Tělo
vím že daleko horší příšery / přicházejí nenápadně / v průběhu dne
vím že daleko horší příšery / přicházejí nenápadně / v průběhu dne
***
Každé ráno cestou do práce
hledí z okna tramvaje
do rozsvěcujících se
oken okolních domů
ve skutečnosti ale hledí
dovnitř do sebe
tam kde už roky
žádné světlo nesvítí
***
Když jsem byl maličký
vždycky jsem se bál
že si pro mě v noci
přijde oknem
nějaká strašlivá
mokvající příšera
s křivými hnáty
a velkými ostrými zuby
teď když už jsem veliký
vím že daleko horší příšery
přicházejí nenápadně
v průběhu dne
dveřmi
Tělo
Jen to
porouchané
kořeny bolesti
prorostlé tělo
dělí tě stále
od věčnosti
jen to
porouchané
rýčem bolesti
rozryté tělo
drží tě stále
při nás
Ten tichý sluneční žár a vlčí sen psů / a ráno jako kohoutí gong do zavilých zahrad
Je jenom jedna otázka:
jak milovat tenhle svět.
Myslím na to,
jak se zvedá
jak černá, obrostlá
skalní římsa,
aby si obrousila drápy
o ticho
stromů.