 |
|
Nové číslo Tvaru
13/2021
Milé čtenářky a milí čtenáři,
Víte, co se děje, když žena zvedne sukni? Zvedá se opona nejstaršího divadla na světě, praví lidová hádanka a dodává, že se tam vejde jen jeden divák a ještě musí stát. František Halas to viděl podobně: ,Dejte té slečně Nobelovu cenu / za gesto, jímž zvedá sukni svou, / ale ta se dává jen básníkům, / kteří nic podobného nesvedou.‘
Tak začíná lahůdkový esej spisovatele a kritika Jana Nejedlého, nazvaný „Komu vášeň v srdci hárá…“ a dedikovaný, považte, „multiorgastické Karin z Chomutovska“. Najdete ho v tomto čísle spolu s mnoha dalšími dobrotami rozmanitých chutí a vůní. Jednou z těch opravdu specifických je „Pár poznámek na hovno (hlavně v české poezii)“ kritika a publicisty Radima Kopáče neboli esej nazvaný „Budu s tebou psáti sprostá slova…“
Doporučit si dovolím také anketu zakončenou „apropriovaným“ vorvaním výstřikem básníka Ondřeje Hanuse nazvaným „Královna mokrého království“. Ne všichni oslovení však chtěli do ankety přispět. Hned tři zralí básníci zvučných jmen nám odpověď na otázku, zda někdy jejich tvorbu inspirovala pornografie, k naší lítosti odepřeli, ačkoli do takové inspirace lze v díle každého z nich s jistotou zabodnout ukazováček. Že nechtěli, je samozřejmě zcela v pořádku. Co mě však zaujalo, byla volba slov oněch odmítnutí. První suše utrousil: „Co je komu po tom.“ Druhý byl vstřícnější: Prý věc objasní později – „ve svých pamětech“. A třetí na to šel rovnou přes eschatologii: Odpoví rád – „ale až po smrti“. (Teď mě napadá, že možná myslel po té malé.) Tyto odpovědi dávají každopádně tušit, že jsou v tvorbě oblasti, kde se mohou cítit lehounce nesví i ostřílení matadoři.
Kdo se ale nesvůj určitě necítí, je hlavní host tohoto čísla, spisovatelka, autorka písňových textů, zpěvačka a akordeonistka Hana Lundiaková. Troufám si říci, že paní Hana umí psát o jistých věcech jako v české kotlině málokdo. Její senzualita ctí tajemství a vice versa. Rozhovor nazvaný „Erós je pro mě mysterium“ s ní vedla básnířka Jana Orlová.
Velmi mě také potěšilo zamyšlení básníka Zdeňka Volfa, obzvláště pak následující pasus:
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
Co dodat? Snad už jen, že život nesestává toliko z covidů a vrbětic a ne všechno lze dělat s rouškou, pokud to má za něco stát. Číst nahlas poezii například.
Přeju vám (nejen) čtenářsky vášnivé léto a na shledanou v září!
|
Rozhovor s Hanou Lundiakovou
Pornografie je někdy vtipná, tragikomická, někdy je zajímavě estetizovaná, třeba věci z oblasti BDSM, ale osobně jsem zatížená na erotiku, na křehkost, intimitu a vjemy, které se jen těžko předávají jakýmkoli uměním či médiem. Erós je pro mě mysterium.
Ptá se Jana Orlová
Stáňa se přimkne k Frantíkovi, otočí se do kamery a s růžovými tvářemi zvesela prohlásí: „Dám tobě, Frantíku, dám ostatním. Vždyť já teď patřím družstvu! Já teď patřím všem. Každému podle jeho schopností, každému podle jeho potřeb.“ Symfonický orchestr, zatmívačka.
Slovo
Anketa s Alžbětou Stančákovou, Zbyňkem Fišerem, Elsou Aids, Romanem Krištofem, Karlem Škrabalem, Bořkem Mezníkem, Vítem Kremličkou, Františkem Dryjem, Zuzanou Lazarovou, Adamem Borzičem, Olgou Stehlíkovou, Janou Orlovou, Kamilem Bouškou, Tomášem Míkou, Annou Beatou Háblovou, Viktorií Rybákovou, Svatavou Antošovou, Petrou Strou a Ondřejem Hanusem
K pornu mám asi takový vztah, jaký má cestovatel k dokumentům o cestování. (A. B. Háblová)
Ptá se Milan Ohnisko
Sexuálním nocturnem vstoupil Nezval na nové území: území hlubinně zdrojované poezie, vytahující z nitra potlačenou vzpomínku jako tu nejlepší potravu pro fantazijní, očistné rozlety.
Slovo
Jan Nejedlý
Stránky, kde se Logos střetává s Erotem, jsou plné gramatických chyb a anglicismů, nicméně jistou jazykovou vynalézavost jim upřít nelze. Pole jejich působnosti je totiž poněkud jednotvárné, což musejí editoři dohánět fantazií.
Esej
„Celej večer tady to slovo lítá vzduchem. Koho napadlo bavit se o umění a o pornu je,“ zhluboka se nadechl a zařval: „ČURÁK!“
Próza
František Dryje
Jsme na útěku
v podběhu pulsuje trvalý podstav, odchází ze záběru
za jízdy nelze, ani proti větru, z útěku ani za myš nevyšel
odnikud, od sebe, od žláz, od váz, ba ani od těch postříbřených příborů, co přitáh kapsář
z babiččina údolí
z našeho náspu vzadu za domem
za vámi nedojdu, vy želvy rozházené na tartanu
z krytu do úkrytu, snu zhasnu mezi stromy
Poezie
Zdeněk Volf
V sázce, zdá se, zdaleka není nepřijetí vlastní tělesnosti, neschopnost se odvázat, vysvobodit z purismu doby a podobně, což jsou pravidelné argumenty v předmluvách/doslovech z erotických tisků. V sázce je rovněž možnost okorání, vyhoření a vpravdě ztráty životodárné obrozující potenciality milovat.
Slovo
Darina Alster
Musíme totiž připustit, že tělo prezentované jako klenot a odkrývané či pokrývané významy, ať už v podobě glitrů, masek či nahoty, je vážně nebo i humorně krásné a je skutečným klenotem.
Slovo
Corinne kouří jako… chtěl jsem napsat jako profesor z francouzské koleje. Jelikož však schopnost způsobovat rozkoš není aktuálně na programu univerzitních studií, je toto přirovnání nepřesné, a tedy zavádějící.
Próza
Yveta Shanfeldová – Skromná místa nespaní
V důvěrné intimní řeči této sbírky je tolik autentické spirituality, duchovnosti, která se všech skutečností života, od nepatrných každodenních výjevů a vjemů po závažné existenciální otázky, zahrnující i nepřítomnost blízkých a smrt, zmocňuje pokorně, ale současně se zranitelnou odvahou.
Reflektuje Adam Borzič
Tak tedy, jaký je to pohled? Dlouhý a zaostřený? Dlouhý a rozostřený? Anebo kratší zákmity pohledu? Jde o pohled s náznakem slz jako u světců v blížícím se orgasmu náboženské extáze? A v jaké poloze jsou oční víčka? Jsou oči doširoka otevřené anebo přivřené do tvaru úzké mandle?
Slovo
|
|
|
|
|
|
