Ag Apolloni: Vytí vlka, vlka vytí
Křest.
Uvedení románu současného kosovského prozaika a básníka (Plus) za účasti autora a překladatelky Orkidy Backus Borshiové. Moderuje Jitka Hanušová
Nevšední autobiografická alegorie Vytí vlka, vlka vytí je inspirována Dantovým Peklem a autor v ní nešetří nikoho, tím spíše ne sebe. Současné Kosovo, mladý stát ne-stát, zde vyvstává jako topos, v němž se sváří přepjatá vlastenecká hrdost, národnostní a náboženská roztříštěnost, celková neukotvenost, ale i jistá exotická divokost.
Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na své symbolické pouti peklem poodkrývá, co se autorovu alter egu honí hlavou. Naráží při tom na otázky sociální a politické bezmoci současného Balkánu, na rozklad vzdělávacího systému, rostoucí náboženský extremismus či mytizaci historie. Tato témata prokládá velmi otevřeným líčením milostných a sexuálních vztahů v různých stupních marnosti.
Román je protkán melancholií, vztekem, humorem a také odkazy na jiná literární díla, populární hudbu, malířství, film a divadlo. Stylisticky se autor rozkročil mezi nejhrubší dialektismy až po slovník akademických statí, na žánrové škále skáče k poezii, přes brikoláže, scénické rozhovory, až po celá dramata.
Při příležitosti stého výročí finské nezávislosti uvádíme výběr básní z projektu RUNOO1 (čti runosto) překladatelky Jitky Hanušové. I z tohoto malého vzorku finské poezie posledního století je znát, že některá témata, jež máme s Finy spojena, jsou pro ně vskutku bytostně příznačná: příroda je všudypřítomná, počasí a jeho vrtochy nevyčerpatelným zdrojem kontemplací a to vše podtrhuje výrazná dávka existencialismu – tesknota, temnota duše, osamělost, smrt. O to víc pak doceníme záblesky humoru, sebeironie či milostného vzplanutí.
S Jitkou Hanušovou o finské literatuře a překladech, s nimiž je nutno souznít
Tematickou zemí tohoto ročníku bylo Polsko. Naši sousedé vsadili na přírodní materiály a motivy: mezi dřevěnými výstavními plochami byly umístěny bedny plné jablek a tu a tam zapíchnutý jehličnan.