Atd.
Nepopsané stránky svítání
Narychlo sešpendlených gest
Menší či větší omyly dodnes omýváme vodou
Hned se pozná kdo uměl lousknout prsty
Na rozesmátý Liverpool
Siluety nic neřeší
Ani rozešité obleky nenápadně vonící kořením
Přílivy zločinů
Přejíždějí prstem po Medkových obrazech
Budeme koukat co všechno je k smíchu
Komu narostly křídla
Pro vízum do Číny je třeba uvést
Číslo bot i velikost prostěradla
Neznámá krev
Neznámých lidí
Prosím
Váš podpis
V noci i ve dne
Jeden odešel na balkón
A zahnal ho až křik golfových holí
Druhý sešel do sklepa
A nikdo ho už neviděl
To přeci není jen tak ztratit se
Za zavřenýma očima
V běžných už z dálky
Viditelných úsměvech
Tužky jsou jako kalendáře
Na konci příběhu jsou delší
Než popisovaná krajina
Marie Terezie rozehnala sedláky
Kávovou lžičkou
Vědci si nejprve mysleli že jde o kometu
Následně o asteroid a nakonec se shodli
Že se jedná o dosud neznámé gesto
Které má prozkoumat Zemi
Nápady
1
Zaprášené fasády
Sotva přečtených stránek
Hned se pozná
Že úterý je třeba kreslit odspodu
2
Gesta pro příští fotografie
Se usmívají ve všech patrech
3
Rozježděné provázky
Mezi svaly
Už zase míří za moře
4
Mobilní telefony Doogee mají vlastní rodokmen
Vyslov správně Huawei
5
Zbývá odpovědět
Na každé nové zívnutí
…..
Jako obvykle
Listovat půlnocí
Záblesky podtrhaných vět
Luštit tajemství žárovek
Kdo by to řekl že i zvířata to dělají jazykem
Cáry bledých těl jejich rozmary
Na Vyšehradě i před hotelem Union
Jen si vzpomenout která rovnice
V úterý připomínala rozevřené noviny
Její šeptání sice netvořilo žádný nápis
Ale přesto si navzájem vyhrožovali strážníky
K večeru jsou už saka plná mraků
A fotbalový boss řekl u soudu jen několik vět
Z kalendáře
1
Černý dehet listí
Hned za sklem
Rozvlněné výlohy
2
Dvojité w vypadlé na chodník
Jen kvůli pozdravu
Kýchnutí budoucího břicha bez vrásek
3
Náhlý zájem o šum gramofonových desek
Který nelze ztlumit
Ani nechat stárnout
4
Vaše
Veni vidi vici
Valící se zjara podpaždím
5
Ještě jsem stačil zahlídnout záblesk tvého podvazku
Vsaďme se
Ale lekníny už přestaly vyhrožovat počasím
A dav volal: Opakovat
Vidět to všechno ještě jednou
Jako když se posouvá měřítko po mapě
Z jedné strany středa z druhé zní klekání
Roušky propůjčují tvářím zvláštní vůni
Podobnou chodníkům
O těch fotografiích jsme hovořili jako o ostrovech
Domy bez klobouků
Bez židlí
S kabáty v nichž padá omítka
Ruce se kutálejí ale nejsou rozházené
Dlaně plné prachu
Jako když se zmačká papír a je cítit jaro
Spící tváře se srocují hned u vchodu
Co visí a co hraje
Ještě mít jistotu
Že to co visí na věšáku je vskutku kabát
Ne protažený stín
Rozmalovaná krajina
Někdo by řekl Rembrandt
S fasádama okolo připomíná
Výměna oken roztřesené válečné žurnály
Sezónní výprodej odstřižků a útrob
Než definitivně zmizí stejně rychle jako se objevily
Zprávy dnes budou bleděmodré
Nevíme kdo zemřel na covid kdo se ztratil v regálech
Vylidněných ulic
Prázných krámů vyhřívaných na slunci
Není to sice nejpřesnější
Ale není to také sčítání nerostů
Ztroskotané ubrusy
Louže v dlaních pánů i dam
Trpělivě kladené jedna vedle druhé
Odhodlané mátohy už vědí
Že o žádný zločin nešlo
Řekněte sami:
Kdo z vás není pouhou skicou
Vyzvánění poledne
Na rohu postává hlouček lidí
Je poledne
Jako obvykle tvoří se malá fronta
Než si odnesou jídlo
Zakrývají ho rukama
Jako kdyby do krabičky mělo napršet nebo uhodit blesk
Znáte někoho kdo má dnes normální rýmu
Někteří trvají na tom že s každou cigaretou jsou ubrusy
Zase o něco živější
Poletují nad stehny
Druzí že mlha je modrá
A ve výtahu se stěhuje celé sousoší
Tramvajových zastávek
Samé hrady cáry křižovatky podtržené v knihách
Jen si vzpomeň na všechny ty známky
Které se třpytily v mauzoleu
Jako obraz světa
O němž máme jen přibližné povědomí
Jako o všech těch vzkazech
Které luštíme na okraji chodníku
Stejně trpělivě
Jako roztíráme pohledy
Na konci jedné dlouhé chodby
Z chystané sbírky Ulice po kapsách.
Souvisí
-
Petr byl ztělesněním noblesy: jak osobní, lidské, tak noblesy poezie s celým jejím bohatstvím, čítajícím tisíce let a tisíce odstínů. (Max Ščur)
-
Istlerovy Hlavy, tato nikdy nekončící, nevyzpytatelná, dramatická, ironická a často i groteskní hra, jsou neseny jak samotnými principy automatismu a náhody, tak nepřehlédnutelným existenciálním podtónem.
-
Poezie pro Zdenu Tominovou představovala a představuje především živou hodnotu, příkladnou otevřenost vůči neznámému, a nikoli literární žánr, byť jakkoli svůdný.
-
Setkal se tam s obrazy Jacksona Pollocka a náhodně zachytil pořad rakouského rozhlasu, v němž se hovořilo o Vasarelyho výtvarné kombinatorice. Novák se ji vzápětí snažil převést do svého v té době nejvýraznějšího vyjadřovacího prostředku: řeči.
-
Topolův Citlivý člověk je román, v němž se vše mění v událost, ve svéráznou metaforickou výpověď o světě plném přízračných vizí, ale v neposlední řadě i osvobodivého smíchu.