Daphne Caruanová Galiziová byla maltská novinářka, která zemřela 16. 10. 2017, protože v jejím autě vybuchla nastražená bomba. Provozovala populární blog Running Commentary, na kterém upozorňovala na skandály a případy korupce předních politiků ve své zemi. Uplynulo již více než půl roku od vraždy této významné investigativní novinářky, ale vyšetřování nebere konce, a dost možná ani začátku.

16. dubna 2018 mezinárodní PEN klub ve spolupráci s PEN kluby po celém světě poslal Evropské komisi, jmenovitě prezidentu Junckerovi, komisařům Timmermansovi a Vellovi a řediteli programu Kreativní Evropa, otevřený dopis. Bylo v něm vyjádřeno hluboké rozhořčení nad probíháním vyšetřování a také nad aktivitou managementu akce Valletta 2018, evropské hlavní město kultury. Jason Micaleff, šéf organizace Valletty 2018, se opakovaně hanlivě vyjadřoval k osobě Daphne Caruanové Galiziové, vadily mu také plakáty vyzývající ke spravedlnosti či místo, kde lidé zapalovali svíčky jakožto symbol smutku a solidarity se zavražděnou.

Daphne byla ikonou maltské žurnalistiky a byla aktivní v kauze Panama Papers. Spolupracovala na investigativních článcích v rámci Mezinárodní sítě investigativních novinářů. A tak se dostáváme k Českému centru pro investigativní žurnalistiku, konkrétně k jeho zakladatelce Pavle Holcové, a skrze ni i k osobě slovenského novináře Jána Kuciaka: oba na Panama Papers pracovali také. Hrozí, že také vyšetřování vraždy Kuciaka a jeho partnerky se ututlá a pachatel nebude nikdy dopaden.

Důležité je, že Evropská komise zareagovala. 23. 4. 2018 vystoupil první místopředseda komise Frans Timmermans a komisařka pro spravedlnost, spotřebitelskou politiku a rovnost pohlaví Věra Jourová s návrhem na ochranu whistleblowerů, včetně těch, co upozorňují na porušování pravidel při čerpání evropských fondů. To je určitě dobrá zpráva. Zatím se přesně neví, jak bude směrnice koncipována. Každopádně lze jen doporučit zřízení speciální nezávislé komise dozorující vyšetřování vražd novinářů.

Lidská paměť je nespolehlivá, potřebujeme neustále připomínat, jinak zapomínáme. Na Daphne a Jána ale nesmíme zapomenout, ať už jsme z Malty nebo ze Slovenska. Problémy současnosti jsou všechny stejně našimi problémy a je třeba je řešit globálně, mezinárodně, společně. Nezapomínejme na Daphne a Jána, jsou to zmařené životy odvážných lidí, kteří pouze dělali svoji práci.
Bývá mým dobrým zvykem doplnit text krátkým úryvkem či básní. Tentokrát to bude báseň maďarské básnířky Katy Nagy o švédské novinářce Kim Wall, jejíž hrdinka dobrovolně vstoupí na palubu dánského konstruktéra Petera Madsena. Ten byl shodou okolností včera odsouzen na doživotí za vraždu této novinářky. Příběh Kim sice nejde označit za atentát, přesto je to děsivý příběh. Kata Nagy jej zachytila ve formě monologu nalezené hlavy, který přeložil Robert Svoboda.

Kata Nagy: Monolog nalezené hlavy
Památce Kim Wall*
a všech brutálně zavražděných žen

Jsem hnědovlasá,
jsem hnědovlasá a silná,
ale moře,
to dánské moře čekající
na rozluštění,
je silnější než moje vůle,
pytel z igelitu je nezadrží.

Na mých rozežraných řasách se teď usadila
tisíciletí kovu a soli.

Nejdřív se mi zkřivil jen vlásek na hlavě.
Snažně jsem tě prosila, neubližuj mi,
co si chceš vzít, ti dobrovolně
dám sama,
ať to mám za sebou,
mě i s mým zrajícím vajíčkem
čekají doma jako menší svátek,
ale kousání vroubků
nože bylo slanější než cokoli zde na zemi.
Smál ses proti zákonu mým vzlykům.

Poslední loužičky zde na světě
jsem po sobě nechala na podlaze ponorky:
z mých třiceti ran
vytekly tři
litry krve nulky, všechny
moje roky.
Jsem hnědovlasá.
Jsem hnědovlasá a silná, ale tohle
neznámé, bláznivé
dánské moře se do mě vlilo,
vytáhlo ze mě
příběhy a zbavilo mě barvy.

Oční panenky mám v noci bílé,
vlasy se mi lámou jako světlo.

Petře Madsene,
Petře Madsene,
udělal sis to sám rukama od mé krve
nad mými loužičkami,
kdepak, ty už nemáš tvář,
marně po ní pátráš na zrcadlící ploše,
kdepak, ty už nemáš nic;
stal ses odumřelou tkání
pánaboha napadeného snětí.

(překlad: Robert Svoboda)

* Kim Wall (1987–2017), švédská novinářka.