pri rieke
keď si bol dieťa / nikdy / nebola rovnaká
keď si bol dieťa / nikdy / nebola rovnaká
– – –
touto cestičkou si jazdieval
zaváhaš
tadeto si jazdieval
k mlynu
k riečnej zátoke
kúpať sa a skákať z vysokého kameňa
bola tu
každé leto
denne
vrýval si si ju do duše
do plášťa/do kolies/do pedálov
každý máj
si ju spoznával
vždy nanovo
a potom celé leto memoroval
pomaly meniace sa detaily
nová prasklina
spadnutý strom a meander v kukurici
stále vyššia burina
ktosi vykotil jemný riečny piesok
stopy traktorov ako skameneliny
prach a prázdno po žatve
ležala tu mimochodom
niekde tu
dnes ju hľadáš
neveľmi úspešne
občas sa vynorí známa zákruta
ale akási miernejšia
miestami spoznávaš agáty
alebo vŕbu
je zima
predieraš sa suchými kríkmi
tadeto nevedie
zmätený zastavuješ
zahanbený sa obraciaš
chcel si ju niekomu ukázať
niekomu kto tu nikdy nebol
miesto toho bezradne blúdiš
chvíľami máš pocit, že si zachytil jej stopu
ale určite nešla tak ďaleko od rieky
rozplynula sa
keď si bol dieťa
nikdy
nebola rovnaká
teraz zisťuješ a nechtiac si zvykáš
na nové nikdy
na nikdy nebude
aby ukončil / zjevně nesmyslnou bitvu / již v samém počátku
Chtěla bych se pozorovat jako text,
který od sebe oddálíš,
když ti začne slábnout zrak
Jenže jsem dělitelná
na to, jak se vidím
a na to, jak si myslím, že vidím
Pro Milana představoval jeho život ustavičnou performanci. Byl v tomto smyslu moudře odpoután od závislosti na umění jakožto objektu, na umělecké kariéře, na svém uměleckém egu.