Máničky

Některý máničky jsou hořký
Některý máničky jsou kyselý
Některý máničky jsou mrtvý
Některý máničky jsou veselý

Některý máničky maj koleno
Jiný maj ještě vlasy
A málokterá mánička
Nám vyrostla do krásy

„Freedom, freedom…“

Albín

Šel městem albín
Tvář bílou měl
Noviny v kapse
Bez písmen, bez čísel

Oči plný mlíka
To prýštilo ven
A každej povstal
S jeho příchodem

Nový den

Každej mu napsal
Svejch řádků pár
Albín je večer
Z novin vysypal

V tiskařské černi
Bylo toho moc
A z toho opět
Vzešla tichá noc

A tak dál krajem šel
Bez písmen, bez čísel
Noviny v kapse
Tvář bílou měl

A každej povstal
Dělal, co moh
Albín pak zašel
Za kulatej roh

A dál krajem šel
Bez písmen, bez čísel…

–

Nad hlavou let
A v duši stesk
Usmejkanej svět
Se tiskne do nebes…

Čajovník

A nebe bylo jako barva rtů
A čápi neměli se k návratu z jižních plání

A město bylo jako bez lidí
Jako když čajovník ho vycídí pro setkání

Městem se táhlý tony linuly
A jako liány se vinuly kolem bání

V těch tónech poznávám peklo i ráj
Ted už musím jít až na samý kraj

Tam u kašny s kovovým tepáním
Tam, kde se pro svůj odraz nakláním
Na špičkách stál
A stříbrnou lžící na hvězdy hrál
Však jeho klobouk
Necinkal

Ten den jsem u sebe nic neměla
A tak jsem v tom klobouku zmizela
Těžko říct
Jestli se vrátím

Slunce a Měsíc

Na nebi potkalo se Slunce s Měsícem
Něco visí ve vzduchu
Víš to ty
A vím to já
V dálce na kopcích malé ohně
Stoupají útlé sloupce dýmu
Svůj k svýmu

Je rok bájného Fénixe

A cesta byla prašná a křivolaká
A oči na hladině dívaly se na oblaka
A to, co má, lehá popelem
Horizont mizí
Mizí Zem

A není není
Nic nového
Pod Sluncem

Sen

Zdál se mi sen, zdál se mi sen
Dva milenci vydali se světem putovat
Vysoko nad městem levitovali
Přespávali spolu v hnízdech po čápech
Ve vyhřátých hnízdech po čápech

Města jak perský koberce
Každý mělo trochu jiný vzor
Putovali spolu krajinou maloměst a velehor
Ve vzdušných vírech oba se spolu točili
Až jednou znenadání z té velké výšky
Ruku v ruce ruku v ruce
Skočili

Následující den ráno šla jsem si tak městem
To ještě stála Orionka – stará fabrika
Našla jsem tam na chodníku pár bílých střevíců
Jazyky u sebe
Tak jsem se vyzula
A tyto boty, tyto boty
Obula

Kameny

A z našich kamenů si proroci dělají zenové zahrádky
Nesklízí nic
Nic také nezaseli
A v těchto zahradách není ani památky
Po těch, co nežijí
Po těch, co neumřeli

Indiáni

Indiáni jdou
Večerní Prahou
Kde se tu berou
Nikdo neví

V poduškách maj střelnej prach
Orlí peří v peřinách
Chodí tady po stopách
Indiáni jdou

Malé ospalky mívají v očích
A nedopalky po kapsách
Tanečky a karaoke
Do sítí sny jasnooké
Hledaj kouř a money tooo

Malý many tů

Oslík

Pro tvý oči smutný
Předvedu ti oslíka
Malou tichou píseň
Do ucha ti zahýká

Potom utrhnu tě
Svážu tě
A pak tě kytkám přinesu
Ty tvý slzy marný
Pro ty kytky vytřesu

Úsměv svůj teď máš
Podél cest zavitý
Mají ho na stéblech velký oči složitý

Maj ho moje dlaně, když uvězní malé mouchy žal
Srpkem půlměsíce kdosi se ted pousmál

Má ho ostřice v polích
Když se pro tě jen tak lehce zavlní
Má ho bílý poupě
Když zahnízdí
Do trní

www.steflickova.cz