1541

Nikdy jsem nepřemýšlel nad metaforou lesa, ale dnes, dnes bych ho přirovnal k hlíně, která se nadouvá a bobtná. Dívám se na ní a pořád ještě nevím, co zemi vzedmulo. Co se za chvíli vynoří jako žraločí ploutev nad hladinou oceánu. Co se oddělí od povrchu a bude svébytným kmenem. To, co mě začíná svírat, je ale vojsko stmelených šutrů. Obklopuje mě kamenná zeď, která mě má chránit. Nebo dobývat?

1554

Říkám to jako ten, který ještě nestojí. Dívám se na to jako někdo, kdo ještě nemá oči. Za vším jsi ty, královský letohrádek, který ses narodil jen těsně přede mnou. Máš paže jako renesanční oblouky.

1556

Já paže jako renesanční oblouky nemám. Touha mého stvořitele po originalitě a bizarnosti byla silnější. Jsem výstřední jako vyšitá hvězda na potahu nebe, kterou vidíš živýma očima, ale která už dávno neexistuje. Proč je nazýváno filosofické to, co je jen ornamentální?

1557

Ty máš střechu jako obrácený lodní kýl. Já ji mám jako jehlan.

1558

Když se řekne Bílá hora, představím si otevřenou pusu lomu, ve které se bělá opukový kámen. Jenže, představíš si to i ty? Jsi postavený kvůli Anně Jagellonské, která se tě nedožila, protože zemřela při porodu patnáctého dítěte. Sám jsem postavený kvůli Filipině Welserové, neurozené dceři bohatého kupce. Jejich muži, Ferdinandové, otec a syn, jim dali nás, renesanční kuriozity.

1620

Ten povyk pro nic. Pro moc, která je stejně bláznivá jako symbolika mých pater (země, voda, vzduch, oheň). Stala se ze mě kulisa války. Stavovské vojsko proti dvěma katolickým armádám. Být ležením vojáků znamená, že sám ležím strachy jako dobytče před porážkou. A jsem poražen, spolu s těly mačkajícími se k mým zdem.

1658

Místo střechy mám cibulovitou báň s lucernou. Máš pořád ty krásné stropní skruže o rozponu deseti metrů?

1692

Slyšel jsem, že hexagram symbolizuje spojení dvou protikladných sil ve vzájemné harmonii, která dodává životní sílu a napomáhá osvícení. Zabalili mě do myšlenek nehmotného světa, ale přitom jejich světem je honitba a čerstvě upečené maso, ze kterého se ještě kouří. Přiznávám, to byla impertinentní poznámka. Asi se mi stýská.

1780

Viděl jsi někdy tunu střelného prachu? Tak tím mě vyplnili jako sypek peřím. Jestli to bouchne, budu se vznášet. Poletím vysoko. Hvězda patří ke hvězdám.

1874

Jsem na dně. Jsem pod svými základy. Vyrabovaný. Použitý. Stále mi říkají prachárna, i když všechen prach už odvezli. Může existovat větší ponížení pro letohrádek ve tvaru hvězdy?

1952

Říká ti něco Pavel Janák? Dal mi červenobílé okenice. Připadám už si trochu líp. A víš, jakou mám střechu? Vypadá jako nízký stan. Pojedeme zase tábořit?

1962

Jsem kulturní památka. Věřil bys tomu? Přístřeškový vchod postavený vojáky, kteří do mě tahali prach, se taky stal historickým objektem. Takže už nejde odstranit. Ironie.

2017

Dneska mě malá holčička pobryndala mléčným koktejlem. Co bude zítra?

2018

Říká ti něco sala terrena? Zvu tě na mléčný koktejl.