Slovenský fotograf a reportér, zejména z oblastí válečných konfliktů, Andrej Bán, zná Slovensko jako vlastní dlaň. Tři dekády brázdí jeho prašné i asfaltové cesty a přitom poznává lidi a jejich příběhy. V jeho textech je výrazně znát pozorné oko fotografa, v jeho fotografiích zase postřeh výborného vypravěče.

Kniha jeho reportáží Slon na Zemplíně (Absynt 2018, česky 11/2019 v překladu Miroslava Zelinského) je intimním svědectvím o krajině a lidech, žijících své životy daleko za horizontem všeobecné pozornosti. Je to klikatá cesta z východu na západ, od Čiernej nad Tisou po Bratislavu, ale také dlouhá pouť v čase, od Jánošíka, přes Tisa, až po ´Ndranghetu a „naše lidi“. Vedle muže, který se rozhodl žít v souladu s přírodou nedaleko vesnice Sečovce, stojí příběh podvedených farmářů a agromafie a vyprávění o Romovi, umučeném policií, jehož příběh se dotýká slovenské tragédie arizace židovského majetku.