 |
|
Nové číslo Tvaru
7/2023
Milé čtenářky, milí čtenáři,
vítejte na hostině, kterou jsme nazvali Šťastná Moskva!
Možná se ptáte, proč šťastná? Dnes – v časech ruských legií zla na Ukrajině? Možností, jak odpovědět, je mnoho. Jednou z nich budiž třeba slova proslulého, v Praze žijícího malíře Viktora Pivovarova, kterými před pár lety okomentoval své obrazy tematizující dobu jeho dospívání:
To všechno je vyprávění o Moskvě mého dětství na konci padesátých let. To není nostalgie. Mně se nestýská po stalinské době. Mně se stýská po určitém stavu ducha, po určitém rozpoložení duše, v němž se často nacházíme právě v dětství. Je to v podstatě návrat ke ztracenému ráji.
Držíte v rukou rozšířené vydání Tvaru, které by nikdy nevzniklo, nebýt zasvěceného vkladu Máši Pivovarové a Mileny Slavické. Pouze díky nim vám nyní můžeme nabídnout vhledy do moskevské konceptuální školy neboli moskevského (či šířeji ruského) neoficiálního umění, které je podle Mileny Slavické „jen jedním z možných názvů, dalšími jsou nonkonformní umění, druhé umění, zakázané umění, underground, druhá avantgarda. Všechny se vztahují ke stejnému kulturnímu fenoménu, který existoval po dobu přibližně čtyřiceti let a představuje tvorbu čtyř uměleckých generací“.
Kromě rozhovoru se zmíněným Viktorem Pivovarovem najdete v čísle interview s dalšími velkými postavami tohoto fascinujícího okruhu: Vladimirem Sorokinem, Vitalijem Komarem, Igorem Makarevičem, Jelenou Jelaginou, Andrejem Monastyrským, Iljou Kabakovem a Dmitrijem Prigovem. Dále pak dvojrecenzi na Platonovovu Štastnou Moskvu (další to z inspirací pro název čísla), ukázku z románu Juze Aleškovského Nikolaj Nikolajevič, esej Tomáše Glance o těžkostech ruské kulturní opozice, studii Máši Pivovarové o specifických obsazích moskevské konceptuální školy či úvod do ruského neoficiálního umění z pera Mileny Slavické. Už jen z tohoto výčtu je zřejmé, že slovo „hostina“ užité v úvodu není nikterak přehnané…
V titulním rozhovoru říká jeden z nejvýznamnějších žijících ruských spisovatelů Vladimir Sorokin:
Řekl bych, že vše lidské se v současnosti hroutí. Tam, kde byla dříve ta nejjednodušší etická příčetnost, je nyní mnohostěn. Téměř rok v Evropě probíhá krvavá a nelítostná válka. Někteří Evropané ve snaze najít objasnění této hrůzy opakují, že všechno není tak jednoznačné‘. A i tyto rozhovory jsou symptomem zhroucení etiky. Zdá se mi, že lidé dnes začínají více méně chápat, s čím mají co do činění. Ale etická promiskuita je znakem naší doby. Naší etiky na vodě. Ovšem takové otřesy jako válka stále posouvají hranice.
Ano, hranice se povážlivě posunují… V takové situaci má každý protipohyb cenu zlata. A fenomén hořké šťastné Moskvy je takovým protipohybem par excellence.
Přeji vám hluboký ponor.
|
Rozhovor s Vladimirem Sorokinem
Téměř rok v Evropě probíhá krvavá a nelítostná válka. Někteří Evropané ve snaze najít objasnění této hrůzy opakují, že „všechno není tak jednoznačné“. A i tyto rozhovory jsou symptomem zhroucení etiky.
Ptá se Andrej Archangelskij
Rabelaisovy literární obrazy naznačují změny ve vnímání času a prostoru: otevírá se epocha pochybností, jež prochází skrze zakázané zóny. Meze dosud poznatelného světa se postupně rozpínají.
Esej
Rozhovor s Viktorem Pivovarovem
Takhle, mojí vlastí není Rusko, ale ruská kultura. To je rozdíl. Já to rozděluji.
Ptá se Máša Pivovarová
Genezi tohoto fenoménu lze popsat různě, já dávám přednost tomu začít na předměstí Moskvy na stanici Dolgoprudnaja (železniční trať Savjolovskaja).
Esej
Máša Pivovarová
Touha po tomto nekonečném světě je podle Groyse romantickým znakem. Druhým důležitým aspektem, který vedl Groyse k označení „romantický moskevský konceptualismus“, byl existenciální obsah děl, tázání se po smyslu lidské existence.
Studie
Žerty stranou, poslechl jsem si ho a ukázalo se, že Kizma má v plánu, že si ho vyhoním, prostě si budu mastit kládu, což je jedno a totéž, a oni budou moje semeno zkoumat pod mikroskopem.
Próza
Vojtěch Vacek
marně vymačkáváme citrony na pomníky
v naději, že živiny oživí žulu
Poezie
Rozhovor s Igorem Makarevičem, Vitalijem Komarem a Jelenou Jelaginou
Současní ruští umělci se nemůžou chovat tak svobodně jako jejich západní kolegové, jejich jazyk je více spoutaný. A já jsem toto vždy vnímal i v případě své vlastní tvorby. Ale stále se domnívám, že jsem se rozhodl správně, nelituji toho.
Ptá se Máša Pivovarová
Božskou manou z Ráje jsou tedy všechny ty oříšky a bobule s nápisem „eko“, protože nám slibují, že jejich požíváním jednak odčiňujeme část našeho hlubokého a krvavého hříchu civilizace a jednak se díky nim napojujeme na zdravý a nepoškozený Pra-Čas, kdy bylo ještě všechno v pořádku, kdy Příroda se usmívala, slunce svítilo a vše prostupovala božská Harmonie.
Slovo
Zakazuje se jen umění, které je významně politicky aktivistické nebo má velký sociální impakt (jako populární rappeři, kritičtí vůči válce a režimu).
Esej
Vytlačování aut z evropských měst se u nás setkává s nepochopením. Když jsem se coby dítě poprvé dostal v raných 90. letech se zájezdem do západní Evropy, chlapům tehdy v evropských městech, které jsme projeli, padaly čelisti z kde čeho, ale z aut především.
Slovo
Nominace letos získaly knihy, které jsou v našich vodách něčím unikátní a zasloužilé, a ať už pilotní Literu za fantastiku získá kterákoli z nich, přála bych jí hodně dalších úspěchů u čtenářů i kritiků.
Slovo
|
|
|
|
|
|
