***
Dva mladíci z Kamerunu,
upnuli se na merunu:
připluli k nám na raftu jen,
že je někdo nadraftuje.
Přišli z krajů sucha, válek,
dneska válí za Reálek.

***
Skauti u nás na vsi loví
nový talent fotbalový.
Přemýšlejí, jak to skoulí:
tenhle bek a tenhle goalie…
Centerforward? Tož ten vemu!
Pošleme ho Tottenhamu.
Football? Víme, kde to žije,
každý musí do Anglie!
Všichni už jsou pomalu
tam, v kolébce fotbalu.
Jen já bych chtěl za Hanou
prostě hráti kopanou.

***
Pojedeme na Hanou,
stavíme se za Hanou.
Proč je Hana na Hané?
Tam může být nahá, ne?
Není Haná turistická,
je, ouha, naturistická.

***
Postavil jsem před Hanky
palačinky z pohanky.
Ušklíbla se Hana k Haně:
“Jím jen krev a tělo Páně!”
Hanka k Hance: “Jsem si jistá,
tohle vařil ateista!”
Takhle mi je, lidé milí,
bez skrupulí pohanily.
Jó,
největší kříž s hosty je,
když jedí jen hostie.

***
V NG vzadu u krajinky
potkal jsem dvě Ukrajinky,
V UMPRUMu pak, jak jsou smalty,
byly čtyři holky z Malty 
a za rohem u TONky
vzdychaly tři Bretonky.
To v abstraktním umění
ani noha.

***
Čecháček, co je svět, ví:
všechno koupí u větví.
V rohož stkaný rákos snící,
ten mu spletou rákosníci.
Tuhle nektar a tam manu
má v policích u ťamanů.
Něco není? Stačí zmínit,
dovezou to hočimini.
Za pár let, tak jako kdysi,
DVD i časopisy
(jinak také chloubu trafik)
od National Geographic
o Barmě či o Kongu,
hravě najde u čongů
každý správný slušnočech.
Pro pivko se plahoče
pořídí tu za kačku
i soudružskou tykačku.
Ty až půjdeš do večerky,
pro pivo či pro baterky
oslov slušně: paní, pane,
ať jsou Nguyễn, Trần, Vũ, Phạm, Lê…
Pozdrav, popros, poděkuj.
Jako člověk člověku.

***
Odjel synek z Helsinek
Vyjel směrem na Tampere
za sluníčkem, že tam pere!
Chtěl došlapat na kole
až někam ke Kokkole,
jenže cestou podleh kýle,
skončil sotva v Jyväskylä.
U štítu Kaunes Sointu
dodnes čeká na pointu.

***
Máme dogu. Ta je líná,
ať nelíná nebo líná.
Štěká líně, chodí líně…
Vyrůstala v Argentině.
Tam je mají gaučové
jako psíky gaučové.

***
Když náš Alík chvostem vrtí,
vrtí s ním psi v celé čtvrti,
čivavy, kokři i chrti.
Proč pes po psu opičí se?
Je to psina? Hloupost? Či se
stydí přijít s vlastním rysem?
S jezevčíkem do psí dečky,
s dalmatinem na srst tečky:
každý chce být součást smečky.
Jen náš Alík, ten se trh.
Náš Alík je trendsetr.

***
Po půlnoci, potají,
vařím s tátou Pad Thai.
Vařit s mámou? Ta má bryndu
z nudlí, vajec, tamarindu,
zato táta, ten z těch vajec
navaří, jak pravý Thajec,
poměry má ve voku,
taky smaží ve woku!
(Odkoukal to v Bangkoku.)
Už to krájí, já radši jdu
namlít nám hrst arašídů,
a když už jsem na tom vandru,
přidám snítku koriandru.
Kdekdo by řek’ na to fuj
hned, jak dojde na tofu,
my jsme si však celkem jistí,
že jsme ti… to-futuristi!
Hodíme ho na špagety
jako F. T. Marinetti.
Teda vlastně pod nudle.
Pak do toho bodnu dle
tatínkových dobrých rad,
ať mužem jít jíst a spát.
No a konec téhle mise?
Hůlkama to zdlábnem z misek.
Nudle se v nás hopem řinou…
A už jsme zas pod peřinou.
A co máma? Ta jen spí,
nezná naše thaiemství.

***
Zastavil se u nás pirát,
málem jsem šel ke dnu.
Chvíli mlčel. Pak, že by rád
mrknul na tu bednu.
Pirát nemá život těžký,
to vám každý poví:
on nemusí chodit pěšky,
celý den si hoví.
Netrápí ho, když co střelí,
kdo je zrovna v právu.
Kysaný pak dá si zelí
nebo jenom trávu.
O život, když na to přijde,
nikdy neprosí tě,
radši lidem pěkně s klidem
nastavuje sítě.
Když mu spadne truhla na zem,
po pirátsku hekne,
když mu klekne databáze,
tak se do ní hackne.
Kormidlo, když moře hučí,
vždycky serve rovně,
na palubě, na břehu, či
někde v serverovně.
Na palubě Hispanioly
rejžákama dřou tér…
Pirát u nás, jak jsou stoly,
nastavuje router.

***
Proč se vždycky vorvani
vrací domů orvaní?
Kam má vorvaň doplout, ví,
stačí šlápnout do ploutví,
už si sviští mořskou tříští.
To ho věru neunaví.
Záhada mi nešla z hlavy,
tak jsem tajně ve vaně
pozoroval vorvaně,
jak si ryby chytá, jí…
Oni hrozně škytají,
když je nikdo nevidí!
Tím se liší od lidí,
od kočky či od ovce.
Těžký život škytovce.

***
Náhodné setkání s Messnerem
“Servus! Hele, jak to jde,
Starý brachu Reinholde?”
“Pokořil jsem Himaláje,
Čumulangma mi malá je.
Teď mě neruš. Ještě jdu
na vrcholek Ještědu.”

***
Byl jsem včera u Finů,
stříhali si ofinu:
prý kdo stojí o Finku,
musí nosit ofinku.
To jen u nás Češky
taťkům leští plešky.

***
Když jdou někam Eskymačky,
nazují si hezky mačky.
A když to jsou Inuitky?
Ty si vezmou, inu…
sněžnice.