Ze snů
V remosce pečeš kuře
dělá se samo
říkáš a usedáš ke stolu

probírám se knoflíky v dřevěné krabičce
s vypáleným nápisem Rujana
snažím se alespoň v nich
najít páry
nebo jen sobě podobné

hodina pryč
ani nevíš
kuře je zlatavé a voní
hovoří jidiš
až se zakuckáš nad rumovou koulí
která však mlčí
v bezzubých ústech.

Kuchyně
Stojíš u plotny
tišíš syna a nejmenší hořák
míchaná vajíčka
narcisy

v naleštěných kachličkách
vidíš předzahrádku sousedů
voní opravdovým máslem.

***
Fouká pode dveřmi
v kuchyni sněží
čas.

Na zápraží
Noc po kotníky
říkáš že ti nikdy není zima
opíráš se o zrezlé zábradlí
a ve světle lamp v Mlýnské
ti svítí oči
skoro jako tenkrát
když jsme v Milovicích objevily
další vybydlený dům
plný narychlo opuštěných věcí

když jsme se vracely
celou cestu jsi mlčela

s tebou se nejlíp mlčelo.

Na zápraží jiného města
prorůstám do noci
a vůbec nic se nezměnilo.

Čteš
po tolika letech čteš
soustavně a radostně
na cestě do Liberce
v kodrcavém kabinetu kuriozit

soustředíš se i na poznámky
pod čarou však

trčí největší tma
kostnaté prsty bodláku.

Jdeš lesem
Jdeš lesem který ještě neznáš
míjíš obrovské kameny
s tvářemi a výrazy které
nikoho nepřipomínají

jdeš po cestě
cítíš se sám
a jsi tu sám

ticho protne jen zaklení
když zakopneš o kořeny stromů
na schodech někam
kde bude ticho
ještě větší
prázdno

výhled na kopci však není prázdný
mraky remízky červené střechy
kouř z nich

sedneš si na jeden z kamenných obličejů
hlava ti klesne stařecky mezi ramena
rukama dotýkáš se mechu
lícních kostí pískovce
hledáš rty

nemůžeš se nadechnout
ale nikdo to nevidí
rozpláčeš se

nahlas rameny třeseš
les
zpovědnice introvertů
snese vše

mechová voňavá klekátka.

Zápraží
Zápraží žije básní
jsem neurotická zapisovatelka
snažím se zachytit všechny obrazy
zvuky a vůně

chodce kteří se dívají na nohy
kočky korzující zatáčkou Mlýnské
a Vysoké fretky
které vidí jen někdo pozorný
a nebo někdo s velkou fantazií

vůně pečeného masa
je skutečná
stejně jako vůně mechu
stejně jako tvá bolest

ačkoliv sis ji pečlivě schoval
pod kámen

na který čůrají psi.

Kráčím Vysokou dolů
k lesu a taky domů
tvé ruce vidím v každém okně
oči nad nimi
v mracích
vypadají jako kentauři a medúzy
květy ibišku

fouká od Černé Studnice
to zase nemůžeš spát

ani na věčnosti
nic není jisté.