Síla svobodného hlasu
Foto: Tina Hartung, Unsplash
Na hrůzy války není možné se připravit. Je ale možné k nim nemlčet. Jsme možná ohlušeni řevem agrese, oslepeni bolestí a přemoženi soucitem, ale to nestačí. Spisovatel musí psát. Vyslovuje, obnažuje ve slovech, co je za propagandou. Vědomě jitří uvadající historickou paměť. Vrací statistickým údajům o obětech tváře, používá svobodný hlas. Svobodný hlas.
Chtěli jsme pomoci. Snažíme se udělat to tím, že dáme prostor Hlasu Ukrajiny ve chvíli, kdy spisovatelé a spisovatelky na Ukrajině musejí chránit holý život, opouštějí své domovy a nevědí, kdy a kam se budou vracet. Už jen psát to je – prudká bolest…
Chtěli jsme použít sílu svobodného hlasu, který máme. Teď. Pomoci dostat ukrajinskou literaturu do veřejného prostoru, na akce na pomoc Ukrajině, na benefice. Ať slovo pomáhá, ať dělá to, co je dobré. Proto tento Ravt narychlo nahradil původně plánované číslo věnované Noci. Výzvu pro Hlas Ukrajiny jsme publikovali 27. února a od toho dne jsme doufali v dobrou vůli, kterou naši přispěvatelé nezklamali. Všem, kteří se ozvali, děkujeme: je to vaše práce. Je to společná věc.
Především patří naše pozornost všem ukrajinským autorkám a autorům. Máte možnost přečíst čtrnáct ukázek ukrajinské poezie a prózy, které jsou v čase rozkročeny od začátku 20. století až po tíhu bezprostřední přítomnosti. Věříme, že si najdete cestu k ukrajinské literatuře, že v těchto hlasech uslyšíte blízká slova – důkaz společného světa.
Těšíme se, že na benefičních čteních na podporu Ukrajiny budou nyní moci zaznít právě tyto texty – a samozřejmě i mnohé další. Nechť jsou Jurij Andruchovyč, Teťana a Serhij Dzjubovi, Ilya Kaminsky, Ija Kiva, Váno Krueger, Halyna Kruk, Andrij Mališko, Myroslav Lajuk, Taňa Maljarčuk, Valerian Pidmohylnyj, Jurij Zavadskyj a Serhij Žadan napříště vašimi průvodci po Ukrajině a ukrajinské duši.
Zcela mimořádné zásluhy pak samozřejmě patří překladatelkám a překladatelům, bez kterých by toto číslo vůbec nemohlo vzniknout. Je třeba říci, že svým výběrem textů nebo výběrem konkrétních úryvků z přeložených knih převzali úloh skutečných editorů Ravtu. Hlas Ukrajiny vám tedy zprostředkovali: Nataša Černá, Milan Hrabal, Marie Iljašenko, Petr Kalina, Rita Kindlerová, Natalie Nera, Tereza Plavecká, Alexej Sevruk a Miroslav Tomek.
V části Ravtu kterou jsme nazvali (O)hlasy Československa, pak na vás čeká 6 příspěvků, které se váží k Ukrajině nebo k tématu války a které nám autorky a autoři laskavě nabídli jako výraz sounáležitost. Jsou to texty Jany Bodnárové, Dory Čechovy, Ondřeje Hložka, Tomáše Gabriela, Víta Janoty a Igora Malijevského.
Jak bylo řečeno, chceme, aby Hlas Ukrajiny byl slyšet víc, jasněji. I proto rádi upozorňujeme na blok ukrajinských autorů v Nedělní chvilce poezie, připomínáme, že v roce 2015 byla Ukrajina hostem Měsíce autorského čtení a že v reakci na současný konflikt vyšly už ukrajinské básně v překladech Marie Iljašenko na webu h7o.cz. V této chvíli nebojujeme o zásluhy, o to, kdo toho vydá co nejrychleji co nejvíce. Každý text je podstatný, každá zmínka o ukrajinské kultuře je důležitá.
A také za sebe děkuji všem, kteří nezapomínají ani na odvážný ruský nesou-hlas. Chci poděkovat ruským spisovatelům, umělcům, vědcům a jednoduše všem, kteří veřejně a velmi statečně nesouhlasí s invazí své země na Ukrajinu, nebojí se veřejně vystoupit, píší básně, prohlášení, e-maily, tweety a jasně se vymezují proti válce, která není jejich.
Síla svobodného hlasu je důležitá.
Hlas Ukrajiny slyšíme, bojíme se o něj a chceme mu aspoň touto cestou pomoci, aby tady a teď zněl jasněji. Děkujeme ještě jednou všem, kteří nám pomohli, aby toto číslo mohlo vyjít.
Přejeme vám silné čtení.
Radek Štěpánek (*1986) vydal v roce 2020 v nakladatelství Dobrý důvod básnickou knihu Velké obcování, která vznikala už od roku 2012, patrně tedy paralelně nebo v souběhu se sbírkami Kraj/ky Pagu (2013), Rám pro pavoučí síť (2016) a Hic sunt homines (2018). Na myšlenku na rozhovor připadla jsem ihned, když jsem začala pátrat po odkrojcích v Radkově tvorbě, a kdy mi svůj tvůrčí proces letmo načrtl. O tom si tedy píšeme z Brna do Hořovic po e-mailu, s představou rozhovoru, ovšem nutně metodou vrstvení a zpětných reakcí. Však tento podivný mezižánr už také dobře znáte. Foto: Antonín Bína.