Kecy kecy kecy
kráčejí dvě postavy / žena s maskou ženy / matka s maskou matky
kráčejí dvě postavy / žena s maskou ženy / matka s maskou matky
Titulní báseň
Chceš ji rozbít
ale je to ušlechtilý cit
Přitiskneš se tedy jen jako …
Jako k člověku jako k náhrobku
Drtíte se sdílenou nutností
Pokud vše půjde hladce Pukne
Vzklíčí dítě nebo baobab
Vždyť i falešný zájem je nepoměrně výhřevnější než nic
I v nejčistším vztahu ulpí živná sedlina
Tvé utrpení? Překrásná krajina
(dle potřeb doplň plochy kontury)
Pěšinou na horizontu
kráčejí dvě postavy
žena s maskou ženy
matka s maskou matky
A obě nic nepředstírají
Jen se vzdalují
—————–
Chtěl bych vrátit
věci do původního stavu
stavy k původním věcem
na místě kde stával v Mlýnské
dům který má dětská ruka
črtala do skicáře prohánějí se
ještěrky zaskladňují europalety
pan řídící se nade mnou sklání
Tomši a ten strom vidíš opravdu
takový Vidím vás pane Macek
křivici větví prorůstající stropem
a na mě všechno padá první
dětská zrada nohy rychlejší
než hlava utíkají k mámě pryč
od slibů hlava rychlejší než nohy
v životě mi chyběl pohyb a teď
nevím jak ho zastavit Pane
Macek ale ten strom je fialový
nebe září rudě ne není nevinné
jak čapka Jacques-Yves Cousteaua
chtěl bych na lodi Calypso najít
směr ve třiceti stále na můstku
zpitomělý jako v osmnácti stále
jsem se neodhodlal můj problém
je neodhodlávání písmena na
stránce mizí ve sněhu papíru
každý čtenář je trochu lovec
nasadit sněžnice a vydat se po
barvě a když psaní chybí krev
ztratíš se Pane Macek vím
dětská kresba jedním tahem je
v neohrabanosti čistá já už dávno
hledám cestu z místa a k linkám
musím črtat linky další jedna
láska dvě děti stavební spoření
leasing na auto dům byt a zahradu
kecy kecy kecy Pane Macek chtěl
bych vrátit věci do původního stavu
stavy k původním věcem ale
rozemnul jsem v prstech
Heřmánek a teď mi tu voní
Nechci aby cokoli přišlo po ní
Rozhodně však nejde o knihu pro každého. Je z ní znát poučenost, co se týče historie, filosofie, religionistiky, lingvistiky a zrovna tak naratologických přístupů, ale všechno je to, když to řeknu na férovku, trochu nuda.
Tetuju si do sítnice tvůj úsměv a mé prsty uťukávají rytmus tvých kroků. Na srdci mám škraloup, ty mnoho vrásek. A přece jsou obě krásná.
Přestože jsem kouzlu Gabrielovy sbírky nepropadl, dokážu ocenit odvahu, s níž se autor do svého pokusu pustil.