Co mají společného Václav Havel, Milan Kozelka a Josef Škvorecký? Všichni tři se ocitli po nástupu normalizace v 70. letech na „černé listině“ tehdejší vládnoucí nomenklatury; pro Havla i pro Kozelku to znamenalo opakované perzekuce a věznění, pro Škvoreckého odchod do exilu. Ani jednoho se však nepodařilo komunistickému režimu umlčet. Zatímco události konce 80. a začátku 90. let „vykoply“ Havla do nejvyšších pater politiky a Kozelku srazily až na samé sociální dno, Škvoreckému umožnily navštěvovat rodnou zemi, byť natrvalo se sem nikdy nevrátil. A protože přelom prosince 2016 a ledna 2017 je shodou okolností obdobím, kdy jsou těmto třem osobnostem věnovány vzpomínkové pořady, nemohu jinak, než vás pozvat právě na ně.

Praha, 15. prosince: Záhadní běsíci Václava Havla

Pod tímto poněkud „nehavlovským“ názvem se bude konat diskusní večer nad Havlovou poslední divadelní hrou Odcházení, kterou napsal už po svém odchodu z politiky. Nakolik svět politiky změnil spisovatele a dramatika Václava Havla a jeho psaní? Jak čte Odcházení Havlův kolega dramatik i politik Milan Uhde, jak psycholog, překladatel, diplomat a ředitel Knihovny Václava Havla Michael Žantovský, jak spisovatelka a publicistka Eda Kriseová, jak divadelní režisér a dvorní inscenátor Havlových her Andrej Krob a jak herečka Zuzana Stivínová? To se dozvíte, zajdete-li do Vily Pellé, Pelléova ul. 10, Praha 6. Pořad, který je součástí literárního festivalu Literáti z naší čtvrti a projektu Pocta Václavu Havlovi, moderuje Petr Vizina. Začíná se v 18.00!

Vladimír Karfík o Odcházení:

„Setkáváme se znovu s Havlovou pozorností jazyku, s analýzou a zesměšněním fráze, tentokrát fráze z denní politiky, jejíž vyprázdněný obsah zní skoro totožně na obou stranách, jež mezi sebou soupeří o moc. Havel je v nové hře přítomen hned dvakrát: ve svých postavách a v Hlasu, který neviděn jednak jako autor peskuje herce, aby nepřehrávali, jednak zcizuje svůj děj autorskými úvahami a pochybnostmi, s vtipem zdůrazňuje sebeironizující odstup. Dlouhá prodleva však přinesla novou aktuální lidskou a politickou zkušenost a Havlův dnešní pohled na teatrum mundi zůstává sice stejně groteskní, leč absurdní povaha dnešního balábile je téměř skutečná. Aktuálnost příběhu o odchodu jednoho a příchodu druhého k moci je zasazen do dějinných dimenzí citlivými odkazy ke Králi Learovi a k Višňovému sadu. Odchod bývalého kancléře z vládní vily provázejí zvuky motorových pil, nový majitel devastuje višňový sad ve jménu stejných humanistických a politických hesel, jež mají skrýt prosté kořistnictví.“

Brno, 16. prosince: Milan Kozelka: Startuji do San Francisca

Letos vychází už druhá knížka z pozůstalosti básníka, prozaika a performera Milana Kozelky (1948-2014). Tou první byla sbírka Fastfood (Jan Těsnohlídek – JT´s nakladatelství, 2016), která byla zároveň poslední jím autorizovanou knihou. Volně uzavírá trilogii provokativních sbírek básní Semeniště zmrdů a Teteliště zmrdů. Ani ve Fastfoodu se Kozelka nevyhýbá ostřejším komentářům doby s ironií sobě vlastní, ale ubývá zde textů politicky laděných a přibývají naopak texty osobnější, meditativnější. Kniha je opatřena doslovem od Niny Vangeli.

Tou druhou je sbírka Startuji do San Francisca (Vetus Via, 2016), kterou v rámci celovečerního pásma s názvem Proluky uvede básník a nakladatel J. E. Frič. Ačkoliv vlastní uvedení knihy se odehraje až ve 22.30, program Proluk začíná už v 18.00! Těšit se můžete na autorské čtení Pavla Šuhájka či Hynka Paseky-Ozzyho a také na koncerty skupin Echt!, Krch Off & J. H. Krchovský a Plastic People Of The Universe – to všechno v Divadelním studiu Paradox, Křížová 20, Brno.

Milan Kozelka

Fastfood

Zprzněný řeky tečou líně,

je ticho jako po pěšině.

V ráji kreténů pod Řípem

nevržem ani neskřípem.

Praha, 3. ledna: Čtení pro Josefa Škvoreckého

Třetí pozvánka je na akci, která už má za sebou několik ročníků, jež se odehrály v různých pražských kavárnách v režii různých pořadatelů – například nonstop čtení organizované Gymnáziem Josefa Škvoreckého. To letošní setkání na počest spisovatele a vydavatele, který zemřel 3. ledna 2012, se uskuteční v Knihovně Václava Havla a vzala si ho na starost Společnost Josefa Škvoreckého ve spolupráci s Českým centrem Mezinárodního PEN klubu. Přijít číst ze spisovatelovy tvorby nebo z tvorby autorů, vydávaných torontským nakladatelstvím 68 Publishers může kdokoliv, kdo se včas přihlásí na adrese: cteni.skvorecky@gmail.com. Každý účastník si může dle vlastního uvážení vybrat časový prostor v délce 10 až 20 minut. Díla Josefa Škvoreckého budou na místě k dispozici. Akce je veřejná. A pozor: začíná se už v 17. 00!

Josef Škvorecký

Tankový prapor

(ukázka)

„Hospodin,“ oslovil výchovného náčelníka praporu. „Mrkni se na to a trochu jim zvedni mandle. Já jdu chrápat. Eště sem tenhle tejden ani jednu noc pořádně nespal, chlapi. V pondělí ta kulturní konference, v úterý stranická schůze do tří do rána, pak služba, ve středu velitelskej den – vzbuď mě ve čtyři, Hospodin.“

„Provedu, soudruhu kapitáne,“ pravil žertovně poručík Hospodin a cvakl podpatky. Sotva za kapitánem zapadly dveře štábního vozu, odešel poručík k řidičské kabině a otevřel dvířka. Za volantem pokojně chrápal řidič. Hospodin jím zacloumal a vzbudil ho.

„Co je?“ zabručel řidič ospale.
„Heleď,“ pravil poručík. „Běž pomoct rotnýmu Smiřickýmu, jsou tam jenom čtyři. A přijd mě ve tři čtvrti na čtyři vzbudit.“

„Do prdele,“ odpověděl nesrozumitelně řidič a vylezl ven. Byl to ještě lemoun, příslušník prvního ročníku, a na větší odpor se nezmohl. Venku ho roztřásla zima. Malý poručík Hospodin se zatím čile vyškrábal na jeho místo do kabiny a zavřel za sebou. Za oknem se mihl cíp deky, jak se do ní důstojník balil. Vojín Holený, řidič, se otočil, strčil ruce do kapes, a drkotaje zuby, pustil se směrem neurčitě severním ke skupinkám keřů, které tam stály jako realistické kulisy na ochotnickém jevišti. Nočním tichem zvonily a skřípaly vzdálené nárazy lopat a krumpáčů. Holený spěchal vysokou trávou a cítil, jak mu rosa prosakuje plátěnými kalhotami letní uniformy. To ho ještě víc rozladilo. U jedné skupiny keřů kotvil štábní vůz politického oddělení, a právě když šel Holený kolem, rozsvítil někdo baterku a na pozadí osvětlených dveří vozu se začernaly dvě důstojnické čepice. Pak zavrzaly schůdky, dveře se otevřely a světla i s čepicemi v nich zmizela.
Kurvy, pomyslel si Holený, člověka vyženou ven a sami jdou chrápat.