Beseda nad Knihou měsíce května podle redakce Literárek, kterou letos vydalo nakladatelství Academia.

Česká historička žijící v Německu sáhla do živého. Poté, co ve svých předcházejících pracích stopovala stereotypy zejména Němců a Britů o Češích, rozhodla se ukázat, odkud přicházejí pojmy a soudy našinců o sobě samých v diskursu o dějinách nastoleném osvobozením roku 1989. Předvádí například, jak Pekařův, Rádlův či Patočkův spor s Masarykovou koncepcí českých dějin recidivuje v současnosti. Všímá si jeho projevů v Podivenově knize Češi v dějinách nové doby nebo v esejích Václava Bělohradského. Hahnová varuje před paušalizujícími odpověďmi na otázky typu, jací jsou Češi a zejména upozorňuje na rozdíl mezi přístupem historika k dějinám a mezi vývody více či méně poučeného publicisty. Spor o dějiny nikdy nekončí!

PETR BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin

Eva Hahnová (1946) odešla roku 1968 do Německa, kde ve Stuttgartu dokončila svá studia, započatá na Karlově univerzitě. V Německu žije a působí dodnes. Mezitím však prožila 8 let ve Velké Británii, kde vystudovala London School of Economics and Political Sciences, v letech 1981–1999 pracovala ve výzkumné instituci Collegium Carolinum v Mnichově, poté jako nezávislá historička v Oldenburgu. Je autorkou knihy Sudetoněmecký problém: obtížné loučení s minulostí (1996, 2. rozšířené vydání 1999), spoluautorkou knihy Sudetoněmecké vzpomínání a zapomínání (2002) a autorkou tematicky blízkého titulu Od Palackého k Benešovi (2014), obsahujícího přeložené a komentované německé texty o Češích, Němcích a českých zemích. Zprostředkování obrazu velmocenských britských a německých postojů věnovala svou knihu Dlouhé stíny předsudků (2015), kde se zabývá tím, jak vnímali Čechy jako národ během 20. století politici, diplomaté, publicisté a historici v německy a anglicky mluvícím prostředí.

Ve své nové knize s podtitulem Dnešní spory o dějiny se zaměřuje na obrazy českého národa, obrození, Československa a osobností jako František Palacký, Josef Pekař, Emanuel Rádl či Edvard Beneš, které od roku 1989 četní autoři popularizují coby výrazy nových historických poznatků. Zároveň seznamuje s hlasy jejich kritiků, s podhoubím dnešních sporů o dějiny 20. století a s multiperspektivním přístupem k minulosti.