Je únor 2021 a je zatracený mráz. Jsme rok v pandemii a dolovat ze sebe energii k čemukoliv je těžší a těžší. Ačkoliv nám sociální sítě ukazují šťastné ženy kynoucí bochníky (rozesmátým manželům), krásné cvičící muže v barevně sladěných interiérech, my kyneme jinak a jinak to s námi cvičí. Rozpor „reality“ a reality se dramaticky zvětšuje.

I napadlo mě zabývat se v tomto Ravtu těmi, kteří kromě sebe samých mají za výše naznačených okolností pozvedat k výkonům ještě lidi další: lidi mladé, kteří se sebou a se školou bojují i za časů celkem mírumilovných. Budeme tedy ve 3. Ravtu roku 21 mluvit s učiteli a o učitelích. Nevím, zda jste si toho všimli, ale mnoho se jich nalézá mezi spisovateli. Hezky se nám to prolíná, viďte: izolace, zastavení kulturního provozu a děti na distanční výuce, a s tím vším se pere učitel-autor. Musí. Musí najít nějakou cestu, jak z toho, v časech těžkých i v těch lepších — kdy je přece jen snazší najít sílu na vlastní tvůrčí práci. A ještě lépe: použít tvůrčího ducha jako trojského koně, kterým se za hradby studentských hlav prostrčí něco z křehkých fikčních světů, aby to překvapilo, vzbudilo zvědavost, otevřelo oči.

Hlasy v médiích jsou matoucí a protichůdné. Pandemie je, pandemie není. Nu, dobrá: i kdyby čert na koze jezdil, spisovatelé učí, učitelé píšou. V Pádle píše Jakub Nykos Ouhrabka o schopnosti poezie blahodárně nahlodat mladé hlavy na způsob koanu. Z jiného úhlu význam poezie při výuce nasvěcuje Mořic Klein, který staví mimo jiné na drzosti poezie (i učitele). Zjevně to dělá úspěšně, jinak by se těžko stal v roce 2020 vítězem ankety o nejoblíbenějšího učitele! Michal Šebesta uvažuje o situaci učitele v pandemii v její každodennosti, neboť je to právě každodennost, která nejvíce prověřuje. Nejen publikovaná úvaha, ale i výběr z autorových básní pak potvrzuje podstatné zjištění tohoto Ravtu, to jest: v učení i v poezii vnímavost a volba slov jsou předpokladem dobrého výsledku.

Rozhovor čísla jsme si střihli s Tomášem Čadou, jedním z těch, kteří se pedagogickými výzvami let 2020-2021 nijak netají, ale zároveň se nespokojují s pouhou identifikací výzvy. V rozhovoru s Tomášem je zřetelně přítomná naděje, i když občas nutně unavená. Z výčtu básnických plánů i kulturních aktivit, na kterých se podílí, je patrné, že je stále možné nějak držet tvůrčí hlavu nad vodou. Pomáhá totéž, co i vysiluje — živé předání, autentické re-akce skrz různé platformy a formáty přenosů. Přitakává i anketa tohoto čísla, kde krásně, osobně a otevřeně odpověděli Ivo Harák, Natálie Nera, Roman Polách, Vít Slíva, Klára Smolíková, Jan Spěváček a Marta Veselá-Jirousová. A protože chceme skutečně svědčit o tom, že „navzdory učitel píše“, přinášíme v tomto Ravtu kromě již zmíněných básní Michala Šebesty také velmi tematickou báseň Justina Quinna a nové básně Sylvy Fischerové z připravované sbírky.

Jak na tom tedy jsme v polozavřených školách a domovech, které jsou nyní školami? Kde se bere energie, kterou nikdo nemá? Nejspíš ze vzácných okamžiků, kdy jsme navzdory všemu spolu.