SA

Tři tipy na květen

V tomto měsíci v programové nabídce převládají literární festivaly (prvomájové setkání básníků na Petříně, Noc literatury, Svět knihy, Anarchistický knižní […]

Reportáže – Literární zítřky vyšlo 30. 4.

V tomto měsíci v programové nabídce převládají literární festivaly (prvomájové setkání básníků na Petříně, Noc literatury, Svět knihy, Anarchistický knižní festival, Vyšehradská vysočina, Prague Microfestival aj.); jelikož však lze očekávat, že jejich publicitě se budou dostatečně věnovat i jiná média, dovolím si zaměřit se na literární akce komornějšího charakteru, které by mohly zůstat v jejich stínu nepovšimnuty.

Praha, 4. května: Benjamin Péret a Tristan Tzara

Pro milovníky francouzské poezie určitě stojí za návštěvu večer v pražské Řetězovce, na němž budou představeny dva nové výbory, které vydal Spolek Analogon: Benjamin Péret: Běžet po zrcadle jako slepec a Tristan Tzara: Mluvím já vlci. Připomeňme, že ačkoliv B. Péret (1899-1959) patřil mezi nejvýznamnější surrealisty, existovaly v češtině dosud jen překlady jeho jednotlivých básní – např. v antologiích jako Moderní básnické směry (ČS, 1984) nebo Magnetická pole (ČS, 1967). Se jménem T. Tzary (1896-1963) je neodmyslitelně spjato hnutí dada, které vzniklo v roce 1916 ve švýcarském Curychu. Přestože zpočátku surrealismus odmítal, po roce 1929 začal publikovat i v surrealistických časopisech.

Benjamin Péret

Půjdu chceš-li

Byl velký dům
Nad nímž plaval ohnivý potápěč
Byl velký dům
Opásaný kapucemi a zlatými helmami
Byl velký dům
Plný skla a krve
Byl velký dům
Stojící uprostřed močálů
Byl velký dům
Jehož majitel byl slaměný
Jehož majitel byl buk
Jehož majitel byl dopis
Jehož majitel byl chlup
Jehož majitel byl zub
Jehož majitel byl zatáčka
Jehož majitel byl upír
Jehož majitel byl zuřivá kráva
Jehož majitel byl kopanec
Jehož majitel byl tornádo
Jehož majitel byl kymácivá loďka
Jehož majitel byl karmaňola
Jehož majitel byl náhlé úmrtí
Řekněte řekněte mi kde je ten velký dům

(Přel. Vítězslav Nezval)

Tristan Tzara

Přibližný člověk (VIII) – úryvek

na tápavá bdění víl
od nynějška něžně sněží noční závaly
barvo noci – strážce run –
ať se vyskytují jenom rokle jež bičuje bouřlivá modř
oko ozdobené náušnicemi sestupuje ze svého sklářství
s dlouhou brázdou ostrých pískotů
jako by se klouzalo do tvrdých bělostných krajin
kde kvítím zasypané rampouchy zúžených vdechů
– do jiných moří – oživují neklidnou rozsedlinu
kterou srázné jitro otvírá v srdci sezóny
spřežení psů plašící se na lovu
roztírají lehounká srdce sněhové chýše
v perlových očích na dně zkumavek
protože příliš vrkalo v přeháňkách trosek
radostných kolem srázů
kde se láska třepe v poznané kleci v krbu
a křičí a lká tak jako se bouře vyčerpává ve svěrací kazajce

(Přel. Zdeněk Lorenc)

Obě ukázky jsou z výše zmíněných antologií francouzské poezie. Na večeru v Literární kavárně Řetězová se můžete těšit na nové překlady Petra Krále a Jana Gabriela. Začíná se v 19 hodin.

Praha, 18. května: Deník ze života tajtrlíků

Knihovna Václava Havla a Národní filmový archiv vydávají další dva svazky z díla filmového režiséra Pavla Juráčka (1935-1989). První svazek je kompletním vydáním jeho deníkových záznamů – Deník I. (1951–1956). Nejde o běžný deník, ale o skutečné literární dílo, jedinečnou kroniku své doby. Pavel Juráček chtěl být a byl především spisovatel. Psal povídky, filmové povídky, scénáře a tento deník, zachycující život v Československu v průběhu třiceti let a následně i v exilu v Německé spolkové republice a po návratu do Československa. Juráček měl dramatický a vypravěčský talent, byl mistrem popisu, charakterizace a dialogu. Svůj deník psal rukou do 33. vázaných sešitů formátu A5. Přítomná edice poprvé shrnuje celek Juráčkova deníkového díla – ve čtyřech objemných svazcích. První svazek obsahuje texty psané od roku 1948 do roku 1956.

Druhý svazek je výborem z jeho publicistické tvorby – Ze života tajtrlíků (články, úvahy, rozhovory z let 1954–1978). Tato publikace vůbec poprvé mapuje snad nejméně známou tvář Pavla Juráčka – představuje ho jako publicistu. Jako autora, který se nezabývá jen svým světem (jak by leckterého čtenáře jeho Deníku mohlo napadnout), ale kterému jde také o stav společnosti, o její kulturní a myšlenkovou úroveň. Reprezentativní výbor z dohledaných textů sleduje jeho cestu od článků zveřejňovaných ve venkovských, městských a studentských novinách (50. léta), přes úvahy a komentáře publikované ve významných kulturních časopisech (60. léta) až po názory a postoje obsažené v rozhovorech, poskytnutých při nejrůznějších příležitostech v 60. a 70. letech. Řada textů zde vychází vůbec poprvé, velká část dříve otištěných prací se tu objevuje v podobě převzaté z nedávno objevených rukopisů a autorských strojopisů.

Večerem budou provázet editoři Marie Kratochvílová a Pavel Hájek, ukázky přečte herec Lukáš Jůza (divadelní spolek Kašpar). Začíná se v 19 hodin.

Brno, 31. května: Dvojvečer Astrid Lindgrenové

Jste-li z Brna a okolí, pak neváhejte a navštivte na konci měsíce Moravskou zemskou knihovnu. Ta ve spolupráci se Skandinávským domem připravila ke 110. výročí narození spisovatelky Astrid Lindgrenové (1907-2002) literární dvojvečer. Nejprve budete mít možnost nahlédnout do Válečných deníků 1939-45 (Slovart, 2016), které si A. Lindgrenová vedla v průběhu druhé světové války. Když kniha vyšla ve Švédsku, okamžitě se stala senzací. Text překypuje hlubokým smutkem i strachem, zároveň však slavnou spisovatelku dětských knih představuje jako přesvědčenou humanistku, která si odvážně, s humorem a láskou stojí za svými názory. Její deník je tak komentářem k dobovým událostem i osobním záznamem toho, jak dramatické světové události ovlivňují životy nás všech. Kniha je bohatě ilustrována fotografiemi deníkových listů a řadou dosud nepublikovaných snímků z rodinného života. Válečné deníky 1939-1945 A. Lindgrenové, které vyšly v češtině, představí překladatelka Jitka Herčíková. Večer doplní předčítání vybraných úryvků z knihy. V druhé části se pak dozvíte více o spisovatelčiných aktivitách coby ochránkyně zvířat, a jak v tomto směru ovlivňovala švédské zákony, vyvolávala společenské diskuse, a proč se ve Švédsku zvířata téměř vůbec nechovají v klecích. Začíná se v 19 hodin.

A protože Tvar 19/2016 přinesl obsáhlou ukázku z knihy A. Lindgrenové krátce před tím, než vyšla, nabízíme vám malý závdavek:

7. prosince 1939

Dobrý Bože, co je to za svět! Finsko drží Rusko úžasným způsobem na uzdě. Jenže zahořklí Rusové od včerejška používají plyn. Zatrpklé jednotky mašírují po Karelské šíji a kolem Pečengy. Bombové nálety nejsou kvůli počasí tak časté. Rusové jsou velice špatně vybaveni a v závějích to jen horko těžko zvládají. Ztratili mnoho mužů a celý svět hluboce obdivuje finskou obranu. Jenže na severu se civilistům, co utekli přes hranice do Švédska, daří bídně. Ve Švédsku jsou však lidé celí hrr se pro Finsko rozdat. Konají se ohromné sbírky oblečení i peněz a všechno se posílá tam k nim. I já jsem včera vylezla nahoru na půdu a nashromáždila, co se dalo, kromě jiného i Stureho vlněný kabát a úděsný propínací svetr po jeho máti. Ačkoliv Finové už dokázali, že si umějí poradit – i bez toho svetru.

[…]

Obecně je všechno pěkně nejisté: v kanceláři jsem dnes zaslechla zvěsti o všeobecné mobilizaci, ale samozřejmě to není pravda. V Norrlandu už v každém případě mobilizace proběhla, během posledních dní tam poslali velkou spoustu lidí. Na západní frontě stále vládne klid zbraní. Mezi lidmi se krom jiného říká, že Hitler sedí v polstrované cele, Göring je takřka vyřízený a moc si mezi sebe rozdělili Goebbels, Himmler a Ribbentrop. A vtip dne:

Dvojice vážných pánů si povídá v tramvaji:

Kvůli čemu je vlastně tahle světová válka? Čeho tím chtějí dosáhnout?“

Milý pane, to bylo přece jasné, ještě než to vypuklo. Jde jen o to, kdo pro sebe získá Gdaňsk.“

Vlastně ano, to byl počátek tohohle šílenství. Ale Pečenga je přece od Gdaňsku tak daleko! Jednou přijde doba, kdy se Německo bude muset zodpovídat z toho, že ty ruské barbary vpustilo volně do Evropy.

  • Svatava Antošová

    (1957) je básnířka, prozaička a publicistka. V 70. letech vydávala své texty samizdatem, na počátku 80. let spoluzaložila Patafyzické kolegium Teplice – v té době publikovala v samizdatových časopisech Pako a Vokno. Vydala sbírky: Říkají mi poezie (MF, 1987), Ta ženská musí být opilá! (ČS, 1990), Tórana (MF, 1994), …aniž ťala hlavou (Krásné nakladatelství, 1994), Kalendář šestého smyslu (Clinamen, 1996), Ještě mě nezabíjej! (Protis, 2005), Vlčí slina (Protis, 2008) a Dvojakost (Milan Hodek, 2014), prózy Dáma a švihadlo (Votobia, 2004), Nordickou blondýnu jsem nikdy nelízala (Concordia, 2005), Skoby. Punkt Memory (Milan Hodek, 2012) a divadelní hru Neříkej to mámě (Větrné mlýny, 2011). Sestavila a editorsky připravila do tisku básnický almanach Soví let (Protis, 2009). Redaktorkou Tvaru je od roku 2009.