|
Nové číslo Tvaru
21/2022
Milé čtenářky, milí čtenáři,
když nám do redakce před třemi lety zaslal (mně tehdy zcela neznámý) Marek Jan Vilímek své básně, okamžitě mne zaujaly. Jeho poezie byla zvláštně jiná. Vlasově jemná, opylovaná mnišským obcováním s Absolutnem, intelektuálně suverénní – a zároveň až dětsky bezbranná a pudová. Od té doby s radostí sleduji, jak jeho básnický výraz zraje jako „nepostřehnutelné vlnění, / šum pod slupkami v dužinách prostoru“, řečeno slovy jedné z jeho nových básní, které najdete na s. 6.
Nikoli bez souvislosti s výše uvedeným přinášíme také křesťansky orientovanou poezii trojlístku mladých dam: na zdejší básnické scéně již dobře známé Terezy Šustkové a jejích dvou souputnic Markéty Běhalové a Kláry Machů. Tento chór svým hlasem obohacuje lotyšská básnířka Inga Gaile, která ve své skladbě „Mariupol“ sugestivně tematizuje utrpení, jemuž bezmocně přihlížíme, a tchajwanský básník Enkaryon Ang, který byl letos účastníkem rezidenčního pobytu projektu Praha město literatury, kteroužto zkušenost zúročil kromě jiného i do těchto krásných veršů:
andělé za bouře tlučou na dveře a okna
píšeš Prahu
ale ve snu ji nikdy nespatříš.
A mluvě o poezii, zapomenout nesmím ani na úmrtí hvězdného německého básníka Hanse Magnuse Enzensbergera, jehož verše vám spolu se zasvěceným nekrologem jeho tuzemského dvorního překladatele Pavla Novotného přinášíme na s. 10.
A konečně bych rád vaši pozornost nasměroval na anketu na s. 8. Těší mě, že odpovědi na otázku „Která kniha vás letos nejvíc zasáhla a proč?“ vyzdvihují nejen knihy beletristické, ale i literaturu založenou na reflektujícím myšlení. Kdybych měl na anketní otázku odpovědět já sám, váhal bych, protože skvělých knih se urodilo i letos mnoho. A některé z nich vyšly teprve před pár dny, jako třeba úchvatná sbírka Ivana Wernische Dřevěný dort (z níž jsme v minulém čísle přinesli ukázku) či nanejvýš pozoruhodný rozhovor Petra Fischera s Miroslavem Petříčkem Všichni umřete (se skvělou předmluvou Terezy Matějčkové) z produkce nakladatelství Novela bohemica. Dovolte mi, abych z ní zacitoval; Petříčkova moudrá slova půjdou proti srsti Vánoc myslím jen zdánlivě:
Jsme jedna z mála kultur, která si nenašla svůj vlastní vztah ke smrti, proto také hledá všude možně, ale všechno ve vztahu ke smrti si jen vypůjčuje. A to je problém. Proto se také pohybujeme ve vztahu k smrti v extrémech, od cynismu, přehlížejícího hromady mrtvol, po neschopnost vyrovnat se s vlastní konečností či smrtí blízkého člověka.
Milé čtenářky, milí čtenáři, chtěl bych vám poděkovat, že čtete Tvar – vážíme si toho převelice. A rád bych vám také popřál do nového roku… ale co nelacině přát v době, která je těžká a bude možná ještě těžší? Dovolím si „ukrást“ slova Markovi Janu Vilímkovi z finále našeho rozhovoru v tomto čísle, protože nic lepšího asi nevymyslím:
Přeji vám, abyste rozvíjeli své talenty a věnovali se tomu,
co cítíte uvnitř sebe jako bytostně důležité!
Rozhovor s Markem Janem Vilímkem
Nicméně myslím, že to byl Rozanov, kdo říkal, že člověk, který je naprosto asexuální, nemůže být skutečně zbožný a duchovní. Že jsou to dva póly – možná téhož.
Ptá se Milan Ohnisko
V rukou policisty,
krejčové, archeologa
by vydaly všanc své švy,
svá nicotná tajemství.
Poezie
Marek Jan Vilímek
Zabořil jsem ruce do medu a vznesl se
v holubích křídlech a nebezpečných jezech.
Ten odvěký pocit viny a chuť života.
Poezie
Nekrolog za Hanse Magnuse Enzensbergera
Svou tvůrčí metodu literárního montéra a encyklopedisty Enzensberger vlastně nikdy neopustil, v částech i celku, v různých žánrech a myšlenkových odstínech vytvořil otevřené, a přitom komplexní dílo, jež Fritz Usinger v jedné ze svých enzensbergerovských studií nazval „morfologií světa“.
Vzpomíná Pavel Novotný
Na jizvu obklad z jílu a bylin
zatímco mléko poteče do snu,
do nově stvořené tváře.
Na tělo když steče slza v okamžiku proměňování
Poezie
Inga Gaile
ale teď k nám přišel Mariupol
tak blízko a hledí do oken
už nemůžeme říct
nevěděli jsme o tom
nevěděli jsme o tom
co se děje v sousedství
co se děje ve vedlejší místnosti
co se děje s námi
co se děje se mnou
Poezie
Anketa s Michalem Šandou, Viktorií Rybákovou, Marianem Pallou, Jakubem Řehákem, Václavem Kahudou, Patrikem Linhartem, Štěpánem Kučerou, Janem Němcem, Terezou Šustkovou, Zdeňkem Volfem, Davidem Zábranským, Ondřejem Hanusem, Klárou Krásenskou, Markem Janem Vilímkem, Josefem Kučerou, Františkem Dryjem, Radimem Kopáčem, Martinem Stöhrem, Romanem Krištofem, Václavem Maxmiliánem, Karlem Škrabalem a Miroslavem Fišmeisterem
Ten příběh pro všechny; ta věda; ta tolkienovská pasáž; ty barvy; celá ta kniha!
Ptá se Milan Ohnisko
Veronika Korjagina
Stařena odložila prořídlé povlečení na stůl a odšourala se dva kroky ke dřezu. Opláchla levý ukazovák, automaticky ho zabořila do utěrky na lince a pravou rukou zároveň vypnula plyn na sporáku.
Próza
Rohr se hlásí k panenteismu. Už není možno obhájit pojetí, že tady je já a tam někde na nebesích nějaký bůh. Božství prostupuje každým místem a každým okamžikem existence. Vše je ponořeno v božské skutečnosti. Božství je vlastně kvalitou pozemské, hmotné reality.
Esej
Pro Sofii býval život na newyorském ostrově Long Island mírný a vlídný jako projížďka na Temži. Jen postupně se ukázalo, že umí být nevlídný, nepochopitelný, bláznivý i blouznivý jako východ slunce nad mořem, noční tanec hvězd nad oceánem či mince měsíce v nebeské rokli.
Slovo
Miki Kashtan – Svět nenásilí
Jednou z celospolečenských vizí korespondujících s nenásilnou komunikací je vize nerůstu. Nerůst upozorňuje na neudržitelnost současného ekonomického systému při dodržení planetárních limitů. Už v některých z jeho definic se objevuje důraz na rovnost, udržitelnost, demokracii a kvalitu života.
Reflektuje Magdaléna Šipka
|
|
|
|
|
|