Osa
Marie Feryna

Osa

Jsem tvoje žena / miluj mě / a někde tam mě vysvoboď

Beletrie – Poezie
Z čísla 3/2017

* * *

Oči bijí do vyzutých úst
a pohozených punčoch
a chvíle, konečně bílá
jak operační sál
jak metronom
rytmizuje den

Dům zašel na dveře
na klice oběsili Krista
pozřel ho statný bílý muž
do oken tluče identita
ubul ho, neser
už křičí všechno
kromě a kolem

Můj rosný bod je trankvilizer
snáším se na Prahu jak příkaz
cukám se na binaritě
peču se ve vlastní slávě
a výpečky hrůzy lížu třetí den

Na mém počátku bylo slovo
to slovo bylo ubohá
 

* * *

Řvalo to ve mně
jako křest
Ulici jsem tehdy ještě ztlumil
lyrický subjekt z odposlechu trčel
jako bicí

Verš zpožďoval se, znečištěný
a pod mými okny
tekla prvorodička

Teklo tam teplo, tekl plod
a z odposlechu vstaň a choď
a tvar se svářel na mixpultu

Ztlumil jsem ulici
napsala peritext
 

* * *

Žíly se podvolily, teče z nich řeč
a tepny pukly řevem
škubnutí systol, echa diastol
tělo jak přelomený luk

Knihy plné prstů
prsty plné knih
z úst leze larva paginace
už mluvím můru
a předem líbám lampu
kdo komu symbiontem
kdo komu na obtíž

Manifest hroucení zavodňuje svět
první květ vypučel
bude to masožravé

Pak už jen slova
bezpečná a chromá
zbavená končetin

Je mír
transfuze cizí, převařené řeči
 

* * *

Jsem, jestli nepíšu?
a omývej mě od chodidel
nevlastní genitál promni
a uchovej
zbav mě mých dětí

Neplodná dcera člověka
jste jeden, kdo mě zradí

V rozpacích osaháš
tělo až někam do řeči
Polibky mozků potracená spása
načrtne linie:
Píšu-li, nejsem

A doslov
z podstaty vnější
je přežvýkaná hudba slov
co chutná po vanilce
 

* * *

Historie masa počíná se odporem
na konci do sebe se vbortí
tělo, v němž nebude co zabít
fatální performativ tvar
a jazyk k sterilitě sošný

Komise ovíjí zápěstí
chodidla přibíjí k dlažbě
a oko bezchybně zasahuje cíl

Toto je RLT
na život a na smrt
 

* * *

Znám všechny
kdo čtou moje básně
kradeným dronem emoce
zvučím a přeháním to s basy

Shluk hlasů
stopové množství jmen
jejich party mizí
děje se palilálie

Vše praská hudbou
co živá už by štěpila

Slyším ji ze záznamu
básně živě
a sebe ve smyčce
24/7
 

* * *

Nad Prahou se rozprostírá
podkopnutý stůl

Slintat po řádu je totiž nutno řádně
    okázale
stejně jako pokládat Praze surové otázky
nebo šňupat překocenost a prožívat
jak surrealista, který má bad trip
a pod stolem ohledává město

Uslyšet nohy skřípavě se smát
v periferních úkrytech
jejichž beton nepronikne nic
natož taková hloupost
jako prosba

Z věží katedrál skane se vůle má
a pod vším bude Bůh
jak levný, čerstvě položený koberec
 

* * *

Šestero nožiček
jak polovina apoštolů
spatřilo antropomorfní úzkost
a nazvalo ji Interpretací

Je ale němá natolik
že existují pouze nejasné
a zašifrované rukopisné zkazky
o zdivočelém býku
který se prohání Prahou
a poráží mariánské sloupy
a jenž dá popást se
náhodně přihlížejícím
přesto zřetelně potěšeným těm
již v básni jako na popravě:
selži, pojíme

Lezu si po krku jak dennodenní brouk
s očima plnýma kopyt
 

* * *

Sluch světa
provolání básně?
Do zaslepených očí
už to teče
hromový potlesk duše
interpretace

Už nerozeznávám
zda slibuji misogynii
či misandrii
už to teče
už jsem blíž

Kladu rovnítko
mezi svou existenci a nůž na dopisy
zpřístupňuji korespondenci
a své pravé jméno překládám do češtiny

Toto je únik, nikoli pátrání
 

* * *

Má nenávist je grošovaný kůň
určený k osedlání

Vsouvám jí do úst metaforický jazyk
aby až dokopu ji k běhu
a ze slabin místo krve jí vyteče žluč
neržála, ale dávila

Pak ponesu ji na zádech
oslepím se, zahryznu do udidla
za běhu se zeseru
a nebude to nenávist
ale dvojdomost

ten kříž, na kterém zemře
každý další Kristus
 

* * *

Až dopíšu tuhle báseň
pomilujeme se
nejlépe, jako vždy:
tělo mé se konečně promění

Surově na něj vybrnkám hymnu hlav
nespásný post punk
soukromou cover verzi
k sevření tvých stehen
koťat k utopení
synekdoch těla a chrámu

A báseň bude hrubý jutový pytel
a až ji dopíšu
prožene se ulicí
a strhne s sebou vše
čeho se dotkne
a my se pomilujeme
nejlépe jako vždy

V tvých očích budou hlavy
v tvých čích bude tér
v mých zkapat, zkapat, zkapat
 

* * *

Projekce matky
na nejbližším těle:

Dětství je tma
náhledná, milosrdná
je náhlá jako přiznání
že puberta po souloži pláče
zatímco na žal pije dospělost

Maso jde od kosti
až sedmým rokem smutku
Čas v kotcích
v marnost obrácen

Dny jako vlny
planoucí bójky nocí
a na útesy pluje loď´

Jsem tvoje žena
miluj mě
a někde tam mě vysvoboď

Chviličku.
Načítá se.
  • Marie Feryna

    (1993) je básnířka, publicistka, aktivistka. Publikovala v řadě českých literárních časopisů. Její debutová básnická sbírka Před setřením vyšla v roce 2016 v nakladatelství Dauphin. Její básně byly přeloženy do rumunštiny, ...
    Profil

Souvisí

  • Kniha v tisku
    Aleš Kauer

    Giotto & xerox

    Jsme poslední generace, která ví, co je to skutečné přátelství mezi dvěma lidmi a že přátelství mezi stovkou lidi je jen chiméra.

    Beletrie – Poezie
    Z čísla 3/2017
  • Marie Šťastná

    Nemám název

    ve vašem případě bude jistě / všechno v pořádku

    Beletrie – Poezie
    revue Ravt 3/2017