se myslím během covidového roku o mě coby překladatele snažili “postarat” tím, že platby za odvedenou práci oproti běžným zvyklostem vypláceli včas a bez reptání :-).

 

Hana Mžourková, lingvistka a překladatelka ze slovinštiny

  1. Covidový rok způsobil, že jsem kvůli dvojí online výuce svých dětí měla ještě méně času na překládání, kterému se věnuji, až když mám hotovou práci pro svého zaměstnavatele. Za minulý rok to znamenalo, že žádný volný čas prostě nebyl.

2. Bohužel na žádných, překládat jsem po více než roční přestávce znovu začala až letos v květnu.

3. Vzhledem k tomu, že je v mém případě překládání ze slovinštiny pouze nárazová činnost limitovaná mým volným časem, o podporu jsem nežádala, neměla bych na ni ani nárok.

 

Viktor Janiš, anglista, překladatel

  1. Přišel jsem o možnost překládat jednu tetralogii, která byla vyhodnocena jako příliš riziková. Ona je tedy značně nekomerční i za normálních okolností, takže mi to přišlo fér – v březnu panovala na nakladatelském trhu značná nejistota, obzvláště po oznámení Euromedie, že nebude s platit nakladatelům za knihy prodané v Neoluxoru. Honoráře se nesnižovaly (beztak jsou věčně nízké), ale odsouvala se jejich splatnost – a když vám půlka honoráře u každé knížky přijde o půl roku později, už je to znát.
    Nejdramatičtější změna se ovšem odehrála po zavření mateřských škol a škol, ze dne na den jsem se stal učitelem, osobním kuchařem a drábem svých dětí. Soustředěná práce přestala být možná, notabene když s námi děti srovnaly biorytmy a začaly chodit spát pozdě večer (chápejte, ne že bychom se nesnažili zahnat do postele, „nastavit hranice“ atd., ale ony prostě neusnuly). Vysvětlovat šestileté dceři o půlnoci, že už vážně MUSÍ jít spát, protože já potřebuju aspoň tři hodiny nerušeně pracovat, je dost emocionálně náročné. Nevím, jak to mají jiní překladatelé, ale já nedokážu pracovat, když mě děti, žena a pes vyruší cca dvacetkrát do hodiny. Zpozdilo to všechny projekty, na nichž jsem pracoval.

2. Na Gaimanovu románu Oceán na konci cesty, Ellisonových a Faberových povídkách a na románu Susanny Clarkové Piranesi.

3. Od státu jsem na jaře dostal „pětadvacítku“ plus s velkým zpožděním ošetřovné (později už nebylo možné ošetřovné pobírat, protože syn dovršil věk deseti let, a tak se na naši rodinu nevztahovalo, dokud vláda v březnu opět nezavřela mateřské školky). Velmi mi pomohl lobbing Asociace spisovatelů, díky níž byli do třetího kola programu Covid kultura zařazeni i překladatelé. A v této souvislosti pomohla i FB skupina Tváře překladu, kde Roman Tilcer mimo jiné vysvětlil, že příjmový limit se netýká hrubého, ale čistého příjmu. Bez toho by myslím řadu překladatelů včetně mě ani nenapadlo žádat.


Jan M. Heller, ředitel Nakladatelství AMU, příležitostný překladatel z angličtiny

Mohu nabídnout jen omezený pohled z oblasti odborné literatury, protože umělecký překlad není mým oborem ani se knižními překlady neživím. Jediný překlad, který jsem v „pandemickém“ roce dokončil, nakonec v Argu po určitých průtazích vyšel (Richard Dawkins: Rozchod s bohem.) Na začátku první vlny zamíchala kartami prognóza Svazu českých knihkupců a nakladatelů o třicetiprocentním propadu celého trhu, která způsobila mírnou paniku – všichni si pamatujeme výzvy k nákupům na e-shopech oblíbených nakladatelů nebo knihkupectví. Možná nejsem úplně přesně informován, ale k avizovaným drastickým škrtům v edičních plánech nebo ke snižování už tak bídných překladatelských honorářů snad nakonec nedošlo. Viděno z druhého konce „potravního řetězce“ přinesla pandemie dokonce paradoxně oživení – u odborné literatury poskočil objem prodeje vzhůru o neskutečné dvojciferné číslo; patrně jde o efekt uvažování „když mám teď tolik času, tak si tu knihu konečně koupím a přečtu“; že třeba dojde jen k té koupi a k přečtení stejně nikoli, je věc jiná.

Za mnohem větší problém než ekonomické výkyvy bych si dovolil pokládat zátěž na psychiku, jak u existenčně ohrožených freelancerů, tak u nuceně homeofficujících zaměstnanců. Než se rozběhnuté překladatelské (ale i ediční a další) dlouhodobé projekty, náročné na čas a soustředění, dostanou zase zpátky na koleje, uběhne hodně času.

 

Jitka Hanušová, překladatelka z finštiny a angličtiny

  1. Na začátku první vlny na jaře 2020 jsem od nakladatele dostala příkaz k zastavení práce na překladu románu Vlčí růže od finské autorky Katji Kettu. Tehdy nikdo nic nevěděl a nedalo se nic předvídat a bylo to spíš preventivní opatření, protože tohle pozastavení trvalo zhruba jen týden. Pak jsem pokračovala a dokončila překlad v poměrně klidném režimu, protože celý nakladatelský svět se trochu zpomalil, spousta titulů se odložila, tím vznikla časová bublina. Následný proces mě neovlivnil, ale to i díky tomu, že mě překlad jako takový neživí.

2. Kromě Vlčí růže, která vyšla na jaře 2021, jsem pracovala na překladech finské poezie pro antologii Bílé přeludy na vlnách, na níž práce celého týmu probíhala bez velkých změn oproti stanovenému harmonogramu a kniha vyšla také na jaře 2021. Dále na překladech poezie pro svůj projekt www.runoo1.com – každý den po celý rok jeden překlad finské básně. Kromě toho jsem měla jen pár zakázek na překlad finské poezie pro časopisy (Ravt, Host). Momentálně připravuju k vydání modernistickou sbírku Paava Haavikka Zimní palác, která má vyjít ještě letos.

3. Severské literatury mají tradičně podporu u zahraničních agentur, ty během pandemie svou podporu ještě posílily. V rámci spolku Překladatelé Severu jsme zavedli sekci aktualit na našich webových stránkách, kde překladatele průběžně informujeme o možnostech podpory. Z doslechu vím, že někteří kolegové využili balíčků MK ČR, já osobně jsem kritéria nesplňovala, takže jsem se o žádnou podporu z české strany neucházela. Naopak jsem se hlásila na překladatelskou rezidenci ve Finsku, která měla proběhnout na přelomu února a března 2021, ovšem ta byla pro malý zájem (přišly pouze 2 přihlášky!) odložena na lepší (nejspíš proočkované) časy.

 

Tomáš Míka, básník, překladatel z angličtiny a slovenštiny do češtiny a naopak

  1. Předesílám, že jsem se literárními překlady nikdy neživil. Jako obživu vyrábím 30 let technické, ekonomické, právnické atd. atd. překlady. Literaturu překládám jen tehdy, když se mi knížka líbí. To je, zdá se, v mém případě minulost.
    Covidový rok se podepsal na mé překladatelské práci výrazně. Jakmile nastal první tzv. lockdown, zmizely dvě překladatelské agentury, které mě do té doby živily. Jedna z těch dvou agentur se už neozvala nikdy. Druhá tu a tam nějaký job přihraje, pro představu asi tak zhruba za 5000 Kč jednou za čtvrt roku. Stát jsem na jaře bez uzardění požádal o obě paušální covidové subvence určené pro živnostníky a obě jsem dostal, což pomohlo. Jinak jsem čas trávil hodně na venkově a věnoval se v náhle volném čase focení.

2. Namísto pravidelných obživných překladů od agentur se hned začátkem lockdownu objevil obří překlad odborné publikace do angličtiny a klient si přál, abych celkovou částku vyfakturoval hned v březnu předem, čímž mě na tak asi 4 měsíce zachránil. V létě jsem začal překládat jednu anglickou detektivku. Začátkem ledna ji odevzdal, vyinkasoval polovinu honoráře a od té doby čekám na korektury a následné vydání, kdy teprve dostanu tu druhou polovinu… V nouzi nejvyšší jsem v létě vzal překlad detektivky ze slovenštiny, z které normálně překládám jen neliterární texty, většinou do angličtiny, toto bylo do češtiny. Docela mě to bavilo a kniha byla zaplacena rychle a slušně. Tu a tam se na mě obrátí nějaký soukromý klient, ale jsou to takové šolíchy jen.

3. Kromě dvou podpor pro živnostníky na jaře loňského roku jsem o nic nikoho nežádal. Nejsem členem žádného spolku ani sdružení. Těším se na důchod. Při nedávné výrobě daňového přiznání za loňský rok jsem si to všechno konečně spočítal a zjistil exaktně, kolik činí propad ve výdělcích: pár set tisíc korun oproti předloňskému roku a vůbec dřívějším rokům.

 

Karolína Ryvolová, romistka, anglistka, překladatelka z angličtiny, slovenštiny, češtiny, romštiny i naopak

  1. Z hlediska zakázek se toho tolik nezměnilo, radikálně jich nepřibylo ani neubylo. Neživím se jen překladem; velká část mých příjmů pochází buď z přímé výuky angličtiny nebo z pořádání kulturních akcí s romskou literaturou a tam jsem šla téměř na nulu. Obrovský rozdíl byl v podmínkách na práci. Denně vstávat o dvě hodiny dřív než děti (dvojčata 9 let), abych něco udělala, případně pak vesele pokračovat po jejich večerce. Obrovská frustrace, neefektivita, vztek, zoufalství. Současně je třeba říci, že našemu nakladatelství Kher to paradoxně prospělo. Rychle jsme se my Kheračky naučily ovládat online konference, pracovaly jsme často a hodně a za uplynulý rok posunuly podobu nakladatelství, jeho finanční zdroje a připravované publikace o obrovský kus kupředu. Byla to víceméně práce zdarma, která se už ale začíná zúročovat.

2. Byly to spíš menší a často technické texty. Překládala jsem dvě velké romistické studie z angličtiny do češtiny, rozsáhlý materiál o hygieně v potravinářském průmyslu (sic!) do aj, kompletní mnohahodinovou výpověď vraha Jána Kuciaka a jeho snoubenky ze slovenštiny do angličtiny, dvě divadelní hry z čj do aj a nepočítaně povídek z romštiny do češtiny pro občasná čtení, časopisecká vydání a naše připravované knihy. Posledních pár měsíců překládám letáky pro M&S… z češtiny do angličtiny!

3. Nejsem si jistá, kdo se o mě vlastně měl starat. Snažila jsem se ze všech sil postarat sama o sebe a svou rodinu a k tomu jsem využívala i ošetřovné na děti a několikrát též bonus pro OSVČ, dokud jsem na něj ještě dosáhla. Kromě státu jsem žádnou podporu nečekala. Nejsem zaměstnaná a ani členem žádné cechovní organizace, čili považovala jsem za automatické, že jsem v tom sama.

 

Michala Marková, překladatelka z angličtiny a francouzštiny

  1. Hned ze začátku, loni zjara, vypukla nakladatelská panika, spojená s pokyny k zastavení práce a zprávami o stop stavu na honoráře. Pro překladatele, zapojené do knižně-průmyslového řetězce, to bylo hodně nepříjemných pár týdnů, kdy se opravdu netušilo, co bude dál. Sama za sebe můžu říct, že reálný dopad nakonec vlastně nebyl tak zlý, jak jsem na začátku čekala: nebo jinak – při pohledu na daňové přiznání jsem zjistila, že jsem si vydělala minimálně o třetinu méně než v jiných letech, ale finančně jsme to jako rodina ukočírovali zřejmě zejména kvůli zavřeným kavárnám… Nicméně pokud člověk žije z nepravidelných honorářů, a tyto honoráře se kvůli cash flow nakladatelů – kteří jsou také v nezáviděníhodné situaci – najednou začnou zdržovat (tohle se jakýmsi dominovým efektem dělo prakticky celý rok), připraví mu to velmi perné chvilky.

Naštěstí v mém případě šlo vždycky skutečně „jen“ o zdržení. Nakonec nejhmatatelnějším důsledkem je zatím nedohnaný skluz, do kterého jsem se dostala kvůli tomu dvouměsíčnímu jarnímu vakuu, kdy se moc nevědělo, co bude, a samozřejmě kvůli donedávna trvající online výuce, která pracovnímu nasazení vskutku neprospěla.

Pokud jde o trvalejší efekty, velmi jsem si uvědomila, jak je ten zmíněný řetězec nakladatelství, distribuce a knihkupců propojený a křehký a že zejména ten posledně jmenovaný článek je potřeba si hýčkat – knihkupectví jsou branou, kudy se knihy dostávají ke čtenářům. A taky jsem si ověřila, že s neklidnou a roztěkanou myslí se pracuje blbě a že když jedete na autopilota, je to na překladu vidět. A ujistila jsem se, že je lepší diverzifikovat portfolio nakladatelů a zadavatelů, pro které pracuji.

2. Měla jsem štěstí, že žádný nakladatel žádný z „mých“ překladů nezrušil. Začátkem roku jsem překládala román Laurenta Bineta Civilizace, následovala dokonale radostná věc – ukrutně vtipné komiksové stripy Nathana W. Pylea Divná planeta, a pak poslední díl nádherné tudorovské trilogie Hilary Mantelové, který vyjde v Argu pod názvem Zrcadlo a světlo a pořád na něm pracuji. Bylo toho ještě víc, ale tohle je ten základ, který mě duševně držel nad vodou, což smysluplná a zábavná práce umí zařídit.

3. Využila jsem snížení plateb zdravotního a sociálního pojistného. Využila jsem ošetřovného: to byla asi největší finanční pomoc – nakonec se z něj stala vlastně jakási pravidelná jistota, že i když se honoráře zdrží, aspoň nějaké peníze na účtu přistanou, a to člověku dodá ten duševní klid, který je zase potřeba pro práci. (Bohužel vím, že zrovna tenhle peníz by určitě ocenily třeba mnohé kolegyně samoživitelky, které ovšem měly tu „smůlu“, že jejich děti jsou o pár let přes věkový limit: ošetřovné tu totiž vlastně suplovalo státní kompenzaci pro OSVČ z ohroženého oboru.) A taky jsem letos na jaře úspěšně požádala o podporu z programu Covid-kultura. Za oboje jsem velmi ráda a oboje mi strašně pomohlo, ale u obého bylo velice těžké zjistit, jestli na dotyčnou dávku mám vůbec nárok – státní administrativa to lidem skutečně neulehčuje (viz třeba počáteční zmatky kvůli tomu, že úředníci netuší, že OSVČ a živnostník není totéž). O to důležitější, neocenitelnou informační a vzájemně podpůrnou roli během celého covidového roku sehrály profesní facebookové skupiny, hlavně Tváře překladu. Díky za ně.

 

Adéla Gálová, hungaristka, vedoucí Českého centra v Budapešti

  1. Nemůžu objektivně posoudit, neb jsem se během téhož roku odklonila jiným profesním směrem. Oproti předchozím letům ale jednoznačně ubylo klientů, kteří mě kontaktovali s požadavkem překladu z maďarštiny, a to jak v případě komerčních textů, tak těch beletristických.
  2. Vzhledem k výše uvedenému jsem se věnovala pouze aktuálně rozpracovanému textu; románu Gábora Zoltána Orgie.
  3. Ještě před nástupem na novou pracovní pozici jsem využila možnost čerpat oba kompenzační bonusy pro samostatně výdělečně činné osoby; jinou formu podpory jsem nezaznamenala, nepočítám-li gesta solidarity.

 

Kees Mercks, překladatel z češtiny do nizozemštiny

  1. Covid neměl pražádný vliv na mou překladatelskou práci, seděl jsem pohodlně doma s kafíčkem nebo čajem, jako vždy. Jenom jsem poznal, že nakladatelství jsou o hodně opatrnější, netroufají si investovat. Zkouším to zatím u nich marně s Hanou od Aleny Mornštajnové. Asi proto, že je to tlustá kniha a tím příliš velký projekt.
  2. Pracuju na nový překladu Dobrého vojáka Švejka, Smlouva byla uzavřena v prosinci loňského roku. Dostal jsem z našeho Literárního fondu na to notnou sumičku. Kniha vyjde r. 2023.

Připravoval jsem ukázky z Hany od Aleny Mornštajnové a Míst ve tmě od Lidky Kábrtové. Publikoval jsem část těchto ukázek, včetně několik básní od Olgy Stehlíkové a Lukáše Marvana, v našem časopisu TSL (Časopisu pro slovanskou literaturu), ale jsem tam sám redaktorem, což je docela šikovné. Všechno pro TSL však dělám zadarmo. Pro dobrou věc.

3. Pod vlivem Covidu nastartoval náš Literární fond podpůrnou akci a dostal jsem finance na vytvoření vlastní webové stránky (keesmercks.nl) a na uplatnění nového překladu u nakladatelství. Zkusím to s Místy ve tmě od Lidky Kábrtové. Mám polovičku hotovou. Pro České Centrum Rotterdam jsem udělal v rámci covidu a propagace české literatury pár kraťoučkých filmů (o Lichožroutech, Bílé nemoci).

Loni vyšel u nakl. Pegasus můj překlad Bílé nemoci od Karla Čapka, přímo inspirováno Covidem. Ukázka toho vyšla předtím v TSL a měli jsme o ní streamovanou diskuzi na podiu. Organizovalo to taky České Centrum Rotterdam.

Loni vyšel též u nakl. Voetnoot můj překlad Bambini di Praga od Bohumila Hrabala. Z vaší strany (Ministerstva kultury) nakl. Voetnoot dostal subvenci za Bambini di Praga a žádost o další bude následovat za Dobrého vojáka Švejka (u nakl. Pegasus).

 

Jana Krötzsch, německá bohemistka, překladatelka z češtiny do němčiny a naopak

  1. Změny u mne skoro nenastaly, protože jsem už předtím skoro nepřekládala literaturu – jenom pro Drážďanskou cenu. Zrušily mi ale čtení, kde jsem měla tlumočit, a jiná akce v rámci Česko-německých dnů kultury se konala jako hybrid, tj. autorka zůstala v ČR … Placení se ale nezměnilo.
  2. Přepracovala jsem pár svých překladů pro publikaci (s Martinou Lisou, která pak sbírku Jana Škroba vydala). Jinak mám spoustu nápadů, ale nemám na to čas ani peníze ani kontakty – to ale není dané pandemií…

 

Klára Hůrková, básnířka, anglistka, překladatelka z češtiny do němčiny a naopak

  1. Překládání není mou hlavní obživou, učím na částečný úvazek angličtinu, takže mě pandemie zatím finančně nepostihla. Ale do překládání určitě zasáhla, hlavně proto, že byla zrušena většina akcí, při nichž se autoři a autorky setkávají živě – a hlavní těžiště mé překladatelské práce je v česko-německých projektech. V loňském roce jsem překládala poezii Ireny Šťastné, což spolufinancoval Česko-německý fond budoucnosti. V létě se v Cáchách uskutečnila jediná plánovaná česko-německá akce, čtení básnířky Alenky Vávrové, pro niž jsem také překládala (organizovalo ČLC). Jinak se vše odložilo na dobu určitou nebo neurčitou. Co bude dál, netuším.
  2. Kromě sbírky Ireny Šťastné DNA Dny – noci – a co víc? jsem pracovala na překladech básní Ludwiga Steinherra do češtiny (viz ukázky) a pravidelně jsem překládala pro Česko-německý poetický dialog na blogu časopisu Das Gedicht (www.dasgedichtblog.de).

3. Finančně nikoliv, morálně a technicky ano: České centrum P.E.N. klubu například nabídlo svým členům možnost natočit profesionální videa s ukázkami tvorby a uveřejnilo je na svých stránkách. Podobně učinilo i literární sdružení Literaturbüro in der Euregio Maas-Rhein v Cáchách. Obě sdružení organizují literární aktivity online, a tím nám dávají možnost prezentace i vzájemných kontaktů. Považuji to za velmi důležité a tímto jim děkuji!

 

Daniela Krolupperová, spisovatelka, překladatelka ze severských jazyků

  1. Objem technických překladů byl nižší než obvykle. Žádné změny, které by výrazněji ovlivnily moji práci technické překladatelky, jsem nezaznamenala.

2. Běžné technické překlady a obsáhlé překlady pro státní orgány.

3. Velmi oceňuji možnost odpuštění plateb za zdravotní a sociální pojištění. Vloni na jaře jsem měla podstatně méně práce, plošný příspěvek pro OSVČ pro mě představoval citelnou výpomoc. Později už jsem práci měla, proto jsem o nic dalšího nežádala.

 

Zofia Bałdyga, básnířka, bohemistka, překladatelka z češtiny do polštiny

  1. V oblasti literárního překladu se zaměřuji především na současnou českou poezii, a i když je to pro mě velmi důležitá činnost, není pro mě primárním zdrojem obživy. Živím se především překládáním užitkových textů, dále také pracuji jako lektorka polského jazyka. Výuka se v pandemii konala online a komerčních zakázek jsem v poslední době mela překvapivě hodně, především pro různé e-shopy, které se v pandemii začaly velice rychle vyvíjet a růst.
  2. Od začátku pandemie mi vyšlo několik knižních překladů (dvě prozaické knihy Miloše Doležala, výbor básní Jany Orlové a Obcházení ostrova Milana Dězinského). Tři první knihy vznikly z iniciativy nakladatele, čtvrtou jsem polskému nakladatelství Convivo nabídla sama. Dvě smlouvy na překlad jsem podepsala ještě před pandemií, dvě už během ní. Loni na podzim také vyšla autorská antologie českých básnířek Sąsiadki (Sousedky), kterou jsme s vratislavským nakladatelstvím Warstwy také začali připravovat ještě před vypuknutím koronavirového chaosu. Samotné podmínky myslím covid neovlivnil, ale ve dvou případech došlo k posunutí data vydání knihy a jen jedná sbírka (Obcházení ostrova) bude v Polsku mít „offline“ uvedení, i když zatím je to také možné pouze v hybridní formě.
  3. I když jsem v době covidové neměla více času než obvykle, překládala jsem více poezie do šuplíku. Jedná se o texty ze sbírek, které bych výhledově ráda nabídla nakladatelům v Polsku. Překládání poezie mi totiž během uzávěry velmi pomáhalo se udržet v psychické rovnováze. Je také důležité zmínit, že zakázky na překlad poezie jen tak nepřijdou. Zaujmout nakladatele či časopis je také moje role. Dělám to ráda a věřím, že je to smysluplné.

(Ukázku ze Zofiiných překladů básní Yvety Shanfeldové včetně originálů můžete číst zde)

 

Mirko Kraetsch, překladatel z češtiny do němčiny

Na takové otázky jsem už několikrát odpověděl. Respektive také neodpověděl, protože by moje odpověď byla natolik komplexní, že se na zhodnocení v rámci ankety nehodí. Pracuji odjakživa v různých povoláních, takže procento překladů na mém příjmu stejně značně kolísají. Jestli výkyvy byly třeba posílené pandemickou situací, to nedokážu říct.
Já spíš mám za to, že se pro mne v zásadě nic nezměnilo, stále sedím furt doma a pracuji a vyhýbám se davům. Z toho se stala výhoda v tom, že fakt jsem minimálně ohrožený a sotva mám možnost odchytit si ten blbej virus.
Loni jen dvě věci souviseli s pandemií i s mojí prací jako překladatel resp. autor, obojí se stalo na jaře: V březnu jsem přeložil povídku Intimná vzdialenosť od Michala Hvoreckého (která teď figuruje v jeho nejnovějším povídkovém svazku Černý lev) pro německý periodikum Literarische Welt. A začátkem května jsem napsal článek o tom, jak vnímám dění kolem viru tady v Berlíně pro Adalbert Stifter Verein (https://stifterverein.de/…622); do této řady také přispěla třeba Katka Tučková.

 

Julia Miesenböck, rakouská bohemistka, překladatelka do němčiny

  1. Covidová krize se na mé překladatelské práci zatím výrazně nepodepsala, protože pracuji doteď na větších zakázkách, které jsem dostala už před březnem 2020. Posunulo se datum vydání románu Lucie Faulerové, který jsem přeložila, což ale vlastně nesouviselo přímo s vývojem covidu. Myslím, že trvalé změny se ukážou až v příštích letech. Nebylo možné uspořádat knižní veletrhy, kde literatura vždy hodně „kolovala“, kde vznikly kontakty a přes ně i některé překlady. Dokážu si představit, že z těchto, ale i z finančních důvodů vyjde méně literárních překladů, ale pro moji práci zatím nenastaly žádné změny.

2. Vedle řady odborných textů jsem strávila rok 2020 zejména s překladem románu Lapači prachu Lucie Faulerové, který jsem dokončila na přelom roku 2020 a 2021. Překlad vyjde na podzim 2021 v německém nakladatelství homunculus.

3. Žiji a pracuji v Česku. Tím, že jsem zároveň zaměstnaná na částečném úvazku, se mě netýkala podpora pro OSVČ, kterou zavedla česká vláda. Tím, že jsem měla zakázky po celou dobu, mi naštěstí žádné finanční problémy nevznikly.

 

Mircea Dan Duță, básník, filmový vědec a překladatel z češtiny, slovenštiny, polštiny a angličtiny do rumunštiny a naopak

  1. Měl jsem víc času, a tak co se týká objemu, v roce 2020 jsem formálně měl více zakázek, ale ne všechny byly honorovány. Domluvené odměny se ke mně v asi 30 procentech z případů nedostaly. Občas mi zákaznici vysvětlili, že kvůli pandemii přišli o velké částky peněz, jindy mi zase žádné vysvětlení neposkytli.

Pak v prosinci jsem Covidem onemocněl, a tím jsem přišel o hodně objednávek, zato jsem paradoxně psal víc jako básník. Nemocniční deprese a nejistota ohledně diagnózy a vývoje nemoci byly dost “inspirativní” ke stejně depresivním textům. Po vyléčení jsem do určité míry pracoval intenzivněji a pokusil se nahradit to, o co jsem přišel během nemoci a hospitalizace. Nicméně výsledky nemoci se začaly ozývat dost brzy, čímž se moje pracovní tempo snížilo, a proto jsem teď v situaci, že kvůli vyčerpání způsobenému Covidem pracuju velmi pomálu, a už se bojím, že nestihnu uzávěrky, které mi byly určeny. Doufám, že tato změna nebude trvalá, nicméně se cítím opravdu slabě, což se podepsalo jak na mojí překladatelské práci, tak na literární tvorbu a hlavně a nejvážněji na pracovních vztazích se svým hlavním zaměstnavatelem a na atmosféře na hlavním pracovním místě.

2. Knižně: Jaromír Typlt: Anebo skoro (z češtiny); Matěj Hořava: Pálenka – Příběhy z Banátu (cz); Oľga Gluštíková: Atlas biologických žien (ze slovenštiny); Olga Stehlíková: Každou středu u nás (cz); Hanna Samson:Brzydkie kaczątko (z pol); Technické a úřední překlady (celkem asi 300 NS); Časopisecky: Úryvky z tvorby Lucie Faulerové, Ondřeje Macla, Anny Beaty Hablové (cz), Martiny Strakové (sk), Jamese Andrewse, Ricka Spisaka (z aj), Cosmina Perty, Romea Aureliana Ilieho, Cipriana Macesara, Siminy Popeskové, Cristiny Dicusarové, Victorie Tatarinové (z rumunštiny do češtiny a/nebo slovenštiny). Začal jsem práci na Antologii současné mladé české poezie (cz).

2021: Knižně: Autorský výbor z tvorby Milana Ohniska Na zídce u Vltavy (cz); Časopisecky: Úryvky z tvorby Khediji Ghadounové a Martina Páze Panany (ze španělštiny pomocí kolegyně hispanistky), Gobindy Biswase (AJ), Toniho Chiry (Rum —> Cz). Nyní překládám Havlovy eseje (Cz —>Rum). Mám také podepsané smlouvy na autorský výbor z tvorby Simony Martínkové Rackové (cz uzávěrka na konci roku); autorský výbor z tvorby Martiny Strakové (sk – uzávěrka na konci roku). Domluven je projekt s Literárním centrem: Antologie současné mladé české poezie (cz – pokračování, uzávěrka březen 2022)

3. Nejsem český občan, a tak se mi nesluší mluvit o českých institucích a o jejich péči o české občany. Snad postačí, jestli se zmíním o tom, že jsem v roce 2020 a 2021 podepsal s MK ČR, respektive SR, podobný počet překladatelských smluv jako každý rok. Co víc, letos mi byl odsouhlasen překladatelský pobyt v ČR, což se dosud nestalo.

 

Martina Lisa, bohemistka, překladatelka z češtiny do němčiny, nakladatelka (hochroth verlag)

  1. Mám pocit, ze Covid bude mít spíše pozdější dozvuky … v první vlně to bylo v podstatě dobré pracovní období, i když odpadl veletrh a jiná čtení, ale věci, na kterých jsem pracovala, už “běžely”. Co se změnilo hlavně, je práce jen v uzavřeném prostoru bez větší moznosti vylézt z boxu a komunikovat s okolím. Navíc odpadly i jiné projekty, které se měly konat – a ta tendence v podstatě trvá. Ale tím, že překlady z tzv. malých jazyků, jakými čeština (a slovenština), jsou i bez Covidu nestabilní a jako příjem zpravidla nestačí, řekla bych, že v takové prekérní branži na to jsme zvyklí… Od podzimu 2020 je to ale náročnější, mám pocit, že se to postupně podepisuje na psychice, odolnosti, únavě atd., a navíc chybí kontakt s ostatními, s literaturou, inspirace, motivace a to vše. Někdy mi to přišlo i dost smutné, pracovat na věcech a nevědět, jestli je bude možno někde prezentovat – je to propast. Mam pocit, že může být spíš long-covid-dopad, zatím jsou ještě rezervy …

    2. Různé kratší projekty (překlady pro časopisy, drobné titulky atd.), titulky (Macocha: pro divadelní festival Radar Šot digital) překlady větších textů: Tereza Semotamová: Bitte, Ziel eingeben (Ein
    Stück Tschechien, Berlin); Jan Škrob: off topic (sbírka básni, hochroth leipzig 2020), Jana Černá-Krejcarová: Totale Sehnsucht (výběr: básně, próza, dopis Bondymu – vyjde 2021 in Ketos Wien), Zuzana Husárová: Hyper (vyjde ještě v květnu: hochroth Leipzig 2021); plus překlad vědecké publikace pro GWZO Leipzig.3. Menší moznosti byly – pro mě nebyla situace nijak absolutně kritická a tím pádem mi stačila podpora státu (Bund/Soforthilfe), navíc např. Saská literární rada (Sächsischer Literaturrat) zorganizovala platformu pro digitální čtení a blog pro autor/ky a překladatel/ky (účastnila jsem se
    příspěvky překladu pro blog – Jan Škrob, videoperformací – Adam Borzič a dalším příspěvkem spolu s mým autorským kolektivem); i německý DÜF nabízel a nabízí řadu stipendií s rozšířeným budgetem, tvůrčí stipendium od Sächsische Kulturstiftung (na realizaci vlastního autorského
    projektu)… a další, čili podpory se mi dostalo, v mém případě dostatečné, prozatím, což ale není reprezentativní (bez dětí a jiných závazků a za nevelkých životních nákladů).

Ukázka z překladu básní Jana Škroba.

 

Děkujeme všem respondentům ankety!

Chviličku.
Načítá se.
  • Olga Stehlíková

    (1977) vystudovala bohemistiku a lingvistiku na FFUK v Praze a publicistiku na VOŠP v Praze. Působí jako nakladatelská i časopisecká redaktorka, editorka a literární publicistka. Byla editorkou literární revue Pandora ...
    Profil

Souvisí