Jen projíždím
Z cyklu básní z cest mentálních i fyzických.
Z cyklu básní z cest mentálních i fyzických.
Arménská noc
Měly jsme hlad. Hladověly jsme
po chlapech
– tolik mrtvých nemluvňat.
Bylo jim dvacet a ještě nikdy
nepromluvili o tom, že by nás chtěli za své.
Možná i vlastnit barák.
A vážně. Bez syna jsi souška vytesaná do džínsů.
Wroclaw
Ta kostka stejná jako ty a já.
Padá k zemi Je neděle
dnes jsou všichni v kostele.
A její prs se pokouší o vzkříšení.
Srbské tango
Srbské tango
žhavá ulice a krucánky z tepla
nohy jak plaz
se loupe kůra
když na dřevo Dunaje
jako poselství píšťal a balkánské
vzdechy tři malé děti mě obkrouží
vždy z večera vzrostlé
money give me money
a oči vody oči ten vzkaz
co čtou chtějí
nejspíš mě-
cítím se ospale.
Vyhořel Notre-dam.
VLAKEM
Zachránil jsem dítě
co třímalo hlavičku brášky.
Měl roztrhané šaty kolem vlaku a obálku
s tajným obsahem – šeptalo.
Kdysi viděl jednu ženu
jak kouří cigarety a měla taky pouzdro
a na pouzdru byl vyrytý celý život
něco jako ale možná taky ženský klín
v těchto věcech se nevyznám.
Teď držím jeho hlavu za vlasy – měl rád
když mu je někdo hladil a paní s pouzdrem se usmívá
jedny koleje jeden zvuk zapadá do zámku
klika tma a
Zatajil jsem ji lineárnost a v kruzích topil slova útěchy.
Než usnula
šeptala o bráškovi a o tom.
PRAHA
Jako když jsem potkával
Na kamenech vytesaní holubi
vedle lidí
nehybnost ruší snad jen pohyby pod sukněmi
na lavičkách v parcích milenci a jejich chtění
prochvívá se pažemi
pomalu začínám cítit podzim když
všechno krouživě padá a pád je tak zběsilý
že nepostřehneme to okno
kde se odráží západ a oko
ve kterém se třpytí dvě kolínka do břicha
potrat
a chlast.
Obrať list, ať slyšíš krejch volavek popelavých / Obrať list, ať řeky proudí naopak
Čtenářům Tvaru přinášíme výběr z tvorby letos nominovaných básníků: berlínského básníka a performera Maxe Czolleka, varšavské básnířky Julie Fiedorczukové, mladého slovenského básníka Petera Prokopcen a rodáka z Olomouce Lukáše Sedláčka.