 |
|
Nové číslo Tvaru
12/2022
Milé čtenářstvo Tvaru,
otřepaná moudrost pocházející ovšem z hlubin trpké životní zkušenosti praví, že na všem zlém lze nalézt něco dobrého. Přemýšlím-li, co dobrého lze objevit na válce v Ukrajině, která již trvá přes sto dní, pak snad to, že zvýšenou měrou obrátila naši pozornost k této zemi, k její kultuře a literatuře. A to je samo o sobě, odhlédneme-li od strašného kontextu, jistě dobře. S ukrajinskou básnířkou Irynou Zahladko, kterou pro Tvar zpovídal Jan Škrob, bychom se ovšem v české literatuře setkali, i kdyby té prokleté agrese proti její rodné zemi nebylo. V šestém letošním čísle jste se mohli setkat s její pozoruhodnou poezií, kterou Iryna, žijící u nás teprve tři roky, napsala česky. Co mě na této poezii fascinuje, je skutečnost, že vzniká z přechodu z rodného jazyka do jazyka nového, a tento proces nadmíru zajímavě reflektuje. Jsem nesmírně zvědav, kam a jak se její poezie bude vyvíjet. Ale už teď je zřejmé, že česká literatura je tak obohacena o výraznou tvůrčí osobnost.
Ukrajinskou poezii psanou ukrajinsky zastupuje v čísle Julia Kručak-Zakarževska, jejíž básně do češtiny přeložila Marie Iljašenko, které patří velký dík, že nás se soudobou ukrajinskou poezií seznamuje. Na básních Kručak-Zakarževské mě zvláště dojímá, jak jimi prosakují život a živost – tváří v tvář mračnu války, která na její život dopadá přímo. Nemůžu se ubránit dojmu, že psaní poezie v této době má ještě jiný, těžko pojmenovatelný smysl. V konfrontaci s válečným zlem a utrpením působí křehkost poezie zázračně. Vyjevuje se mi současně, jak moc je poezie lidská. A jak moc je lidství křehké. Řečeno s naším národním klasikem Jaroslavem Seifertem:
Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.
Z čísla bych ještě rád upozornil na dva esejistické texty. Prvním je ukázka z knihy Znepokojivé slovanství významné polské literární historičky Marii Janion, která vyjde v překladu Lucie Zakopalové. A druhým je pokračování volného cyklu terapeuta Lukáše Karase, který z pozic hlubinné psychologie analyzuje myšlení ruského filosofa Alexandra Dugina, který se svého času těšil oblibě i v Kremlu. Duginem jsem se sám zabýval v knize Proroci postutopického radikalismu, kterou jsem měl tu čest psát s Olgou Pavlovou a Ondřejem Slačálkem. Jakkoli se někdy Duginův vliv na Putina přeceňuje, přesto se vyplatí znát alespoň obrysy jeho myšlení. Jeho zběsilá politická filosofie mísící Heideggera, esoterické tradice i vypjatý ruský nacionalismus jistě přispěla k potemnělému stavu současného Ruska. I proto má smysl se jím zabývat.
Přeji vám živé čtení.
|
Rozhovor s Irynou Zahladko
Na jedné straně asi opravdu existuje nějaký proud inspirace, je to specifická nálada, která se odněkud bere, na kterou se napojujeme. Aby ale člověk na druhou stranu mohl psát kvalitní texty, vyžaduje tato nálada cvičení, rozvoj. Musíme v ní více přebývat, reflektovat svoje možnosti v ní. Stručně bych to nazvala vědomou prací s podvědomím.
Ptá se Jan Škrob
jsem vyprahlá jako naše sliznice
když se jeden druhému snažíme nevidět pravdu
visíme v koruně stromu hlavou dolů
a moc si pochvalujeme
Poezie
Julia Kručak
Co se týče ceny, říká děda, láska se nedá koupit, proto muž nemusí být bohatý, nebo dokonce hezký
Měl by být rozumný a hloupý zároveň, tak něco mezi, abys mohla být lepší než on, ale nedávala mu to najevo
Poezie
Muži tělem pulsovaly nesnesitelně příjemné stahy. Žena se chvěla opalizující rozkoší, bradavky, svraštělé rozinky, vytlačené do synteticky růžové pytlovité bundy navracely její vrásčité látce téměř mladistvou pružnost. Vrnivé vibrace kolem ní utvářely auru rozmazaného horkého vzduchu, sálala.
Próza
V romantických a postromantických dobách se rozšířila alegorie Polska jako Polonie – zosobnění hrdé, nešťastné, pronásledované, spoutané ženy, vhozené do hrobu, stále však s nezlomným výrazem chřestící svými okovy. Tato vize Polska přesně odpovídá představám Simone de Beauvoir o roli žen v dějinách. Nikdy ve svých rukou nedržely kormidlo světa.
Esej
Lukáš Karas
Zdá se, že ani technokraticky řízený Západ, ani Duginova vize nenabízí nadějné řešení. V Duginově případě se má člověk proměnit v chaotickou masu, v jakousi přírodní mohutnost, zaplavující svět v eschatologické bitvě ve snaze odvrátit nihilismus postmoderny.
Esej
Václav Maxmilián
v domě kde jsi dlouho žil míváš velmi silné
a znepokojivé sny
jdeš celou noc
bez pití cigaret a bez studu
tak jako vždy
až do rána kdy už město nepoznáváš
Poezie
Jay McDaniel – O Bohu a pelikánech
Svoji velkolepou vizi biocentrického křesťanství zakončuje feministickou výzvou. Patriarchát je třeba v jeho optice zásadně přesáhnout, a to jak na poli náboženství, tak společnosti. Otázka genderové rovnosti je také duchovní a náboženská. Jak jsme viděli, McDaniel ve své metaforice upřednostňuje mateřské obrazy božství. Ale celá jeho teologie úcty a lásky k životu je ryze feministická.
Reflektuje Adam Borzič
Greg S. Evans
I když je můj malý průzkum spíše nekonvenční, může si nárokovat určitou akademickou legitimitu díky současnému a rozsáhlému zkoumání v oblasti materiální kultury a „biografií věcí“, které v posledních letech transformovalo naše chápání složitého světa spotřebitelské kultury.
Slovo
Později v New Yorku da Ponte vyučoval italskou literaturu a uspořádal vystoupení, o kterém americká veřejnoprávní televize NPR udělala nedávno pořad, a o tom, jak si to vystoupení loni v New Yorku, v katedrále svatého Patrika zopakovali. Bohužel se do toho připletl režisér Scorsese. A měl řeči.
Slovo
|
|
|
|
|
|
