BORDERLINE 1

Polná neni u Jihlavy
Polná je Polná
half of my heart is in Havana
ooh – na – na
aj pri polovičných porciách
čo nezješ – to platíš
if you fuck on it you buy it
jako ta ryběnka v hlubokém potoce
finálny rituál je remix
to moje srdénko ve mně tak buchoce

telo ako
nejaký divný cover
naspievaný v detskej izbe polohlasom na kazetu
jemne vložené medzi vrstvy zvuku
môže kedykoľvek vypadnúť
repetition without reproduction
vím, že když nadejde večer, žemřu šťastný
spokojný som jedine
ako priznaný konštrukt
tape over me
tape over me
tape over me
my love

BORDERLINE 2

Posílat ti
jak porno
fotografii svých šatů,
když klasifikuje se
selfie jako styk.

Otázky k vlastní práci
klást ti jen vizuálně –
support your inner queer,
my daddy – mlčení,
tuhnoucí jak v smrti.

Viset ti v cloudu  na strunách
určená k editaci,
protože performancí
dá se už jenom
apropriovat.

Svázat si ruce nad hlavou,
s koleny u brady
omezit si smysly.
one man’s poem,
another woman’s porn.

BORDERLINE 3

Svléknout se
pro jediný
nestrnulý obraz.

Úzkostně obejít
pár oprýskaných,
gentrifikovaných bloků,
opony hospod s ozvěnami
odvykacích stavů,
vnitřně si proclít každý
nerozhodný krok
do cizí země anebo
do sousední čtvrti.

Všechny své svaté
vedle nahých fotek
v paměti pevných disků
telefonů, cloudu.
Absurdní pokus –
lze snad kusy kovu
nechat rapovat?
Tisknout se k tobě
přes hlasovou zprávu?

Jak nechat si zdát sen,
který mě nevzbudí
do poloviny noci?
Stream na všech displejích
dříve,
než se změním
ve vlastní kryptický,
nečitelný text.

Zatímco aplikace zvýrazňuje
první verš jako incipit,
přemýšlím, co tady
ještě transplantovat.
Většina našich narativů
beztak končí smrtí.

BORDERLINE 4

rozdiel medzi umeleckým dielom
a dokumentáciou
prestáva byť relevantný
toto je pomsta Arachné
vo svete primitívnej dokonalosti tekhné
Aténa tak ako každý iný boh
už nemá miesto
citations instead of dirty talk
vo veľkolepom rituáli
dezorganizácie tela
sa urobíš o gifko
its neccessary to look for new arms
staré telo produkuje
techniky potrebné na jeho transformáciu
v telo nové
if I come home baby
will you show me your bones?

BORDERLINE 5

Píšeš mi,
abych ti napsala
erotickou báseň,
jenomže neumím
než návod na vázání,
a tak si na zeď promítám
březnový večer, smích a
oblékání do párů
všech přítomných očí,
přimykám a poutám
ti ruce na srdce,
jako bys snad ani
nebyl můj vnitřní,
zfyzičtělý démon,
sukubus nebinární,
a potlačuji vědomí,
že zítra budeš daleko
na stovky kilometrů,
provaz je červený
jak kabel k mikrofonu, který si
v tu chvíli toužím vysnít,
a druhý jutový,
v přírodní barvě,
prostý a bezeslovný,
od zítra budeš daleko,
že za pár týdnů pošleš pošleš mi
nestylizované selfie,
to s darovaným roubíkem,
zprávu, že jeho řemínky
už dlouho nevydrží,
ale když budeš ještě dál,
že to půjde spravit,
ještě ten večer budu
amnézicky pít
a přát si, aby tě
rozvázal raději
někdo zcela jiný,
ostatně
kdo tak může slavit
výročí narození tím,
že to celé pojme
jak derniéru,
kterou pro ten večer,
ten březnový večer,
cynicky obnoví,
plíce mi zčernají,
budu pít jak Topol,
abych se ocitla
v tvém inscenačním nebi,
Kubíčku, nech mi z toho brka
aspoň k potáhnutí,
tohle je moje
erotická báseň,
tohle je nonsexual
& lexical bondage
a na hudební podkres ti
chladně odepíšu,
že nevím, komu vlastně patří
ta šerpa s nápisem
DJ Multiple Hell,
že můj oblíbený emotikon
je Sunn O))).

BORDERLINE 6

if you die you die by my blade

národ bitch vojáků

přešel řeku

sprevádzaj

to bledé vo vápencoch

čo sa neodstane

na ústach krv

na vlnenej látke biely psí chlp

BORDERLINE 7

Myslím na tebe.
Tvůj obličej
je emotikon,
v němž zpětně
nalézám si význam.
Emotikon i meme.
Venčená jak fena
myslím na tebe,
kolem huby sliny
a autocenzura.

Myslím na tebe.
Srstí
mi obaluješ rány.
Everybody
wants to be
a panic attack,
navzdory bitch
v tvých ústech,
everybody
wants to be a
panic attack
cat.

Polib mě,
jako bych byl dívka,
šeptáš mi
zpoza baru.
Falický kostým,
kulisy
šílené scénografky
a temně
infantilní hudba.
Ledová úzkost
v přenošeném těle.

Myslím na tebe,
můj chlapče,
oblečenou v kroji.
V krajině,
kde zrovna postaven
byl další,
nejspíše katolický,
fašistický Bůh.

BORDERLINE 8

Mlčím
jak strohý
historický hrob.
Na cestě k tobě absurdita
a proměřený kýč
s fetišem vzpomínek.

Píšeš mi o básni,
u které jsi stála,
bezcitná lyrika,
nadčasová jak komparace šířek
dvou symbolických řek.

Dunaj v Bratislavě
není širší než Labe v Roudnici,
chystat se citovat,
myslet si na návraty,
you in a girl drag,
me in a boy drag,
obsadit všechny pozice
hry fuck
marry &
kill.

S nocí se k tobě
mění vzdušné čáry,
formální postupy,
volba slov,
terapeut.
Milostné básně
polobdělých stavů.

Z Vinohrad do Karlína padá
enviromentální narativ,
reprezentativní vzorek se řadí
u eskalátorů.

BORDERLINE 9

ja som balkón paneláku

ty si ratolesť jazmínu

archetypes of courtly love

post amateur videos on Pornhub

práve som prezradil našu polohu

Černou
vemte to
Černou

BORDERLINE 10

Pootevřenými ústy
mi vidíš
až na stehenní kost –
stál by vůbec někdo
o palimpsestní lásku?

Outbody experience,
vymknutá samomluva –
dotýkat se tvých únav?
Dívat se očima
tvých pokojových lamp?

Performativ se drolí z omítky
jak seškrábaná kůže
sevřením našich rudých
ozvučených
lan.

Temnotu.
Žádný art
a strojené fotky.
Mluv na mě sprostě,
budem se alternovat.

I love to be kissed
right before I’m gagged.
So kiss me hard
before you go.
Vzrušuje mě to.

BORDERLINE 11

chcem písať prózu ale
hra tak dlhá že zabije libido
je parazit
je verš

plošnosť projekcie na nás dopadne ako dusivá prikrývka

pod ktorou sa

za prítomnosti svedkov

musí odohrať milostný akt

interpretácie

do môjho tela sa premietaš

abstraction through baseness

s neochvejnou istotou

nedôveryhodných rozprávačov

wholes not holes

provoke abjection

podpíšem sa pod

drobné chĺpky a leštený bronz

tarantula sa nikdy nedotkne masky býka

súcit by potrhal úpony
I orgasm in fragments

BORDERLINE 12

To květen, květen,
je nejkrutější měsíc,
rámuješ-li ho člověkem
a jeho rituálem,
a chutná jako Rivotril,
kolem soch tráva neroste,
jen kvetou normativy,
o nichž je nemožná
bez medikace
smysluplná řádka,
květen
je měsíc jako noc,
kdy v promodleném ránu
horký a tichý dech
ovíjí mi hrdlo,
šeptá mi –  úzkost
a jak moc roztřesené
může být tělo
při nejpevnějším stisku,
květen ti k obraně
nechá jen intimitu,
pověs mi, prosím, místo stropu,
hebký černý šátek,
vztáhnu k němu ruce,
otřu o něj tvář,
přes oči si ho položím,
až budu věřit tvému
bezpečnému spánku,
teprve pak se můžu
nedívat a přát si,
aby i moje nohy
zchromlé příčetností
když v mojí hlavě
absentuje prostor,
směr i čas,
aby i moje nohy
mohly se odhalit,
mohly říct
don‘t panic.

BORDERLINE 13

Chci ti říct,

my sweet prince,

že implodoval svět,

ty a já, okno,

popelník a byt

jako dětská pevnost

celá ze zrcadel,

ze kterých škrtám citace,

co by tě oblékly

do minulých jistot,

a proto jejich skla

tetují tobě otazník,

co vše lze najít pod zápěstím,

moji tvář jizví vykřičníkem

a všude středník,

všude středník,

středník,

jen tvoje ruce dál

jsou jako anxiolytika,

but baby, I forgot

to take my meds, again,

tabák je všude kromě tvých

postbeatnických očí,

na kruhy pod nimi

chci věšet na provazech

propnuté páteře

našich falešných

stabilizovaných stavů,

anebo aspoň hvězdy,

abys je viděl přes všechen

světelný, migrenozní,

myšlenkový smog,

my heart‘s a tart,

your body‘s rent,

tak tedy tuhle noc jsem

spala s měsícem,

jsem tady,

zkažená,

zkažená a něžná,

my sweet prince,

podél a hluboko

zařízni se do mě,

tie my hands up

and tie them up to yours,

dear Master,

my sweet prince,

řekni mi,

kdy se z básně

stává psychohygiena.

BORDERLINE 14

Kateřin

Karenin

Kateřin

Karenin

vyťukávam do skla

spálit Žert

knihu v ktorej nám dopraješ

aby sme si tvojím popolom

potreli všetky

dostupné sliznice

som ešte stále

nepreložil

BORDERLINE 15

příroda je ze své podstaty debilní

paradox svieti nad zborom

ako koloratúrny soprán

prosím ťa miluj ma

tak ako vietor

ako dážď