Odborná komise, sestávající ze zástupců Institutu umění – Divadelního ústavu, Českých center a jejich dramaturgické rady a Ceny Česká kniha, pro letošní ročník vybrala prozaický debut Anny Bolavé Do tmy (rozhovor s Annou Bolavou na Tvaru). Soutěže se zúčastnilo 134 překladatelů ze 12 zemí, vítěze jsme požádali o zodpovězení těchto anketních otázek:

1. Patříte k mladé překladatelské generaci, jež má ve srovnání s dobou před pár desítkami let k dispozici úžasné technické prostředky, v čele s internetem. Které překladové nástroje ke své práci používáte? Využíváte ještě klasické knižní slovníky, nebo už je to ve vašich očích příliš zastaralý a těžkopádný prostředek?
2. S čím jste měli v soutěžním překladu největší potíže?
3. Jak se vám próza Anny Bolavé líbila a které ze současných českých literátů rádi čtete?

1. Ke své práci používám obyčejně e-slovníky jako seznam.cz a nechybujte.cz. Papírové slovníky nemám a nepoužívám.
2. Asi největší potíží bylo pro mě správně přeložit všechny názvy rostlin a bylin, protože se podstatně liší od těch ukrajinských, které znám já. Výzvou byl také samozřejmě styl této kapitoly: jelikož jsem neměl k dispozici celou knihu, musel jsem hodně přemýšlet o výběru slov a větné struktuře, pomoci které by bylo skvělé mluvit za hlavní hrdinku.
3. Próza Bolavé se mi moc líbí, dokonce budu překládat celou knížku – musí vyjít už v roce 2017. Kromě Bolavé rád čtu Jaroslava Rudiše, Jáchyma Topola, Petra Šabacha či Květu Legátovou.

1. Klasické knižní slovníky používám, i když to není ten základní nástroj. Ústav pro jazyk český jazyk AV ČR zveřejnil na internetu dva skvělé jednojazyčné slovníky a právě tam se dívám v první řadě. Dále velmi napomáhají korpusy češtiny – i samotný internet je vlastně jeden velký korpus, ani si nedokážu představit, jak se překládalo, když ještě nebyl. Ten nejcennější zdroj informací jsou ale rodilí mluvčí. – Jinak samozřejmě také polské slovníky a korpusy.
2. Nejobtížnější byly pro mne asi lyrické pasáže, vyžaduje to cit. Taková místa nelze překládat doslova, je třeba se pozastavit nad originálním obrazem, nad jeho náladou. Hrozí nebezpečí, že jinak bude polský text znít uměle nebo spadne do kýče. Navíc místy používá vypravěčka dost zvláštní jazyk – třeba nikdo z Čechů, kterých jsem se ptala, dosud neslyšel frazém „bolí jako když plivne čert“, možná je to regionalismus…? Je vždycky otázka, jak na to, aby člověk text v polské verzi o takovéto zvláštnosti nějak neochudil.
3. Do tmy má zvláštní atmosféru – a asi právě atmosféra mě na tomto románu zaujala nejvíce. Jsem zvědavá, jakou cestou se spisovatelka vydá dále, určitě ji budu sledovat.Pokud jde obecně o současnou literární scénu, mým posledním objevem je Evžen Boček. Dále mám ráda Hakla, Šabacha, Krchovského. Zajímavý je případ Jiřího Hájíčka, mám pocit, že se román od románu vyvíjí, ocenila jsem zvlášť dva poslední. Bohužel ale nemohu říct, že bych měla pořádný přehled, mám ještě celou spoustu věcí k přečtení.

1. Používám Český národní korpus, český etymologický slovník, Příruční slovník jazyka českého a nejrůznější internetové slovníky. Podle mě nejsou klasické knižní slovníky tolik uživatelsky příjemné jako ty elektronické, zato jsou mnohem lepší co do kvality slovníkových hesel a dodneška nemají alternativu.
2. Byl to celkem složitý text. Potíž první: byla to jen kapitola z románu a nebylo možné pochopit, čím román začíná a čím končí. Potíž druhá: název kapitoly k překladu, název této květiny nezní v ruštině tak dobře a působí špatné asociace, proto jsem musel najít jiný název. Potíž třetí: přeložit text do ruštiny, aby zněl stejně dobře jako český originál.
3. Četl jsem jenom danou kapitolu, ta se mi líbila. Teď po bohemistickém semináři už knihu mám celou a rád si ji přečtu. Současné české spisovatele skoro nečtu, z přečtených se mi líbí Petr Zelenka a Lenka Lagronová. Nicméně dávám přednost klasickým českým autorům, například Haškovi, Kunderovi, Havlovi či Hrabalovi.

1. Knižní slovníky mám ráda a používám je, kdykoli je to možné. Bohužel se nevydávají tak často, zejména pokud jde o „malé“ jazyky jako čeština a bulharština. Proto čím dál tím častěji vyhledávám internetové slovníky. Jelikož překládám spíš příležitostně, překladové nástroje typu Trados zatím nepoužívám, ale přemýšlím nad tím, jestli by se mi taková investice vyplatila. Mám totiž v plánu zkusit své štěstí jako překladatelka na volné noze.
2. Největší potíže, co se týče překladu, jsem měla s názvy rostlin, které se v textu vyskytují. Naštěstí se dnes pomocí internetu dá dohledat skoro všechno. Můj největší strach však byl, že text Anny Bolavé nedokážu přeložit do bulharštiny tak poeticky a krásně, jak je napsán v češtině.
3. Poslední dobou nemám na čtení tolik času, kolik bych si přála, ale vždy jsem byla vášnivou čtenářkou a snažím se číst, kdykoli to jde; vždycky mám u sebe nějakou knížku. Ze současných českých spisovatelů mám ráda např. Petru Soukupovou, Jaroslava Rudiše, Irenu Douskovou, Miloše Urbana. Momentálně se chystám na Pálenku od Matěje Hořavy.

Katharina Hinderer[ová]

1. Pro překlad z češtiny používám hlavně Siebenscheiův slovník v klasické verzi. A hodně mně vždy pomáhá Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český. Také Slovník nespisovné češtiny je moc užitečný. Samozřejmě hledám také na internetu a v internetových slovnících.
2. S pár poetickými výrazy a vůbec jsem nechápala, co dělá hlavní postava se svými botami.
3. Kniha Do tmy se mi hodně líbila, celá ta atmosféra a ta žena, jak se vykašle na ostatní lidi. Jinak se mi líbí hlavně Petra Soukupová.

Su Hyun Park

1. Když překládám, vždycky používám hodně různých prostředků. Zatím mi pro překlad pomáhá hlavně česko-korejský slovník. I když nemá dost slov pro správnou práci, vysvětluje mi snadno každé významy v korejštině. A mám i česko-anglický slovník. Takové knižní slovníky jsou úplně můj základní nástroj. To, co jsem napsala dřív, však klidně nestačí, abych dodělala těžší práci. Proto potřebuju i komplikovanější a odbornější věci. Tak jsem často chodila na a na seznam.cz. Ještě mají všude dobré slovníky na internetu.
2. Nejdřív bych chtěla říct, že na překlad literatury zvyklá nejsem, protože jsem zatím překládala jenom nějaké složité dokumenty. Tato práce, což byl překlad románu Anny Bolavé, nebyla však pouze jednoduchý normální překlad jako ty minulé. Asi nejobtížnější potíž byla přeložit vlastní emoci z češtiny do korejského jazyka. Z podobného důvodu hovorové výrazy v knížce byly taky těžkopádný prvek. Ani nějaká slova mi nešla najít vůbec.
3. Neznala jsem tolik současných českých literátů, teprve jsem četla prózy ze starých českých spisovatelů. Ale už jsem zvědavá, jací autoři v současnosti uveřejňujou své prózy. Na přednášce jsem slyšela o nových knížkách. Po bohemistickém semináři už je ráda přečtu. Např. Petru Soukupovou, Petra Zelenku a Jáchyma Topola.