* * *
V trolejbuse
hejno
nelétavých ptáků
* * *
Ticho je
pod vodou
letmé návraty
do útrob
* * *
Ticho je
odložený příbor
4. 1. 2021
U nádraží
v hotelu Grand
na recepci
pouze pes
* * *
Rozsvícená okna
starého činžáku
jako noční vlak
do pater
3.11. 2020
Kovové židle urgentního příjmu s náhubky sedíme jak problémoví psi v kotci
23.10. 2020
Zavři oči šum aut v Nádražní připomíná kilometry vzdálené moře před imaginárním objektivem zcepeněli jsme v póze jen zbytky holuba a prázdné plechovky s lidskou DNA a socha orla z roku 1908 jako by chtěla písknout do vesmíru
6.10. 2020 – trolejbus
Rouškové gumičky za ušima na uších žlutá sluchátka klukovo nohy v trubkách buší do podlahy hlava se pokyvuje blonďatá patka kosí trávu večerního vzduchu je 18:23 na reklamní tabuli Dopravního podniku se střídá Desatero Pivrnce s náborovým spotem “U nás si zařídíte lepší život”
30.9. 2020
Na stropech světla tak čistá všechno tu nechat a vystoupit na malém neznámém nádraží
NEZAPOMEŇ
Nezapomeň
na tři R a raději si zopakuj i pět T
ze zdravotnické příručky
Nezapomeň
pořádně mýt si ruce
nohy a pohlaví klidně vynechej
Nezapomeň
nasadit roušku
až bouchneš dveřmi
do veřejných prostor
panelového domu
kde starousedlé vdovy
jen málokdy objevují se
Nezapomeň
zkusit se naučit
v autobuse
číst z očí
co vycházejí a zapadají
mezi sedadla
ve vlaku za jízdy
stáhni okénko
a v rychlosti sleduj
koně a psy
úlomek jejich života
co probodl tvé sítnice
řeku která někdy šeptá
jindy křičí do ucha krajiny
A vzpomeň si na scénu
z filmu
Americká krása
kde ve větru sáčky
tak nádherně tancují
a ve tvém žaludku
z husí kůže
motýli
Nezapomeň
prý by měl člověk
zemřít šťastný
-
Kateřina Bolechová
(1966, České Budějovice), básnířka. Je autorkou několika básnických sbírek, z nichž nejnovější, Strop nade mnou jednou zmizí, vyšla v nakladatelství Měsíc ve dne r. 2016. Kniha je průřezem tvorby K. Bolechové ...Profil
Souvisí
-
-
-
ženci žali koně ržáli
slunce svítilo do slámy
jako když vysušit
uzabít pod krkem chytit
surové zestárlé slunce odpozdního srpna -
Na co teď asi myslí Dick?
cupala Ofélka ostřicí bosky.
Kam asi pádí, ten blázínek prostý?
bála se, že někde šlape jíl -
Odulá lebka měsíce
pozpátku koulí se hřbitovem noci
vytřeštěnými důlky civí dolů
na rozpálené podloubí země
na tratoliště černé žluči
až nakonec oknem zapadne
do márnice
do níž se chodí modlit ďas