Byla jsi jako zjevení, když jsi přišla nahá

v koupelnovém světle k naší posteli.

Tvůj klín rozzářil bezesnou noc,

ale pak jsi odkráčela pryč,

abys ten výjev jako z dávného obrazu

renesančních mistrů zahalila tmou.

P. M.

hovořili jsme spolu poprvé na Plivanci

kde pivo často v ústech odporně páchlo

a když jsi popudil tlustou číšnici

dlouho ti nic ke stolu nenosila

teď fičí U Dvořáčků jedno pivo za druhým

uprostřed atrap parohů a jiných kýčů

cinkají ošoupané mince zbohatlíků

tehdy před lety jsem ti zpitý vyprávěl

jak jsem ukradl knihu za dvanáct korun

a byl potupně odveden na policii

před přestupkovou komisí jsem neříkal

že Raskolnikov Lizavetu zabil

tak proč pro sebe nevzít knihu…

na Východ je východ a západ je západ

si dnes pomalu nikdo nevzpomene

ale je dobře že jsme se seznámili

možná jsi trest za to že jsem kradl knihy

Oxymoron

Setkali jsme se ve čtyřech

v den výročí říjnové revoluce

v prvním roce nového století

bylo tam jako v „kuchyni, kde přes půlnoc táhne“

učitel na vystrkově

dva novináři před výpraskem

a fotoreportér bez portfeje

dumali jsme nad neexistujícím časopisem

v hospodě která měla k duchovnu blízko jen názvem

všechno jsme vydatně zapíjeli zlatavým mokem

s nadějí že to má smysl

na nule tehdy a na nule i nyní

v hlavě cosi jako radost

že ještě můžem napsat i vydat báseň

že ještě můžem vypít si další pivo

uslyšet dobrou píseň

pohlédnout na ženu bez viny

a pořád čekat na okamžik

kdy budeme trochu moudří

i když se kymácíme jako stébla trávy ve větru