Už podruhé se v historii obtýdeníku Ravt věnujeme novým pracím básnících výtvarníků či výtvarně činných básníků. Rádi bychom podotkli, že rozdíl je leckdy zvíci vlásku štětce nebo neexistuje vůbec, jindy naopak autoři své uměny striktně oddělují. Poezie má odjakživa k výtvarnému umění blízko.  Vrcholem takového propojení je vizuální poezie, tou se ale v tomto čísle Ravtu nezabýváme. Naopak jsme vybrali autory, s jednou záměrnou výjimkou, jejichž obrazy, malby, kresby a koláže nejsou ilustracemi jejich textů a jejich texty nedoprovázejí obraz. Jsou tu proslulí školení výtvarníci i takzvaní amatéři.

Mám radost, že v Ravtu mohu přivítat svého dalšího učitele, Václava Vokolka – jeho nejnovější tvorba mi uhranula. Součástí nákladu jsou také hned tři kolážisté: Miroslav Huptych nám věnoval některé své nepublikované koláže z 90. let, Kateřina Bolechová naopak ty nejnovější, spolu se souborem „covidových“ básní, a Jan Gabriel průřez svou kolážovou tvorbou z let 2004-2018, spolu s novými básněmi. I v nich se pandemie mihne.

Daniel Hradecký ve velmi ztížených léčebných podmínkách poslal pokračování svých „divertiment“, spolu s kresbami tužkou a pastelami. Je-li vám to jen trochu možné, podpořte ho – nejlépe nákupem jeho knih.

Básně Matěje Lipavského pro mne byly vždy objevem, a tento soubor je obzvlášť nádherný: tvoří jej nové básně z chystané sbírky a rovněž nové, pro Matějovy příznivce možná překvapivé, kresby uhlem.

Něžné, veselé, skvostné ilustrace Anety Holasové došly četných ocenění: umělkyně ovšem tvoří také vlastní autorské knihy pro děti – dovolila jsem si ji požádat o ukázku z již publikované autorské knihy Lumír včelaří, která byla jejím debutem, jenž jí okamžitě získal obdiv čtenářské i odborné obce. V roce 2014 byla tato autorská kniha nominována na Zlatou stuhu jak za literární, tak i výtvarnou podobu.  V Anetině případě se tedy jedná o ukázku poněkud jiného postupu, kdy se výtvarník stává také spisovatelem.

Děkuji všem přispěvatelům.