MARYLIN

Den se jak těsto táhne na rohu v nonstopu
Židle se z kůže stáhne a lampa vod stropu
Na stopce nám pomalu dozrává

A je tu divný ticho jak v ňáký čekárně
Vyhřezlý holý břicho za barem zestárne
Něco cinká – někdo tu vyhrává

R:
Marylin Marylin má
Dneska už vystaráno
Padly tři citróny tak
Přeju vám dobrý ráno
Bez zubů
Holka činaná

Ten její Indián – vona mu řiká “hochu”-
Vlasy do půli zad, na paži kotvu z lochu
Vzpomíná na bitky s komanči

Láska má zelenou …anebo velký rumy
Indián v koutě spí na nohou bílý Pumy
Dosnívá svůj sen o ranči….

R:
Marylin…

VIETNAMEČKA

Má malá Vietnamečko mezi hadry
Co se ti asi honí hlavou
Do těch tvejch triček nevejdu se ňadry
A v tvym stánku ryby plavou

Má malá Vietnamečko svět je malej
A moc místa tady není
Z růžovejch triček máš tu alej
Tvý procházky každodenní

R:
Ne, my dvě nejsme ze Země úsměvů, když se srazíme jak tílka,
není nám do zpěvu
Každej den tu rozprostíráš všecky svoje šmuky, slíbatelný rtěnky, broskvový pičifuky
Buddha z vikslajvantu směje se jak měsíček na hnoji
a digitálky ukazujou, kolik je
v Hanoji

Má malá Vietnamečko v řadě žlutejch blúz
Připadám si jako šmírák
Jójó vim, jsem pro tebe kus
Kterej vzali přes kopírák

Ten tvuj Qan Qen Qin Pon Pun ti dal kopny
A už se válí s jinou…v Hanoji
Tady mi to prosim tebe dopni
Tvá časná rána
Tvá časná rána
Se zahojí…

SLUNCE A MĚSÍC

Na nebi potkalo se Slunce s Měsícem
Něco visí ve vzduchu
Víš to ty
A vím to já
V dálce na kopcích malé ohně
Stoupají útlé sloupce dýmu
Svůj k svýmu
Je rok bájného Fénixe
A cesta byla prašná a křivolaká
A oči na hladině dívaly se na oblaka
A to co má lehá popelem
Horizont mizí
Mizí Zem
A není není
Nic nového
Pod Sluncem

JIŽNÍ SPOJKA (Třídní sraz)

Recitativ:
…Na jižní město padla tma..
v salónku byl skoro celej ročník…
Bára se bavila s Bárou,
Inka se skoro vůbec nezměnila.
Robert….
z Roberta se stalo velký zvíře…ajťák.
Dívala jsem se na něj skrze sklenku a představovala si,
jaký by to bylo, kdyby můj klín byla jeho myš…
mmmmm….
Hanousek už byl skoro rok po smrti…
moc se nepilo, většinou se bylo autem.
A kolovaly fotky…hypotéka….IKEA….
Najednou někdo povídá:
“Šteflíčková”….”Šteflíčková”, povídá někdo,
“ukaž svoje fotky”…
Nepodařilo se mi pokrčit rameny…
najednou mě začala svědit kůže,
na obličeji a všude.
Chtěla jsem něco říct, ale místo toho jsem ze sebe vydala jenom…
WAAAAAUUUUUUUUUUU!!!!!!!!!!!

R:
Půlměsíc…
fotím jen bílý půlměsíc
Půlměsíc…
fotím jen bílý půlměsíc …
Obrátil se list….sklínka pozvedla Inku…
Robert si mimoděk přičichl k prstům, které voněly myšinou…
Nebylo na co čekat. Proskočila jsem zavřeným oknem. Venku bylo po dešti.
Zavětřila jsem a chytila pachové stopy snad všech lidí z Jižního Města.
Dokonce ještě slabou po Hanouskovi…
Rozběhla jsem se k Jižní Spojce a tam jsem se lísala k autům,
aby mě pustily na druhou stranu.

Lísala jsem se celou noc…

R: Půlměsíc…