O literárním kritikovi a publicistovi Janu Lopatkovi (1940–1993) lze říci, že své soudy o díle stavěl často radikálně na přijetí, anebo odmítnutí díla. Zanechal po sobě nepřehlédnutelné dílo kritických reflexí a lví podíl na „torontském“ Slovníku českých spisovatelů. Významná je také Lopatkova editorská práce: redaktorsky připravil k vydání v samizdatových edicích díla E. Bondyho, J. Hanče, L. Dvořáka či Havlovy Dopisy Olze.

Obsáhnout krátkou črtou program konference „Jan Lopatka“, konané 8.–9. června 2016, znamená pochválit organizátory i přispívající. Pořadatelem byla Revolver Revue ve spolupráci s Ústavem české literatury a komparatistiky FF UK.V průběhu dvou dnů v pěti dvouhodinových blocích vystoupili T. Pokorná, A. Drda, J. Šulc, M. Kosák, J. Brabec, R. Krumphanzl, P. Wilson, M. Špirit, M. Vajchr, M. Langerová, J. Pospíšil, P. Kotyk, M. Smějsíková, P. Blažek, E. Vrabcová, V. Tuckerová, B. Doležal, M. Vodrážka či M. Petříček. Osobnost Jana Lopatky a jeho kritické dílo se tak dočkalo zhodnocení a reflexí z více aspektů a perspektiv, někdy zasahujících interdisciplinárně do novodobé historie, filosofie a tvůrčích deduktivních metod umělecké kreace.

Jistým kladem konference bylo, že někteří z přednášejících ještě měli Lopatku v paměti, takže mohli jeho individualitu dramaticky připomenout. Stojí za připomenutí, že Jan Lopatka značnou část svého kritického a editorského díla vytvořil v letech normalizace, mimo redakce a literární svazy, v občanském zaměstnání a pololegalitě samizdatu, pod perzekucí komunistické Státní bezpečnosti.

„Lopatkovská“ konference byla jednoznačně přínosná pro literární badatele i zájemce z řad veřejnosti.