Ztraceni v překladu VI.
Debata.
Debata.
Další z překladatelských večerů v Knihovně Václav Havla by se mohl jmenovat „Co se získá novým překladem?“ Tématem diskuse bude opakované překládání a vydávání už dříve přeložených děl klasické, ale nejen klasické literatury v těchto nových překladech. Má se to vůbec dělat, a pokud ano, proč a za jakých podmínek? Špatný nebo zastaralý existující překlad, nové literárněhistorické a literárněvědné poznatky, pokus o nové uchopení poetiky: to všechno jsou možné důvody. Existují nějaké další?
Diskutovat budou významní překladatelé, kteří s takovou prací mají zkušenost: mají však dost kritického ducha, aby dokázali zvažovat důvody pro i proti, ale hlavně se mohou zamýšlet nad tím, jaké důvody měli v tom či onom konkrétním případě oni sami.
Když pominu Joyceovu obtížnou mánii brát sám sebe za Boha (sese Deum asserere; se prendre pour Dieu; себя Богом считать), která mi konečně ujasňuje, proč je mně osobně celé jeho dílo protivné, když pominu také otázku, zda je ten výrok správně přetlumočen, protože ho tu čtu česky – s tímto zářným pokynem se rázem ocitáme na druhém, nejzazším konci překladatelského konání.
Mám několik překladatelských snů, tj. tipů na knihy, které bych rád přeložil, ale takové sny se neprozrazují. Není nic snazšího než někomu jeho sen vyfouknout. Takže se svěřím pouze s jedním snem: aby konečně někdo vydal překlad, který mi leží v šuplíku už čtvrt století.