Praha, 7. listopadu: Román paradox

O čem je kniha Milana Kundery Festa dell’insignificanza (česky: Oslava bezvýznamnosti), která vyšla v roce 2013 v italském nakladatelství Adelphi Edizioni, přeložená z francouzštiny Massimem Rizzantem a prezentovaná jako „prima edizione mondiale“ (první světové vydání)? To se vám pokusí ve své přednášce nazvané „Významotvorná funkce paradoxu v díle Milana Kundery“ přiblížit česká spisovatelka a literární esejistka Sylvie Richterová, žijící od roku 1971 v Itálii. Dílu Milana Kundery věnovala řadu studií a Oslavu bezvýznamnosti chápe jako dílo dokonale vystavěné z paradoxů, a to nikoli filosofických, nýbrž románových. Fenomenologii konkrétních paradoxů předvede jak v celku spisovatelovy románové tvorby, tak v souvislosti s etikou, estetikou a noetikou jeho díla. Jako malý závdavek na tuto literární lahůdku nabízím úryvek z rozsáhlého eseje „Moc bezvýznamnosti“, který Sylvie Richterová napsala pro Tvar a který jsme otiskli v čísle 15/2016, str. 12–13:

„Význam věcí chápeme vždycky nejlépe v okamžiku, kdy je ztratíme. Milan Kundera nikdy nepřestal vyzdvihovat podstatné hodnoty evropské civilizace, ale seriózní výzvy či varování už k ničemu nejsou, i když v Oslavě bezvýznamnosti přítomné jsou, jako v celém díle. Slova a obrazy je však zbavily významu. Pokud bychom je chtěli nalézt znovu, museli bychom vystoupit až nad padající anděly, dát život živému vědomí a inteligenci otevřené lásce v celé škále, tedy jak Erotu, tak Filii a Agapé. Museli bychom obnovit představivost schopnou věcem porozumět do kořenů, až o žert. Nabýt vědomí skutečného čtenáře románů.“

Přednášku pořádá Pražský lingvistický kroužek od 18 hodin v budově Filozofické fakulty UK (místnost č. 104), náměstí Jana Palacha 2, Praha 1.

Praha, 13. listopadu: Zahájení festivalu Den poezie

Již poosmnácté se v celé České republice bude konat na počest K. H. Máchy festival Den poezie – tentokrát ve dnech 13.–27. listopadu. Téma letošního ročníku „Žádný člověk není ostrov“ pochází z veršů anglického renesančního básníka Johna Donnea, které napsal v roce 1624:

„Žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kus nějakého kontinentu…”

Součástí sledu programů je i nový projekt s názvem „Poezie pro čekající“, k němuž organizátory inspirovaly podobné projekty ve Velké Británii a na Novém Zélandu. Oč se jedná? O tenké brožurky s poezií, jež budou rozmísťovány a nabízeny všude tam, kde lidé musejí na něco čekat – v nemocničních čekárnách, u lékaře, na úřadech. Nežli trávit čas pročítáním starého časopisu nebo komerčních prospektů lze si číst ve výběru asi 12 básní nejen od klasických, ale i od současných autorů.

Na první den 13. listopadu je přichystáno oficiální zahájení v Praze na Střeleckém ostrově. Následující program se uskuteční v Klubu cestovatelů na Masarykově nábřeží 22, kde budou od 19 hodin číst ze své tvorby básnířky Sylva Fischerová a Wanda Heinrichová a dále básníci Adam Borzič a Mircea Dan Duta z Rumunska, který je zároveň jedním z hlavních organizátorů festivalu.

Součástí Dne poezie budou i autorská čtení s mezinárodní účastí – například česko-chorvatský, česko-francouzský, česko-portugalský či česko-rumunský večer.

Bohatý program zasvěcený poezii bude probíhat po následující dva týdny nejen v Praze, ale i v řadě jiných českých měst. Jejich podrobný přehled najdete na www.denpoezie.cz.

Praha, 21. listopadu: Uvedení nové knihy Edgara Dutky

Scénárista, režisér, dramaturg, spisovatel a nositel Státní ceny za literaturu (2005) Edgar Dutka se vrací ve svých knihách především ke svému nejednoduchému dětství; když mu bylo sedm let, byla jeho ovdovělá matka zatčena za zradu a on a jeho dvanáctiletá sestra byli převezeni do dětského domova. Matka byla odsouzena za převaděčství na šest let. Ze ženské věznice se jí podařilo uprchnout a přes řeku Dyji emigrovala do Rakouska a odtud do Austrálie. Edgar Dutka strávil v dětském domově dva roky, pak jej společně se sestrou vychovávali pěstouni, rodina matčiny sestřenice. Svoji matku spatřil až v roce 1968, kdy ji navštívil v Austrálii. Matka mu umožnila procestovat a poznat celou zemi. Austrálie mu učarovala, ale k matčině překvapení se po roce pobytu rozhodl vrátit domů… A právě matčin útěk z vězení a ze země líčí úvodní a nejrozsáhlejší próza jeho nové knihy Matka vzala roha (Prostor, 2016), přestože před lety, jak uvádí ve své recenzi Josef Chuchma (Lidové noviny, 29. 10. 2016, str. 29), na otázku, zda by nechtěl tento matčin útěk zbeletrizovat, Dutka odpověděl:

„V tom příběhu hraje tolik šťastných náhod, že by vypadal jako mizerně vymyšlený. Představte si propašovat do ženské basy horolezecké lano! Dvě záchodová okénka v celé věznici neměla mříže, ačkoliv budova byla obehnaná pětimetrovou zdí. Ten večer odjel bachař domů do blízké vsi. Součástí plánu bylo opít spolubydlící, aby byl dostatek času k útěku, což se celkem povedlo – 11. března, datum narození mé matky –, a tak dále. Všechny informace jsem si přivezl až po dvaceti letech z Austrálie, kam se matka nakonec dostala.“

Kniha próz Edgara Dutky Matka vzala roha bude za přítomnosti autora představena v Knihovně Václava Havla v 19 hodin.